Moto nové královny svahů je: Není ostuda spadnout, ale zůstat ležet. Letošní olympijská šampionka v paralelním obřím slalomu Zuzana Maděrová je známá tím, že je tvrdohlavá, ráda si dělá věci po svém, svých snů se nevzdává, ráda jezdí na hraně a touha po dalších úspěších ani nezdolná energie ji neopouštějí.
Prkno jste si musela na rodičích vyvzdorovat a ukázat tak sílu své vůle. Jak vaši rodiče hodnotili váš „bláznivý“ nápad? Jak vaše rebelství brali tehdy a jak ho vidí dnes po vítězství na olympijských hrách? Představovali si pro vás jinou životní cestu?
Určitě si představovali jinou cestu, protože profesionální sport by si sami nevybrali. Oba jsou velcí milovníci sportu, mají však za to, že cesta profesionálních sportovců je opravdu náročná a není pro každého, což tak určitě je. Ale vždycky jsem od nich měla 100% podporu, věděli, že to je můj sen, a dělali všechno pro to, abych si ho mohla plnit. Teď jsou na mě hrdí a já jim jsem opravdu vděčná.
Jste rebel i v jiných aspektech života?
Jsem, ráda si věci dělám po svém a nekoukám na to, co si myslí okolí. Jsem extrémně tvrdohlavá a projevuje se to v tréninku i v osobním životě. Moji blízcí a trenér by mohli vyprávět. (smích)
Jaké myšlenky vám vlastně běží hlavou před samotným závodem? Je to touha vyhrát za každou cenu? Cítíte vzrůstající adrenalin, a ještě se snažíte sama sebe vyhecovat, nebo jste naopak kliďas, který nevnímá nic okolo sebe a jen se tiše soustředí?
Jsem klidná, ale nebylo to samo od sebe. Pracuju na tom už šest let se svým mentálním koučem. I tak ten klid občas není 100% a mám v hlavě myšlenky, které by mě mohly rozhodit, což se ve sportu neodpouští. Snažím se s tím vědomě pracovat, ale nejsme roboti a ne vždy to jde. Touha vyhrát tam je vždycky, bez toho by to nešlo. Prostě musím být dole dřív než ta druhá, jak říká trenér.
A je při samotném závodu ještě čas na nějaké myšlenky? Nebo jsou to jen záblesky, kdy si řeknete, že teď to bylo dobře, teď naopak o fous?
V ideálním případě, když se všechno povede, jak má, a hlava je v klidu, tak tam žádné myšlenky nejsou. Jen čistá soustředěnost. Pokud by tam myšlenky skočily, mohlo by mě to rozhodit a částečně i zavinit chybu, která může znamenat konec. Naštěstí se to ale moc často neděje, s hlavou už, myslím, umím pracovat obstojně.
Vaše kariéra na olympijských hrách byla poměrně rychlá a plná zvratů. Na hry v Pekingu v roce 2022 jste se dostala na poslední chvíli, protože Kanada nevyužila své účastnické místo. Tam jste měla ztrátu jedenáct sekund na Ester Ledeckou, která zvítězila. Nechtěla jste to tehdy vzdát? Nebo jste naopak viděla svoje chyby jako motor k dalšímu zlepšení? Je něco, co jste si z olympijských her v Pekingu odnesla? Něco, na čem jste dál stavěla?
Určitě jsem to nechtěla vzdát a nebrala jsem to ani jako prohru. Je to proces, nejde dorazit na první závod a hned být nejlepší. Na OH v Pekingu jsem se dostala z poslední postupové pozice, v té době jsem v závodech Světového poháru jezdila pravidelně kolem 20. místa. Nejela jsem tam vyhrát, 23. místo pro mě výkonnostně bylo v té době standard. Bylo mi 18 a měla jsem radost, že si olympiádu můžu zažít v tak brzkém stadiu mojí profesionální kariéry a při příštích hrách vědět, co mě čeká. A ukázalo se, že mě toho čekalo hodně! (smích) Odnesla jsem si tedy především tu zkušenost a to, že se nesmím bát toho, co si o mně kdo pomyslí, když se mi to nepovede. Po čtyřech letech jsem jela do Livigna s klidnou hlavou.
V roce 2024 jste navíc musela podstoupit operaci, ale i to jste dokázala překonat…
Ano, podstoupila jsem náročnou operaci kyčle po zranění na snowboardu.
Co bylo ve vaší kariéře nejtěžší?
Asi právě tohle období po zranění a následné operaci. Tři měsíce jsem nemohla vstát z postele, což byla mnohem delší doba, než bylo původně předpokládáno. Následovala dlouhá rehabilitace, zatímco ostatní soupeřky plně trénovaly, protože nás čekal rok nominace na olympiádu. Tou dobou jsem si nebyla jistá, jestli se vůbec postavím zpět na start, natož na olympiádě v Livignu. Bylo to pro mě psychicky náročné období, ale nakonec jsem se do sezony zvládla vrátit a nominaci si vybojovat vcelku rychle.
Je vám dvaadvacet let a už jste se stačila postarat o jedno z největších překvapení nedávné zimní olympiády v Livignu v Itálii. Vybojovala jste pro českou výpravu první zlatou medaili. Je to vlastně jen pár měsíců, vybavujete si ještě ten pocit, když jste zjistila, že jste to dokázala, že jste skutečně první?
Ten moment byl naprosto neskutečný, přesně si ho pamatuji, jak jsem projela cílovou čarou a viděla všechny fanoušky a později i rodinu, která se na mě jela podívat. Uvědomila jsem si, že se to povedlo, že jsem opravdu vyhrála! V tu chvíli mi ale ještě úplně nedošlo, jak velká věc to je. Asi to člověk nemůže vstřebat hned, těch emocí a vjemů je opravdu hrozně moc. Nesoustředila jsem se totiž při přípravě na konkrétní „vysněné“ umístění, ale spíš na uklidnění hlavy a podání toho nejlepšího, co v sobě mám. Jsem šťastná, že se povedlo vybojovat zlato!
Jaké je to cítit na prsou olympijské zlato? Mít na krku medaili…
Je to skvělé, na ceremoniálu jsem cítila obrovskou hrdost a pořád ji v sobě mám pokaždé, když si dám medaili na krk.
Co byste doporučila malé holčičce, která by se chtěla stát sněhovou královnou, jakou jste dnes vy?
Řekla bych jí, ať si jde za svými sny, ať už ta cesta bude jakkoliv složitá. Když si za tím půjde a bude milovat to, co dělá, věřím, že dojde daleko. Hlavní je totiž to nadšení pro danou věc spojené s obrovskou pílí. To když se spojí, bude neporazitelná.
Jak vypadá váš běžný den?
Můj běžný den je buď tréninkový, nebo závodní. Na snowboardu trávím zhruba deset měsíců v kuse. V tréninkovém dni mě většinou čekají 2–3 tréninkové bloky denně. Jde o kombinaci přípravy na sněhu, posilovny a cyklistiky. Zároveň velkou součástí mých dní je i rekonvalescence a práce s fyzioterapeuty. A neméně důležitou částí je strava, kterou se snažím hlídat tak, abych tělu dala vše, co potřebuje. Pokud jde o den v závodní sezoně, tam je to mix cestování po závodech Světového poháru, tréninku a samotných závodních dní, které jsou svojí náplní specifické oproti běžným. Abych to shrnula, každý den je trochu jiný, záleží, v jaké části roku se nacházíme.
Jaký je rozdíl mezi klasickým a alpským snowboardingem (carving), kterému se věnujete? Jezdí se opravdu alpský snowboarding stylem „hlava nehlava“?
Ano, jezdí se hlava nehlava, pokud chcete jet rychle, což já ráda. Je to nejrychlejší snowboardová disciplína, protože jedete celou dobu po hraně – a právě to na tom miluju.
Jaké máte vztahy s Ester Ledeckou? Jste víc kamarádky ze stejného klubu, nebo rivalky, které si v uvozovkách nic nedarují?
Alpine snowboarding je individuální sport, každá máme svůj tým a trénujeme v jiných střediscích, protože Ester kombinuje trénink na snowboardu a lyžích, což vyžaduje jiné podmínky. Ale vycházíme spolu dobře, i když v závodu jedeme každá za sebe pro co nejlepší výsledek.
Olympiáda se odehrávala v Itálii. Jakou s touto zemí máte zkušenost? Jaká byla Itálie jako země, která pořádala zimní olympijské hry? Před zahájením her panovala velká nervozita, posunovaly se termíny a všichni měli strach, že se sportoviště nestihnou dostavět a připravit. Jaká nakonec mezi sportovci převládla atmosféra?
Itálii mám hrozně ráda, možná ze všech zemí, kam cestuju za dovolenou i závody, nejradši. Moje oblíbené závodní středisko je Cortina d’Ampezzo, kde se jezdí Světový pohár. Olympiáda proběhla v Livignu a podmínky pro závod byly naprosto skvělé. Trať byla vyrovnaná a opravdu dobře připravená, nemůžu si stěžovat.
Z čeho čerpáte energii? Co vám energii dává a co naopak bere?
Energii mi dobíjí pohyb, jakýkoliv sport a také kontakt s lidmi. Jsem extrovert, miluju potkávat se s lidmi, trávit čas se svojí rodinou a blízkými. A energii mi naopak bere samota.
Dobíjíte si baterky cestováním?
Cestování s rodinou nebo přítelem mi rozhodně baterky nabíjí. Ale během roku trávím několik měsíců cestováním za závody, které je spíše stresující a náročné. Chce to balanc a někdy se už jednoduše těším domů do své postele.
Jaký jste typ cestovatele? Milujete spíš zimní dovolené, hory a sníh, kde jste jako doma, nebo naopak vyhledáváte v době volna teplo, moře a zcela jiné sportovní aktivity?
Hor a sněhu si užívám zhruba deset měsíců z roku díky tréninku a závodům, takže ve chvílích volna mířím určitě do tepla, ideálně k moři.
Jaké oblíbené destinace máte? Na kterou nejraději vzpomínáte?
Mám pár míst, kam se moc ráda vracím. Odmala jsme s rodinou jezdili k Lago di Garda, takže to je moje velká srdcovka a vracela bych se tam pořád. Itálie obecně nikdy není špatný nápad, je mi blízká jídlem, kulturou, povahou lidí a spoustou dalších věcí. Potom už pár let jezdíme s rodinou na Lefkadu, kde jsou podle mě jedny z nejkrásnějších pláží, které v Evropě najdete. A v posledních letech jsem si oblíbila Mallorcu, ať už na válecí dovču, nebo za cyklistikou.
Máte nějaký cestovatelský sen? Může to být doma i v zahraničí.
Jednou bych ráda navštívila Japonsko, Thajsko a Bali. Asii zatím moc prozkoumanou nemám.
Preferujete přírodu, nebo vyhledáváte města?
Přírodu.
Dáváte přednost Evropě, nebo raději nějaké exotické zemi?
Cestuju spíše po Evropě, ale exotika mě láká.
Kam byste se ráda vrátila?
Na svá oblíbená místa se vracím často, určitě mezi ně zařadím Livigno. Zajímá mě, jaké to ve mně bude jednou, až se tam vrátím, vyvolávat pocity.
Jste typ cestovatele, který má vše podrobně připravené předem, nebo dáváte přednost momentu překvapení?
Mám ráda všechno předem připravené, nejlépe když to připravuje někdo jiný než já. (smích)
Obdivujete nějakou kulturu, zemi?
Blízká mi je Itálie, možná i tím, že jsme tam s rodiči trávili v dětství dost času. Zároveň se mi líbí, jak jsou Italové pozitivně naladění a umějí si ten život užít.
Jste typ do hotelu, nebo pod stan?
Do hotelu, ale ráda jednou za čas vyjedu i obytným autem, baví mě na tom ta svoboda.
Dovolená podle vašich představ? Paříž, safari v Africe, nebo dovolená u fjordů v Norsku?
Jedním z těch snů je rozhodně už zmíněná Asie. Klidně destinace nějak pospojovat a udělat velký několikatýdenní výlet. Ideálně vybalancovat poznávání, ochutnávání a odpočinek.
Jaké sportovní nebo osobní sny si chcete splnit?
Cílů mám ještě spoustu, i když se některým zdá, že mám „splněno“. Já bych ráda během své kariéry získala Křišťálový globus a medaili z mistrovství světa. Dále se chci pořád umisťovat ve Světovém poháru v úplné špičce a ideálně sbírat co nejlepší umístění během celé závodní sezony.
Máte nějaký recept na vítězství?
Myslím, že recept na vítězství je pouze vytrvalost, píle a velká dřina s notnou dávkou tvrdohlavosti.
