Tereza Janíková Gondková má neskutečný talent a energii na rozdávání. Je vášnivá cukrářka, malířka, podnikatelka a nově i maminka. Nedávno otevřela s bratrem svou první boutiqe pobočku cukrárny Ollies v Praze v budově Masaryčka.
Terezo, poprvé jsem Ollies zaregistrovala na Manifesto Marketu na Florenci v Praze. Jak vy sama vnímáte váš posun od streetfood prodeje z kontejneru po nově otevřený boutique store na Masaryčce?
Paradoxně je to na úplně stejném místě. Teď už se tomu směju, ale v éře Manifesta to úplně pro nás sranda nebyla. Moc jsme chtěli začít podnikat v Praze. Koupili jsme prostor na Vinohradech v Balbínově ulici, ze kterého jsme udělali výrobnu. Z ní jsme distribuovali po Praze a okolí. Tím, že jsme nebyli místní, jsme až po chvíli zjistili, že v domě sídlí Le Clan, after party klub s naprosto jinou cílovkou. To vám ke klidu nepřidá. Další problém byl i v tom, že s bratrem, se kterým firmu vedu, jsme se tehdy nemohli snést. Chtěl mě myslím mít v Praze i kvůli svému klidu na práci v Ostravě. Naštěstí jsem si v Praze poradila. Přes známého jsem dostala tip na Manifesto Market a domluvila jsem se na spolupráci. Díky tomu jsem poznala i člověka, který nyní pronajímá prostory v budově Masaryčky.
Všechno zlé je pro něco dobré.
No právě! Teď už to vidím! Na Vinohradech jsem vážně trpěla. Věřila jsem, že to bude náš odrazový můstek v Praze, ale paradoxně já jsem byla z rodiny ta, která jediná byla proti tomu jít na Vinohrady. Měl to být únik, ale byla to spíš bolest. Nyní přišla opravdu velká úleva, že jsme v krásném reprezentativním prostoru, kde můžeme ukázat, co jako firma těch pětadvacet let děláme.
Museli jste s bratrem ujít kus cesty, když vám komunikace vůbec nefungovala. Co se změnilo? Co byl ten twist?
Jsme s bratrem oba tvrdohlaví a každý jsme si šli za svým. Na druhou stranu jsme oba i naprosto odlišní. On je analytický, já jsem kreativní. On je přes čísla, já jsem přes emoce. Nerozuměli jsme si navzájem v samotné podstatě a do toho jsme si oba šli tvrdě za svým. Pochopila jsem, že když mi něco vadí, musím začít se změnou u sebe.
Co konkrétně jste tedy udělala?
Předtím jsem vždy viděla problém v brat
rovi, který je o sedm let starší. Už od dětství jsme spolu měli rivalský vztah. Začala jsem se tedy více zajímat o to, co pro změnu mohu udělat já. Problém nebyl v bratrovi, ale v tom, jak jsem ho vnímala a jak jsem na něj reagovala. Začala jsem se věnovat více sebepoznání a technikám, terapiím a spirituálním cestám, které k tomu vedou. A v ten moment se vztah najednou začal měnit. Najednou ty jeho názory nebyly tak hrozné. Vlastně to bylo super, že má odlišný názor! Uviděli jsme, že je to pro firmu obrovská výhoda, že jsme každý jiný. Ale zabralo nám to asi tak deset let, než jsme si to uvědomili.
A jak se to odráželo ve vedení firmy?
Tak pět let zpátky jsme měli asi největší krizi, to jsme se spolu třeba dva roky vůbec nebavili. Nezvládli jsme konverzaci delší než pět minut. To, že kromě podnikatelského vztahu je to i vztah rodinný, to vše dělá o dost těžší. S cizím člověkem by bylo mnohem jednodušší rozvázat spolupráci. Ale já jsem nechtěla přijít o rodinu ani o rodinné podnikání. Změnu jsem musela udělat. Věřila jsem v to, že řešení se objeví.
Doporučila byste rodinnou formu podnikání, nebo si myslíte, že je to spíš pro otrlé jedince?
Řekla bych, že každé podnikání je pro otrlé. A jestli je to rodina, není vlastně podstatné. Podstatné je to, jestli chcete, aby daný vztah fungoval, jestli vám na něm záleží a pracujete na tom. Samozřejmě, že to má své pro a proti. Rodině mohu víc důvěřovat. K bratrovi mám naprostou důvěru. To hraje pro. Proti zase to, že se k rodině chováte trochu hůř, než byste se chovali k cizím lidem. Nemáte odstup, takže když už nastane konflikt, tak se s tím nemažete.
A jak se podniká s cukrařinou v době, kdy všichni chtějí být fit, hlídají si kalorie a zdravý životní styl? Museli jste obměnit sortiment?
To je úžasné, že se na to ptáte! Máme v Ollies několik dezertů, které jsou zdravější. Jdeme s dobou, takže u nás najdete veganské dezerty, bezlepkové, low carb, bez cukrů i sladidel… A má to neuvěřitelný úspěch. Jsem moc ráda, že tento zdravý trend v portfoliu máme. Vyzkoušejte Bruna.
Co je Bruno?
Je to náš nový dezert úplně bez cukru, s kokosem, čokoládou a malinami. Velmi oblíbená kombinace. Pro mě osobně to byla obrovská výzva, vést cukrárnu a milovat zdravý životní styl. Nechci prodávat lidem každý den jen větrník, i když je super. Nebyla bych s tím v souladu. Miluju všechny dezerty, ale beru to tak, že bychom si je měli dát ke speciální příležitosti nebo jen jednou dvakrát za týden, pokud většina vašeho jídelníčku je zdravá strava.
Terezo, máte stále štíhlou postavu, navíc i po porodu. Jak to při vedení sítě cukráren děláte? Vždyť musíte neustále ochutnávat?
To je přesně o té vyváženosti a kompenzaci. Já osmdesát procent času jím zdravě. Miluji zdravé jídlo! S manželem vaříme převážně vegetariánskou stravu, hodně zeleniny, pohanku… A jím malé porce, nepřejídám se a hodně se hýbu. Ale zároveň miluju sladké!
Jste i sommeliérka, a tak mě logicky napadá – nabízíte i párování dezertů s víny či likéry?
Určitě je to směr, který mě zajímá a který by se hodil do našeho butikového prostoru na Masaryčce.
Jak se vám život otočil naruby po narození syna?
Mám to téměř všechno pořád stejně, díky velké podpoře od manžela, díky mé mamce i slečně na hlídání. Nacházím prostor na všechno, co potřebuji. Každá žena to má nastavené jinak, ale kdybych nemohla dělat věci, co chci, necítila bych se naplněná.
Na vašem Instagramu jsem viděla videa, na kterých malujete obrazy. Moc se mi líbilo, že jste si ještě prozpěvovala a byla z toho cítit, jak jste v ten moment šťastná a úplně záříte.
Úplně mám husí kůži, jak si to vybavuju. Malování mi dělá dobře na duši. Věnuji se mu asi třetím rokem. V Ollies jsem zažívala úzkost z toho, kolik systematičnosti podnikání i samotná cukrařina vyžaduje. Musíte se držet receptury na gram, kdežto já se cítím jako kreativec, který potřebuje volnost. Měla jsem předtím přítele, který byl umělec, a mě to fascinovalo a něčím přitahovalo, takže i po rozchodu jsem začala navštěvovat kurzy malby, interiérového designu a spousty dalších. U malby mě fascinuje právě ta volnost, že mohu dělat úplně cokoli.
Nebrzdí vás v rozletu plocha plátna?
Trochu ano. Jsem extrémista i v tomhle. Používám třeba plátno osm metrů široké. A jak říkáte, když jsem v tom procesu, je to boží pocit. Konečně jsem si našla, co mi chybělo.
Motivy vašich obrazů jsou nakonec i na dárkových krabičkách Ollies a jako by tam patřily odjakživa. I vaše zákusky jsou taková malá umělecká díla. Kde berete nápady?
Paradoxně tvořím v hlavě a ne při samotné práci. Nejvíc mi pomáhá být sama v tichu, třeba v meditaci. Nápady ke mně začnou samy přicházet. V praxi už to jen doladím, testujeme to, vyvíjíme chuť a konzistenci. Novinky vyvíjíme několikrát do roka, abychom doplnili klasickou nabídku. Nyní mi s tím skvěle pomáhá jedna kolegyně z Ostravy. Jsou to pak hodiny práce. A pak to ještě schvaluje náš degustační tým, což jsou všichni klíčoví manažeři. Také mají skvělé nápady.
Na co se můžeme těšit tento rok?
Budeme vyvíjet na čtyřicet produktů na několik sezon dopředu! Přijďte se pak přesvědčit.
A kam všude můžeme přijít?
Najdete nás v Ostravě, Olomouci a v Praze. A samozřejmě dodáváme jako B2B na různé eventy, jsme také v Regiojetu, Leo Expressu, na Rohlíku… těch způsobů, kde nás najít, je už více. Máme velká chlazená auta, přijedeme kamkoli.
Na vašem Instagramu mne také zaujala velmi odvážná fotka – rodinný portrét, kde jste všichni tři bez oděvu.
Jsem ráda propagátorem opravdovosti a téma nahoty či obnažení je mi blízké. Navíc nově s kojením mi to přijde naprosto přirozené. Mrzí mě, že je to tady tolik potlačované. Jednu z nejdůležitějších hodnot v životě mám autenticitu a upřímnost, pravdu vůči ostatním. Je to téma, které se vleče celým mým životem. Často jsem zažila neupřímná setkání či vztahy a od té doby je to pro mne o to více důležité.
Máte velký kus za sebou. Plánujete s Ollies další expanzi?
S bratrem chceme do budoucna rozvíjet naši značku v podobě franšíz. Potřebujeme už více rozložit síly. Chceme přizvat strategického partnera, který by měl tohle na starosti.
A když se řekne Ollies, jak dnes sama značku vnímáte?
Ollies vnímám jako formu radosti. Vždy se díky našim dobrotám vytvoří lepší atmosféra na akcích, to máme vyzkoušeno! Už jen tím, že darujete dezert, darujete radost. To nám s bratrem dává smysl a nejvíce nás to nabíjí. Je to skrytá, ale pro nás smysluplná hodnota našeho podnikání.