Patricii Pagáčovou má většina televizních diváků spojenou především s její rolí Terezy z nekonečného seriálu Ulice. S ním strávila dlouhých čtrnáct let, což definovalo mimo jiné její dospívání ovlivněné zájmem médií a každodenními žádostmi o podpis nebo fotku od náhodných kolemjdoucích.
Oproti předpokladu se z ní ale nestala samolibá dětská hvězda. Je důkazem toho, že uspět se dá i s pokorným přístupem, že popularita se neměří mírou kontroverze a obsah na sociálních sítích zaujme fanoušky i bez úprava příkras. Péči o tříletou dceru kombinuje s angažmá v divadle, s natáčením seriálů i filmů, moderováním a péčí o statisíce sledujících na Instagramu. Patricie je inspirací v tom, s jakou energií a humorem popisuje svůj život i plány, a připomínkou toho, že je potřeba nezapomenout se z toho všeho prostě a jednoduše nezbláznit.
Nejvíce vás mají lidé spojenou s nekonečným seriálem Ulice, kde jste hrála čtrnáct let. Jak zpětně toto období hodnotíte?
Jsem za něj strašně ráda. Za prvé to pro mě byla obrovská herecká škola, hrála jsem vedle opravdových hvězd. Mohla jsem sledovat při práci Hanu Maciuchovou, Rudolfa Hrušínského, Terezu Brodskou, Petra Vacka a další. Dokonce jsem měla možnost setkat se s Radoslavem Brzobohatým. Seriál byl už tehdy hvězdně obsazený. V šestnácti jsem to samozřejmě nevnímala tak intenzivně, ale teď zpětně chápu, jaké jsem měla štěstí. Za všechny ty roky jsem si v rámci seriálu herecky odžila všechno možný i nemožný. Byla to obrovská zkušenost.
Zvládla jste si i přes pracovní vytížení užít dětství?
Myslím, že jsem o něj nepřišla, i když by se to tak mohlo zdát. Měla jsem ho jen jiný – na place, s herci, při natáčení.
Jak se vám podařilo přes popularitu v tak nízkém věku udržet si pokoru?
Myslím, že je to hodně dané výchovou. Nedokážu si představit, že bych přišla domů nafrněná. To bych myslím dostala facáka, že bych druhýho koupila o futra. (smích) Rodiče by nikdy nepřipustili, abych si o sobě myslela něco víc. Nehledě na to, že ani já to tak nevnímám. To, že jste herec, z vás nedělá něco víc než z pokladní nebo řezníka. Každý dělá to, co umí. Naše povolání je super, moc mě baví, ale není ničím výjimečný.
Proč jste se tehdy rozhodla v seriálu Ulice skončit?
Pohrávala jsem si s tou myšlenkou nějakou chvíli, asi rok dva. Samozřejmě jsem měla velký strach, vnímala jsem to jako krok do neznáma. Ulice mě živila, tehdy jsem nic moc jiného netočila. Ale postava Terezy už mi začala lézt na nervy, nechodila jsem na plac ráda, byla jsem z toho už trošku otrávená, potřebovala jsem změnu. Do toho mě můj manžel požádal o ruku, změnila jsem si jméno a tak nějak jsem měla pocit, že mi celkově začíná nová životní etapa. Dokonce i má postava Terezy se vdala, odstěhovala a všechno se to tak pěkně spojilo.
Potom jste se začala věnovat především moderování?
To ani ne, já to totiž moc neumím.(smích) Rychleji mluvím než přemýšlím, což u moderování není úplně deviza. Snažím se proto moderování spíše vyhýbat. Teď jsem ale moderovala Česko na grilu, je to vlastně grilovací soutěžní show. A mě grilování moc baví, takže i to byl jeden z důvodů, proč jsem tuhle nabídku na moderování přijala. Jinak moderuji akci k předávání asistenčních pejsků Helppes, což je moje každoroční srdcovka.
Jak hodnotíte zkušenost s porotcováním v SuperStar?
Bylo to skvělý, moc mě to bavilo. Pamatuju si, že když se u nás vysílala ta úplně první řada, tak jsem to milovala, bylo mi asi jedenáct. Koukala jsem na to a říkala jsem si, že být tím porotcem musí být fantastický, že bych si to chtěla někdy vyzkoušet. No a po zhruba dvaceti letech jsem měla možnost na té židli sedět. Strašně moc si vážím toho, že si tvůrci vybrali zrovna mě. Byla jsem v pozici laika, který měl hodnotit, co se mu líbí, za což mě spousta lidí kritizovala. Moje role ale nebyla poznat, jestli člověk zpívá technicky správně, ale jestli se mi to líbí a dotyčný má možnost se v showbyznysu udržet, jestli ho to semele nebo ne, a tak. Jsem moc ráda, že jsem tu pozici vzala, a to i přes všechny ty hejty. Byla to úžasná příležitost za krásné peníze, byla bych blázen, kdybych ji odmítla. Zároveň jsme byli jediná porota, která byla nasazená dva roky po sobě, tak věřím, že se to lidem líbilo.
Dotýkají se vás nenávistné komentáře na sítích?
Je pravda, že když jsem začínala hrát v Ulici, nebyly sociální sítě ještě rozvinuté. Všechno je to teď o dost náročnější. Přesně platí to, že vás sto lidí pochválí a jeden zkritizuje, a vy si budete pamatovat jen to ošklivý, co si přečtete. Je zvláštní, že jsme tak nastavení. Místo toho, abychom byli rádi za hezká slova, tak se zasekneme na těch kritických. Snažím se ale uvědomovat si, že se nemůžu zalíbit všem, a zároveň i to, že naší prací je vyvolávat emoce, takže jakákoli reakce je vlastně v pořádku. Jinak by to byla nuda. Chápu to taky tak, že nejsem zodpovědná za to, že ten člověk se mnou má problém. To je jeho problém. (smích)
K takovému nadhledu si ale člověk musí dojít časem…
To ano. Zcela upřímně, když byla první SuperStar, tak mě ta vlna hejtů obrovsky překvapila, vůbec jsem ji nečekala. Dost mě to sestřelilo, dva dny mi bylo zle, nejedla jsem, plakala. Postupem času to bylo ale lepší, pochopila jsem, že se z toho nesmím zbláznit. Důležitý pro mě bylo, co říkají tvůrci, režisér, moje rodina a přátelé.
Samu sebe vnímáte tedy především jako herečku?
Ano, natáčím seriál Jedna rodina, a ještě jsem teď natáčela ten nový projekt, o něm ale prozatím nemůžu mluvit, na televizních obrazovkách pojede na jaře.
Jak dlouho hrajete v Divadle na Jezerce?
Od roku 2020, tehdy jsem odpremiérovala hrou Naprostí cizinci.
Jak zvládáte pracovat s malou dcerkou?
Zkoušení v divadle je intenzivní, dva měsíce se jede na doraz, zkouší se každý den. Na začátku jsem si říkala, jestli jsem si nenadělala do bot. (smích) Ale malá chodí do jesliček, ve kterých to miluje, a společně s manželem a rodinou to nějak zvládáme. Díky blízkým můžu pracovat, za což jsem jim moc vděčná.
Jste ráda pracující máma?
Moc, jsem strašně ráda mezi lidmi. Nedokážu si představit, že bych byla s dítětem roky doma, i když taková rozhodnutí matek chápu a respektuju. Každý ať to dělá podle vlastní potřeby. Malá je dost společenská, chodí často semnou – několikrát byla na zkoušce nebo na natáčení, moc se jí tam líbí. Je to náturou sociální dítě, takový přirozený komediant. Není to tak, že bychom ji do toho tlačili.
S manželem tedy pečujete oba?
My jsme si tu plnou péči dokonce na chvilku prohodili. On byl doma a já pracovala. Klobouk dolů před všema chlapama, co si to vyzkoušejí a zvládnou to. Už ale samozřejmě pracuje. S každým ten čas doma s dítětem zamává, myslím si, že chlap potřebuje chodit do práce, realizovat se a vydělávat peníze. Samozřejmě to platí i pro ženy, ale tak nějak vnímám, že pro muže o trošku víc.
Jak je v showbyznysu vnímána herečka po dětech?
Určitě to trvá, než naskočíte zpátky. Produkce se trošku bojí, aby pro ně vaše dítě nebylo problém. Člověk musí máknout, aby se dostal zpátky. Mladých, bezdětných, talentovaných hereček s ostrými lokty je strašně velké množství.(smích) Snažím se to ale moc nehrotit, být ráda, když role vyjde, a nebýt smutná, když to nedopadne. Neúspěchy patří k životu, posouvají nás dál, je v pořádku si poplakat, když se nám něco nepovede nebo jsme smutní, emoce musí být v rovnováze a nejde být pořád šťastný.
Jste ambasadorkou Amazing Places, objevujete krásná místa. Jak se vám daří cestovat s malým dítětem?
Dcera je dobrý parťák na cesty. Nejsnadnější to bylo, když byla mimino, to pořád jenom spala. Pak začal ten čas, kdy už to tak jednoduchý nebylo, nechtěla být v sedačce. Ale zvládali jsme plánovat cesty na časy, kdy spala, takže to taky ještě nějak šlo. No a teď už spánky přes den samozřejmě nemáme (smích), takže teď už je jedno, kdy vyjedeme. Stěžejní je mít připravené svačinky, hračky, knížky a cokoli, co ji zabaví.
To musí být docela náročné.
No my máme ještě dva psy, které bereme na výlety většinou s sebou, takže jsme takový cirkus na kolečkách. (smích) Už dávno nejezdíme jen s pár věcmi pro nás, většinou máme plné celé auto. Do kufru dáme pelechy pro psy, věci pro dítě a vypadáme, že vyjíždíme na měsíc. Ještě že máme tak velké auto.
Všimla jsem si, že spolupracujete se značkou Volvo.
Ano, je to super, jsem moc ráda, že mám možnost mít takhle bezpečné auto. S rodinou kvalitu aut oceňuju ještě o něco víc. Dřív pro mě byla nejdůležitější barva auta. (smích) Momentálně máme půjčený plug in hybrid XC60, který je dostatečně velký na to, abychom se do něj vešli, a navíc po Praze jezdím čistě na elektřinu, což je za mě super! Bavili jsme se s Volvem o půjčení jejich nového auta, což je EX 30, jejich nejmenší elektrické SUV, ale mám obavy, že tam bychom se na ty naše výlety nenarvali. (smích) Ale zkusit ho určitě chci.
Řídíte ráda?
Moc ráda, cesty na natáčení beru jako takový čas pro sebe, zpívám si, přemýšlím si a tak.
Jak řešíte tu spoustu věcí, když vyrážíte na dovolenou letecky?
První let jsme s Bibi absolvovali na Kanáry v jejích osmi měsících, kdy jsem jí balila i spoustu příkrmů, kašiček, svačinek, plínek a dalších věcí. Tehdy jsem manželovi řekla, že už nikdy nikam neletíme, že tohle absolvuju naposled. (smích) Ale když jsem pak viděla, jak je malá na pláži šťastná a jak si celou dovolenou užila, rozmyslela jsem si to. Naše poslední velká cesta byla na Srí Lanku a i to zvládla s přehledem. Myslím si, že se toho člověk prostě nesmí bát.
Podle čeho si vybíráte k objevování kouzelná místa v Česku?
Já jsem hodně zatížená na přírodu, takže vybíráme místa, která jsou třeba u lesa. Tam se líbí hlavně pejskům a malé. Když ale jedeme s manželem sami, rádi jsme i na místech, která jsou jen pro dospělé. Nutno říct, že málo kdy necháváme někoho doma, stejně nejraději trávíme čas všichni spolu.
Jaká místa vás za poslední dobu uchvátila nejvíce?
Zamilovala jsem si Hotel Kouty, tam se chystám určitě znovu. Je to kouzelné místo uprostřed ničeho. Taky mě moc bavil Silverstone Living Ranch. Ale vlastně mám pocit, že s místy na Amazing nemůžete šlápnout vedle. Nejraději mám obecně místa s rodinnou atmosférou, kde cítíte, že se o to místo starají majitelé srdcem.
Cestujete rádi po Česku, nebo je vám lépe v exotice?
Já Česko miluju. V létě mi moře vůbec nechybí, jen v zimě už je to na mě dlouhý. Teď zrovna řešíme s Amazing Places, jestli bychom s nimi vyjeli na Bali, kde spolupracují s projektem Bába na Bali. Indonésie je ale už dost daleko, tak to zatím zvažujeme.
Na sociálních sítích máte spoustu sledujících, jaké to je, být influencerkou?
Já bych se takhle asi neoznačila. Moje práce je herectví a to je pro mě stěžejní. Spolupráce si pečlivě vybírám, snažím se jich mít co nejméně, i když je to samozřejmě příjemný přivýdělek. Spolupracuji především s Amazing Places, což je spolupráce snů. Jezdíme s rodinou po krásných místech a dáváme o nich vědět světu. Také jsem ambasadorkou Volva, spolupracuji s CEWE Fotolabem, kteří pro nás dělají každý rok charitativní kalendáře, a se značkou HiPP, kterou pro malou využíváme a jsme s ním spokojeni. Vždycky musím ty produkty používat a mít k nim vztah, musí to dávat smysl a být autentický.
Baví vás Instagram i po tolika letech?
Baví mě moc. Za ta léta mám pocit, že už jsme tam fakt taková komunita s těmi mými fanoušky. Že spousta z nich tam je se mnou od mého instagramového začátku. Už jsem se i smířila s hejty, vnímám je jako něco, co k tomu patří. Nejdůležitější je nepřikládat jim žádný význam. Snažím se to brát tak, že jestli to tomu člověku udělalo dobře a ulevilo se mu, tak asi dobrý.
Vnímáte potřebu digitálního detoxu?
Občas si říkám, zvlášť, když jedeme někam na výlet, že odložím telefon a nebudu ho používat, ale zatím se mi to nepodařilo. Když jsem s malou, snažím se do telefonu koukat co nejméně. Nechci, aby si hrála s telefonem, tak je potřeba, aby mě s ním neviděla často.
Věnujete se dobročinným projektům, pravidelně vychází váš charitativní kalendář Psí život.
Ano, dělám to už čtrnáct let, první rok jsme vybrali dvacet tisíc korun a loni přes šest set tisíc. Peníze jsme pak rozdělili mezi osm útulků. Jsem na ten projekt moc pyšná a mám radost, že má jeho prodej vzestupnou tendenci. Musím říct, že od té doby, co je malá na světě, hodně přemýšlím také o podpoře organizací, co pomáhají dětem, hodně se mě to dotýká.