Po střední uměleckoprůmyslové škole ji nevzali na UMPRUM ani na AVU, ale umění se vzdát nehodlala a vzala to jinou cestou – přes Londýn. Tam vystudovala jednu z nejprestižnějších uměleckých univerzit světa – Royal College of Art. Spolupracovala s Coldplay, Mekym Žbirkou a setkala se s britskou královnou, která si stejně jako Elton John nebo Mick Jagger pořídila do sbírky její díla. A také svými jemnými lepty, které dál ručně dotváří, ilustrovala Kytici, Babičku a Máj. Teď, po více než dvaceti letech, přijímá Česko Mílu Fürstovou s otevřenou náručí.
Tichý návrat do Česka zažila Míla Fürstová už v době, kdy studovala na Královské vysoké škole umění (Royal College of Art). Tehdy měla výstavu ve městě svého dětství – v Hradci Králové. Letos na podzim ale představí svou tvorbu poprvé uceleně v Obecním domě v Praze. Scházíme se během jejích příprav, kdy společně s kurátory Josefem Tomšejem a Janem Dotřelem zkoušejí, jak bude stovka jejích děl ladit k interiérům secesní památky vyzdobeným Alfonsem Muchou. Umělkyně dala kurátorům volnou ruku, aby vybrali stovku děl jak z jejích začátků, tak z těch nejnovějších. Mnohá ještě nikdy nebyla k vidění. „Všechna moje díla jsou počata v Čechách, ale narozená v Anglii. Jsou to takové moje děti,“ říká v kavárně hotelu Paříž, kam přišla spolu s Kateřinou Žbirkovou – dlouholetou kamarádkou, koordinátorkou výstavy a zároveň manželkou před pěti lety zesnulé hudební legendy Mekyho Žbirky. Míla ilustrovala přebal jeho Double Alba a stejný motiv – hudebníkova silueta s kytarou – zdobí i jeho pomník na Olšanských hřbitovech. V rámci zahájení výstavy v Obecním domě zazní 20. října i Žbirkova hudba v podání symfonického orchestru.
Z Hradce Králové na Královskou vysokou školu umění v Londýně
V Anglii žije Míla Fürstová už déle než v Čechách. „Odmala jsem byla duší i srdcem umělec, ačkoliv se v rodině nikdo umění nevěnoval. Maminka pracovala v bance a tatínek byl ředitel v IT. A když mě nevzali na uměleckou vysokou školu v Česku, hledala jsem další možnosti,“ vzpomíná. Nastoupila proto na pedagogickou fakultu, kde mohla umění studovat v kombinaci s druhým oborem. Zvolila si angličtinu, aniž by ji uměla. „Zažívala jsem ve škole krušné chvilky, ale dnes je pro mě angličtina přirozená. Můj manžel je Brit a doma se bavíme anglicky. Ale kdykoliv můžu, jedu s dětmi o prázdninách do Česka, aby nasály i češtinu,“ říká.
První výstavu měla Míla ještě během střední školy, spolu se spolužáky v Pelhřimově. „A když mi bylo asi 23 let a studovala jsem grafiku na Královské vysoké škole umění, měla jsem malou výstavu v mém milovaném Hradci Králové. Nebyla jsem si v Čechách sama sebou jistá a dlouho jsem se tu nechtěla prezentovat. Měla jsem pocit, že tu pro mě není místo,“ vzpomíná.
Technika, kterou Míla Fürstová pracuje, vyžaduje soustředění, spoustu času a ruční práce a nedá se nijak ošidit. Nejde jen o grafiku v tradičním slova smyslu – tradiční techniku leptu ještě dotváří pomocí prořezávání a dobarvování. Od začátku se věnuje především volné tvorbě. V Anglii nejdříve vystudovala University of Gloucestershire a na Královskou vysokou školu umění v Londýně se dostala z ročníku jako jediná. Poté co tam vystudovala grafiku, na chvíli učila na anglické univerzitě a jako hostující umělkyně poté vyučovala i na dívčí internátní škole. „Vybudovala jsem těm mladým dámám grafické studio a místo původního roku jsem tam zůstala osm let,“ vzpomíná.
Vlastní cestou
V té době se seznámila se svým manželem, fotografem Quintinem Lakem. „Věděl, kolik energie jsem dávala do učení, a v jeden moment mi řekl: ‚Tak co tedy jsi – učitelka, nebo umělkyně?‘ Pomohl mi postavit se na vlastní nohy, abych se odvážila vydat se svou vlastní cestou,“ říká. Do druhého dne měla Míla vlastní ateliér: „Byla tam zima, kapalo mi tam na hlavu a vypadalo to tam jak z knih Charlese Dickense,“ směje se. A do toho se jí narodil syn. „Byla jsem připravená, že ho vedle sebe položím a budu dál pracovat. To jsem ale ještě netušila, co mateřství obnáší. V tu dobu jsem se poklonila své mamince a babičce. Teď vidím, jak těžká práce mateřství je,“ říká dvojnásobná matka.
V té době už se Míliny práce v Anglii dobře prodávaly. Aniž by to věděla, sbírala ji i kapela Coldplay. „Můj agent přišel k jednomu ze členů Coldplay domů a viděl tam moje dílo. Říkal, že mě zná, a oni se se mnou chtěli seznámit. A pak nastal ten kolotoč,“ vzpomíná na zásadní zlom v kariéře. Navrhla obal pro album Ghost Stories (2014) i motivy pro jednotlivé singly. „Coldplay mě vtáhli zpět do pracovního procesu. Začala jsem dávat syna do školky a pracovala s nimi dva roky. Musela jsem podepsat kontrakt, že o tom nebudu s nikým mluvit. A když album vyšlo, začala mě kontaktovat i česká média. Byl to takový návrat ztracené dcery,“ říká umělkyně.
Po tomto úspěchu přicházelo mnoho mezinárodních nabídek, ale zároveň se Míle v té době narodila dcera. „Cítila jsem, že nemůžu vzít další velkou zakázku a navázat s někým podobně dlouhodobý a intenzivní vztah, jako jsem měla s Coldplay. Rozhodla jsem se, že už žádné další zakázky přijímat nebudu a budu dávat energii raději svým dětem a odrazu svého mateřství v umění,“ říká.
Pocta všem matkám
Mateřství se totiž stalo i častým námětem Míliných prací: „Snažím se svou prací mluvit o tom, co to znamená být člověkem. A moje lidská zkušenost je specificky zabarvená tím, že jsem matkou,“ vysvětluje. Poctu ženám-matkám vzdala i na dvanáctimetrovém muralu na nový londýnský hotel v místě, kde dříve stávala porodnice královny Šarloty. „Byla velmi progresivní a ve své době unikátní tím, že se starala i o nesezdané ženy, a tím pádem zachránila spoustu životů. Moje dílo oslavuje ženu a její nejodvážnější čin – darovat život.“
Zatímco ranější Mílina díla na téma mateřství se dotýkají motivu bezpečné náruče, s rostoucím věkem dětí se témata mění. „Snažím se především o to, aby moje díla byla lidská a dokázala lidi pohladit,“ říká. Například na jednom z nejnovějších děl s názvem Výchova Pegase (Rising Pegasus) žena objímá hříbě, kterému rostou křídla: „Chce, aby mu narostla, ale zároveň ho nechce pustit,“ vysvětluje.
Motiv křídel zdobí i přebal alba Coldplay a propisuje se i do názvu chystané výstavy – Wings of Whisper. Ani šeptání není u Míly Fürstové novým motivem. „Mám pocit, že být umělcem je hlavně o tom, jak hodně se dokážete otevřít světu a jak ho dokážete vnímat. Vesmír na vás neřve, ale často spíše šeptá. Darem umělce je umět tomuto šepotu naslouchat.“ Sama umělkyně nerada mluví příliš nahlas a ani její díla nekřičí: „Není proč někoho přeřvávat. Když šeptáte, tak se k vám lidé nakloní a poslouchají o to pozorněji.“
Čaj o páté s Mekym
Když Míla Fürstová v Anglii vystavovala své grafiky pro Coldplay, přišli se na vernisáž podívat i manželé Žbirkovi. „Málem jsem omdlela, když jsem Mekyho viděla. Chris Martin je sice úžasný, ale je to můj vrstevník. Ale tohle byl Meky!“ vzpomíná na první setkání. „Chvíli jsme kolem sebe našlapovali a vykali si, ale brzy se z nás stali dobří přátelé, setkávali jsme se i na čaj o páté.“ Ačkoliv se Míla zařekla, že po Coldplay už na další podobnou spolupráci nekývne, Katčinu prosbu, aby ilustrovala Mekyho Double Album, neodmítla. „Jezdila jsem za ním do Abbey Road, když ho nahrával. Jednou jsem tam nabourala do brány a stále na autě ty šrámy mám jako krásnou vzpomínku na Mekyho,“ vypráví výtvarnice. Teď její motiv z Double Alba zdobí i Mekyho náhrobek.
Nebyla to však poslední zakázka, již Míla přijala. Když ke 150. výročí Erbenovy Kytice vznikl její anglický překlad, oslovilo ji britské nakladatelství Jantar, jestli by ji ilustrovala. „Nechtělo se mi do toho, vnímala jsem Kytici jako horor, kde často trpí děti. Poté jsem kývla na to, že udělám titulní stranu, a zvolila si pro ni baladu Zlatý kolovrat. Ale přišel covid a nakonec mě přemluvili, abych to dodělala celé. Dlouhou dobu jsem se nedostala do Čech a chyběly mi. Znovu jsem si balady četla a objevila v nich spoustu životní moudrosti,“ vzpomíná.
Zamilovaná do Máchy
Mezitím v Česku Míle Fürstové vyšla monografie Všechny mé řeky. Když se vydavatel Antonín Kočí z nakladatelství Euromedia dozvěděl o anglické Kytici, rozhodl se ji vydat i v češtině. A pak následovala Babička i Máj. Nikdy před Kyticí se přitom Míla Fürstová ilustraci nevěnovala. „Na Babičku jsem kývla, protože jsem si vzpomněla na svou babičku, za níž jsem ráda jezdila na Vysočinu. Měla jsem s ní krásný vztah. Přijde mi, že koncept babičky je v Česku hlubší než v Británii,“ říká výtvarnice. Nešlo to však úplně lehce. „Můj první návrh titulky byl až moc sladký. Manžel mi dokonce řekl, že vypadá jako reklama na Hitlerjugend. A tak se mi snad poprvé v životě stalo, že jsem vyhodila už hotovou matrici a začala úplně znovu,“ popisuje své první útrapy s Babičkou. Nakonec si k ní našla cestu přes postavu Viktorky: „Byla to moderní žena, která narazila na tajemného muže a stala se obětí doby. Tehdy šla kvůli nešťastné lásce k jezu, dnes by se postavila na vlastní nohy a budovala kariéru,“ říká výtvarnice. Máj byl pro Mílu Fürstovou ještě těžší: „Musela jsem v sobě něco prolomit, ale nakonec jsem skončila zamilovaná do Máchy,“ vzpomíná.
Pevně v sedle
V poslední době se v Míliných dílech objevuje nový motiv – motiv koně. „Souvisí asi s tím, že jsme našli s manželem v Anglii dům, kde můžeme mít ateliéry oba. Je to pro mě uzavření jedné kapitoly a začátek jiné. Musela jsem přesedlat na jiného koně, sednout si pevně do sedla a začít si řídit vlastní život,“ zamýšlí se. Ačkoliv se Míla Fürstová setkala i s královnou Alžbětou II., když byla navštívit školu, na níž učila, a sbírají ji i slavné osobnosti od Micka Jaggera po Eltona Johna, stejnou radost jí dělá, když lidé přijdou na její výstavu. „Když jsem vystavovala v Hradci, několikrát jsem tam přiletěla z Anglie a dala se do řeči s lidmi, kteří tam zrovna byli. Zjistila jsem, že jen kvůli mé výstavě přijeli třeba až z Moravy. To je pro mě stejně velkou odměnou, jako když vím, že se někdo na mé dílo každý den dívá doma a jeho atmosféra ho naladí do nového dne,“ říká.
