Ze zanedbaného domu, kulturní památky s nejvyšším stupněm ochrany, která byla téměř deset let na prodej a chátrala, se stala Stará Pekárna – penzion, který vás okouzlí kombinací gotiky, renesance, baroka a klasicismu i vysokým standardem pohostinnosti. Proměna Staré Pekárny však nebyla jen stavebním projektem. Byla životním rozhodnutím. Valerie a její manžel David kvůli ní prodali firmu a pustili se do dobrodružství, které jim dalo novou životní náplň a proměnilo i je samotné.
„Dům jsme koupili v roce 2015. Jako první jsme měli v ruce historický průzkum, který si nechal zpracovat už předchozí majitel. Cena byla tehdy příznivá, pořád jsme čekali, jestli za tím něco není,“ vzpomíná Valerie Kozelská. Objekt byl téměř deset let na trhu, ale nikdo o něj neprojevil vážný zájem. Přesto – nebo právě proto – je přitahoval.
Dům, který si své majitele našel
K domu se přitom dostali omylem. Manžel hledal menší domek pro svou maminku u Dyje. Místo toho si ale omylem opsal kontakt na majitele velkého historického domu. Když pak dostali klíče a přijeli se podívat, čekal je vybydlený objekt s rozbitými vraty, do něhož mohl vstoupit kdokoli. „Měli jsme pocit, že se tu zastavil čas. Bylo to zdevastované, ale dýchlo to na nás. Viděli jsme tu krásu.“ Než padlo definitivní rozhodnutí, pozvali statika. Ten potvrdil, že i bez zásadních zásahů by dům vydržel dalších několik set let. „Manžel byl najednou pořád v montérkách. A já postupně taky.“
Firmu, kterou sami vybudovali, prodali a pustili se do práce na domě. Valerie se věnovala repasování starého nábytku, odstraňovala nánosy laků a barev a vracela život kouskům, které by jinak skončily na skládce. Mnoho prvků v interiéru tak nevzniklo nákupem, ale trpělivou obnovou. Tento proces se stal základem designového rukopisu domu – kombinace původního, nalezeného a nově doplněného. Stará Pekárna je kulturní památkou s nejvyšším stupněm ochrany a v době koupě byla dokonce na seznamu ohrožených památek. Rekonstrukce znamenala spoustu administrativy, průzkumů a konzultací. Každý detail bylotřeba doladit. Vitráže, které bylo možné odstranit, zůstaly. Nábytek z 50. let dostal nový život, protože už k domu patřil.
Design jako pokračování historie
V apartmánech zůstala přiznaná konstrukce, původní trámy, nerovnosti podlah i stopy času. Třistaletá prkna tu nejsou efektem, ale autentickým materiálem. Nové prvky – sanita, osvětlení i textilie – byly vybírány s důrazem na kvalitu, nadčasovost a český design. Každý prostor má vlastní charakter, žádný není kopií druhého. Zásadním momentem se stala přestavba bývalé černé kuchyně v hospodářské budově. Dochovaná pec, silné zdi a klenba patří k nejcennějším částem domu. „Šli jsme doslova až na hlínu…“
Chcete vědět, jak to dopadlo? Celý článek už na vás čeká v tištěné verzi — najděte svůj výtisk v okolí