Představte si svítidla, která přinášejí do interiéru emoce, rozsvítí jej nejen svým světlem, ale především výjimečným designem a vytvoří atmosféru, díky níž si zapamatujete interiér i hostitele. Designér značky Bomma Václav Mlynář nám prozradil vše o DNA značky a také proč je pro něj sklo tak fascinujícím materiálem.
Co vás přivedlo k designu?
Pustit se do studia designu pro mě byla poměrně přirozená cesta, protože jsem v kreativním prostředí vyrůstal odmala. Celá moje rodina z máminy strany je plná architektů a můj děda, Milan Pavlík, byl profesorem na ČVUT.
Vzpomenete si, který užitný předmět vás zaujal natolik, že jste začal přemýšlet, kdo stojí za jeho vizuální podobou?
Moje máma, fotografka, mě odmala brávala na UMPRUM, kde sama studovala a později i učila. Pamatuji si, že mě na klauzurách vždy nejvíc bavil právě produktový design. Máma také domů nosila produkty od svých spolužáků, které od nich získala výměnou za fotografie.
Dodnes si pamatuji židli od Gábiny Náhlíkové – jednoduchou nerezovou konstrukci, na které byl místo klasického polstrování připevněný nafukovací červený sedák.
Jak dlouhá cesta byla k tomu, že jste se začal profesionálně věnovat práci designéra?
Měl jsem štěstí, že jsem si designem začal poměrně dobře přivydělávat už během studií na UMPRUM a později i na Royal College of Art v Londýně. Díky našim profesorům Michalu Froňkovi a Janu Němečkovi, kteří do ateliéru přinášeli zajímavé projekty pro firmy, jsme se s mým kamarádem a bývalým kolegou Jakubem Pollágem dostali k velmi zajímavým klientům, jako byly například Nike nebo Samsung, pro které jsme realizovali několik větších projektů. V době, kdy jsme končili školu, jsme už měli poměrně silné portfolio, na kterém se dalo dobře stavět. Na začátku nám také hodně pomohlo, že jsme s mojí diplomkou KOSKI Game vyhráli poměrně zajímavou finanční částku na festivalu v Belgii a následně byli vybráni do startupového akcelerátoru v Londýně, kde jsme získali investici na další rozvoj projektu. Díky tomu jsem měl hned po škole zajištěný příjem na celý rok, a dokonce jsme si mohli najmout i programátora. Pak nás oslovila Bomma. A to je zase další příběh.
Čím si vás získalo sklo jako materiál?
Se sklem jsem se začal seznamovat už během školy, kdy jsme s tímto magickým materiálem dělali několik projektů a zrovna jeden z nich byl i pro Bommu. Měli jsme navrhnout nápojový set, tehdy se Bomma ještě zaměřovala převážně na broušené nápojové sklo. Sklo je úžasný materiál, který mě ani po devíti letech v Bommě nepřestává překvapovat. Často mě překvapí ne vždy v úplně pozitivním slova smyslu, je to velmi nevyzpytatelný materiál. Skoro bych řekl, že práce se sklem je trochu alchymie. Pořád je na něm co objevovat, učit se a zkoušet nové věci i postupy. A právě to mě na něm baví nejvíc.
A jak se vyvíjel váš přístup ke sklu?
Myslím, že se vyvíjí neustále a je to kontinuální proces. Je to dané hlavně tím, že se o skle pořád dozvídám nové věci a zkouším, co všechno se s ním dá udělat. V Bommě je obecně velmi podporované experimentování a hledání nových možností práce se sklem. Díky tomu máme s naším vývojovým týmem každý měsíc vyhrazený čas na huti na testování a experimenty. Často z toho vzniknou věci, které hned letí do střepů, ale občas narazíme na něco zajímavého, co pak dál rozvíjíme.
Stojíte za designem svítidla Buoy. Jakési pomyslné bóje, která přináší světlo. V čem je tento kus výjimečný a jak vypadá výrobní proces?
Na kolekci svítidel Buoy mě baví hlavně její minimalismus v maximální velikosti. Inspirace vodními bójkami tam opravdu je – objekt, který se přirozeně vznáší v prostoru a funguje jako jemný orientační bod. Chtěl jsem vytvořit světlo, které bude takovým klidným přístavem v interiéru, ke kterému se bude vztahovat.
Zároveň je to ale technologicky dost náročný produkt. Pracujeme s velkým objemem skla a velmi čistým tvarem, což ve skle nikdy není úplně jednoduché. Každý kus vzniká ručně foukáním do formy a následně prochází řadou precizních úprav. V Bommě nás baví posouvat technologické limity skla tak, aby výsledný objekt působil naprosto přirozeně a samozřejmě, i když za ním stojí velmi složitý proces. To mě na skle obecně baví, že výsledný objekt může působit lehce, i když za tím stojí obrovské množství práce a know-how.
Koncept svítidla Fragments naopak stojí na upcyklování střepů z předchozí produkce. Jak vás napadlo tímto způsobem začít vyrábět nové produkty?
Sklo je fascinující materiál i tím, že je téměř nekonečně recyklovatelné. Zároveň máme ve sklárně opravdu velmi přísnou kontrolu kvality, takže během výroby vznikají kusy nebo části produkce, které nesplní naše nároky pro finální produkt, i když jsou řemeslně nádherně zpracované. A právě v tu chvíli nám začalo připadat škoda, že materiál, který už prošel rukama tolika lidí a profesí, od sklářů přes brusiče až po další řemeslníky, jednoduše skončí jako odpad nebo se jen znovu přetaví. Právě z toho vznikl materiál fragmentglass, který jsme vyvinuli společně s designéry ze studia Dechem, a později celá kolekce Fragments. Začali jsme se na tyto sestřepované kusy dívat jinak – ne jako na něco nedokonalého, ale jako na materiál, který už v sobě nese vlastní příběh, strukturu a charakter. Výsledkem je spojení udržitelnosti, řemesla a syrové krásy materiálu.
V červnu bude představena instalace v Kodaňském dvorním divadle z 18. století v rámci festivalu 3daysofdesign. Půjde o největší samostatnou výstavu značky vůbec. Jak dlouho trvaly přípravy a jak velký tým za nimi stojí?
Přípravy běží už několik měsíců a je do nich zapojený opravdu široký tým lidí. U takového projektu totiž nejde jen o vystavení produktů, ale o vytvoření celkové atmosféry a zážitku.
Doteď jsme se v zahraničí prezentovali hlavně na businessově orientovaných akcích a veletrzích, takže tenhle typ site-specific instalace je pro nás venku vlastně novinka. V Česku už s podobným formátem zkušenosti máme, hlavně díky Designbloku. Před dvěma lety jsme vytvořili instalaci v kostele sv. Salvátora Sacred Enlightenment a loni komplexní zážitek v kubistické Kovařovicově vile Cabinets of Reminiscence. Baví nás pracovat s prostory, které mají vlastní silnou identitu, a hledat způsob, jak je pomocí našich svítidel ještě víc oživit a pozvednout.
Kodaňské dvorní divadlo má navíc samo o sobě neuvěřitelnou energii a historii, takže jsme k tomu prostoru přistupovali hodně citlivě. Je to zatím asi náš největší a nejambicióznější projekt a zároveň důležitý krok v tom, jak chceme značku BOMMA prezentovat dál, nejen směrem k profesionálům z oboru, ale stále víc i k širší veřejnosti.
Čím jsou typická svítidla značky BOMMA?
Naše svítidla se vyznačují signifikantním designem s velkým důrazem na detail, atmosféru a kvalitu zpracování. BOMMA je o emocích, chceme vytvářet objekty, které fungují nejen jako světlo, ale skoro jako šperk nebo výrazný prvek v prostoru, který podporují. Hledáme silný vizuální moment a specifickou práci se světlem.
Velmi důležité je pro nás i řemeslo. Každý produkt prochází rukama zkušených sklářů a dalších profesí v naší vlastní sklárně. Zároveň ale nezůstáváme jen u tradice. Hodně investujeme do vývoje vlastních technologií a výrobních procesů, díky kterým můžeme posouvat hranice toho, co je ve skle technologicky možné. Právě díky tomu dokážeme vytvářet velmi komplexní tvary, velké objemy skla nebo specifické detaily. Myslím, že právě spojení mistrovského řemesla, technologických inovací a designu je pro značku BOMMA nejvíc charakteristické.
Aktuální novinka – přenosná lampa Ollo – je první svého druhu. Co vás při práci na designu inspirovalo?
U lampy Ollo mě zajímalo hlavně to, že toto světlo je blíž každodennímu životu a každému z nás. Chtěl jsem vytvořit objekt, který bude přirozeně fungovat v různých situacích, doma, při večeři nebo třeba venku, a zároveň si zachová charakter značky BOMMA. Inspirací mi byla samotná výroba skla a jeho hloubka, propustnost světla a pak základní geometrické tvary. I přes minimalistickou podobu je za produktem poměrně komplexní technologické řešení, které pro nás bylo výzvou, s dobíjením na USB-C a s možností změny intenzity nebo teploty světla. Pro BOMMA je typické právě spojení emocí, řemesla a inovace a Ollo je v tomhle přirozeným pokračováním.
Co je pro vás při práci na designu zásadní?
Pro mě osobně je naprosto zásadní pochopit celou problematiku kolem produktu, který jdu navrhovat. Potřebuji poznat firmu, která bude produkt prodávat, následně pochopit cílového zákazníka, udělat si rešerši toho, co už na trhu existuje, a v neposlední řadě jít i do výroby a navnímat její procesy. Jakmile tomu všemu porozumím, můžu se pustit do samotného navrhování a začít pracovat na tvaru a hlavně na emoci, kterou má produkt přinášet. Obecně mám rád produkty, které si lidé zamilují a vytvoří si k nim určitý vztah. V dnešní době už nejde jen o funkčnost, ale právě i o emoce.
Co je pro vás při práci se sklem tou největší výzvou?
Skrze experiment a studium sklářských technik vytvořit něco nového a unikátního, co tu ještě nebylo. Je to velká výzva, ale myslím si, že Bomma je pro to ideální místo právě díky spojení tradičního řemesla, špičkových moderních technologií a silného know-how.
Čeho byste chtěl na poli designu dosáhnout? Jaké máte profesní sny?
Mým profesním snem je navrhovat produkty, které mě přežijí, produkty, které budou mít lidé opravdu rádi, vytvoří si k nim vztah a budou je používat i po mnoha letech. V dnešní době vzniká obrovské množství věcí, které rychle mizí, a právě proto je pro mě důležité vytvářet nadčasové produkty, které obstojí v testu času jak po funkční, tak estetické stránce.
Samozřejmě bych si přál, aby se z některých z nich jednou staly designové ikony. Myslím ale, že to člověk nemůže úplně naplánovat. Musí vzniknout správná kombinace silné myšlenky, emocí, kvality a určité autenticity. A právě o to se ve své práci snažím.