Podzim přináší melancholii a svět plný tajemství, která se rodí ve stínech i mihotavém světle svíček. Sdílení tajemství může být důvěrným poutem, ale i tíživým břemenem – proto s nimi musíme zacházet opatrně. Vzpomínky na dětství jsou plné ukrytých míst, lahví s vzkazy, opuštěných domů i sklepů, které lákaly k objevování. Z každého střepu šlo poskládat nový příběh, v bahně přehrady se dalo nahmatat dobrodružství a staré fotografie otevíraly cestu k tvářím, na které už nikdo neznal odpovědi. Nevyřčené otázky však nezůstávají prázdné – stávají se mostem k myšlenkám lidí před námi a nabízejí možnost cestovat časem. Tajemství tak nejsou jen záhadou, ale i zdrojem fantazie a hlubších světů, než jaké skutečně žijeme.