S Katkou Říhovou o cestování, párku v rohlíku i japonském snu.
Cestování pro ni nezačíná až na místě, ale ve chvíli, kdy se v diáři objeví volný víkend. A začíná plánování, které miluje. Kateřina Říhová, moderátorka Ranní show Evropy 2, mluví o rodinných výpravách po Česku i Evropě, o cestách ve dvou po letech a o malých zastávkách, které dělají i z cesty zážitek. Ať už jde o hory, festival v Rotterdamu, nebo vysněné Japonsko, jedno je pro ni jisté – cesta je stejně důležitá jako cíl.
Cestujete ráda?
Cestování miluju. Jediné, co mi brání v tom, abych procestovala celý svět, je čas. Nemám ho tolik. Ale jakmile zjistím, že mám volný víkend, kdy mi v diáři nic nesvítí, žádná povinnost, vždycky plánuju. Ať už eurovíkend, nebo po Česku – plánuju.
Když plánujete, snažíte se ulovit i čas jen pro vás dva s manželem, tedy bez dětí?
Zatím jsme vždycky jezdili celá rodina, protože jsem donedávna ještě kojila. Letos v létě ale máme s manželem koupené lístky na festival v Rotterdamu, kam se vracíme asi po 15 letech – tehdy se nám tam hrozně líbilo. A máme vstupenky jen pro nás dva, děti budou konečně u babičky. Ale jinak cestujeme opravdu všichni společně.
A je pro vás důležitý cíl, když po delší době vyrazíte sami s manželem? Nebylo by jedno, kam pojedete?
Je pravda, že jsme si naplánovali, že nepoletíme letadlem, i když by to bylo pohodlné. Rozhodli jsme se jet autem právě i proto, že už ta cesta bude cíl. Budeme si pouštět muziku, povídat – konečně, protože nám do toho nikdo nebude skákat. Těším se i na tenhle zážitek.
Když autem na dovolenou, co vám nesmí na cestě chybět?
Na cestách miluju zastávky. (smích) Mám pocit, že když jedeme třeba do Chorvatska, vychází to co hodina, to zastávka. Abychom se protáhli, občerstvili, dali si něco dobrého, kafíčko.
Takže žádné svačinky na cestu? Nemažete si chleby s paštikou?
Vzhledem k tomu, že jsem od letošního roku hrdou ambasadorkou Fresh Corner občerstvení na čerpacích stanicích MOL, tak rozhodně vím, že se na ně můžeme spolehnout – dáme si čerstvé pečivo, kvalitní kávu, vyberou si děti, manžel i já. Navíc si koupíme i něco dobrého do auta a každá taková zastávka nás nakopne a osvěží. Jakmile se to v dálce zazelená, vím, že bude dobré kafe. (smích) Když člověk jede v noci domů, už vyhlíží, kde si tu kávu dá a protáhne nohy. To je fakt.
A je i nějaká neřest, kterou si ráda u MOL dopřejete?
No jasně. Párek v rohlíku. (smích) Miluju párek v rohlíku, dávám si ho s hořčicí i kečupem – to je můj tajný recept.
Kam se v létě chystáte s dětmi?
V létě jezdíme rádi na hory po Česku. Je nám tam příjemněji než ve městech. A nemám úplně potřebu vyrážet k moři, když je u nás v tu chvíli krásně a teplo. Takže spíš Krkonoše nebo Lipno. Vzdálenější destinace plánujeme, když je tady sychravo a potřebujeme sluníčko. V lednu pravidelně volíme ideálně nějakou Asii – letos jsme byli v Thajsku. Teď v létě nás čeká Rakousko, kde se zchladíme a užijeme si krásně studenou vodu v jezerech.
Jaké místo je vaší srdcovkou v Česku?
Dlouhé roky jsme bydleli v centru Prahy a jezdili na výlety do Posázaví, protože se nám tam strašně líbilo – až jsme si tam vyhlédli pozemek, postavili dům a teď bydlíme tam, kde se nám nejvíc líbilo. Takže naše Amazing Places je teď u nás doma. (smích)
Ale před pár lety jsem objevila Beskydy. Přijde mi, že jsou v rámci České republiky takovou tajnou zemí. Mám tam pocit, jako bych byla už skoro na Slovensku. Pro nás ze středních Čech je to daleko, ale mají nádhernou atmosféru. Kdyby to bylo blíž, jezdím tam klidně každý měsíc. Určitě se tam ale budu vracet.
Předtím jste zmiňovala plánování. Jste člověk, který má itinerář, a když není dodržen, propadá panice?
Vy jste mluvila s mým manželem? (smích) Ano, jsem plánovač. Ale zjistila jsem, že mě to plánování na cestování extrémně baví. I když třeba pak nestihnu projít všechna místa, už jen to, že koukám do mapy a na fotky, mi dělá tu cestovatelskou euforii.
Takže suplujete průvodce?
Rozhodně. Ale nikoho to, co pak na místě vyprávím, nezajímá. (smích)
Kam byste se vydala bez ohledu na čas a rozpočet?
Moje vysněná destinace je Japonsko. Zatím se nám ho nepodařilo zrealizovat. Odrazuje mě ten dlouhý let. Ale od všech lidí – včetně rodiny – slyším, že je to nejkrásnější a nejkomplexnější země na světě, kde je úplně všechno, a že se tam chtějí vrátit. Doufám, že si to ještě splním. Teď to zní, jako by mi bylo sedmdesát, ale opravdu doufám, že si to ještě splním.
Na jakou cestu nikdy nezapomenete?
Nejsilnější zážitek byl výlet do Vietnamu. To byl i nejdelší výlet, který jsem kdy měla – tři týdny. Podnikli jsme tam cestu džunglí, spali v jeskynním komplexu. Byl to velký výstup z komfortní zóny. A jak se říká, že člověk najde zážitky právě za její hranicí, tam jsem je opravdu našla. Asi mi je ta Asie nějak souzená.
