I když ne v doslovném slova smyslu. Ve výrobě se Ondřej Kuchař vyskytuje sice každý den, ale kouzla s těstem nechává především na svých kolezích – pekařkách a pekařích. To, že se svým společníkem Jakubem Štafečkem letos otevřeli v Praze síť čtyř poboček řemeslných pekáren s kavárnami Zrno Zrnko, se ale dá říct bez nadsázky.
Pražanům přinášejí poctivý chléb a voňavé koláčky, na jejichž výrobu používají jen základní suroviny a kde náhražky nemají žádné místo. Daří se jim to výborně. Fotky s naplněnými papírovými sáčky nesoucími jejich logo se šíří po sítích obrovskou rychlostí a potvrzují tak, že kvalitní pečivo a výběrovou kávu lidé milují.
Pekárna s názvem odkazujících na obilné a kávové zrno navazuje na trend posledních pár let, kdy se hon za kvasovým chlebem stal téměř národním sportem. Už dávno není výjimkou, že jsou si lidé za dobrým pečivem ochotni dojet přes půlku města. „Když jednou ochutnáš dobrej chleba, tak už si ho nechceš kupovat v supermarketu,“ vysvětluje Ondřej a za pravdu mu dávají návštěvníci, kteří si pro štrúdl nebo slaného šneka z ručně připravovaného croissantového těsta chodí i kilometrovou procházkou.
Přístup sázející na kvalitní mouku a dlouhé kynutí působí po letech s konzumním chlebem v supermarketu jako zjevení. Zájem o průmyslově vyráběný chléb, jenž více než upečené těsto připomíná izolační pěnu a který obsahuje více přísad než písmen v abecedě, jako by byl minulostí. Nahrazuje ho menší, těžší, křupavější a především zdravější alternativa, která se vrací k původní podobě chleba bez zkracování cest.
A takový je i dlouze fermentovaný chléb ze Zrna Zrnka, jehož první pobočka otevřela v budově bývalých stájí postavených v Nuslích před sto třiceti lety. Většinu času sloužila jako sklady, až do letošního roku, kdy se proměnila ve výrobnu, kde se míchá, kyne, roluje, peče a rozváží čerstvé pečivo do tří pražských poboček. Část se odveze vozíčkem jen pár metrů do domovské nuselské prodejny. „Tuhle pobočku mám moc rád, výrobna je hned vedle prodejny s kavárnou. Velká prosklená stěna propojuje vnitřní a vnější svět a nabízí nahlédnutí přímo pekařum pod ruce. Mám pocit, že to i zákazníky moc baví,” popisuje Ondřej.
Ne vždy bylo ale vše zalité sluncem. Ladit museli návyky pekařů z velkých pekáren i chyby nadšenců, kteří naopak nikdy v pekárně nepracovali. Spoustě zbytečných kiksů ale dokázali předejít díky počáteční podpoře od autorit z oboru, jako byla především blogerka Maškrtnica. „Juliana těm věcem doopravdy rozumí, ví, co se v těstě děje. Na začátku jsme jí třeba poslali fotku a ona nám obratem diagnostikovala, kde jsme v procesu udělali chybu,“ vypráví Ondřej, když popisuje, co vše se v začátcích museli s týmem naučit.
Mluví o pečivu s vášní, jako by ho provázela celým životem. Přitom nebyl vždy pekárníkem ani se nepohyboval v gastru. Téměř dvacet let vedl s kamarádem Jakubem jazykovou školu James Cook Languages, kterou společně před dvěma lety prodali. „Když jsme skončili s jazykovkou, začali jsme si dělat seznamy toho, co bychom spolu mohli dělat. Ve finále byli dva nápady – pekárna a cowork. No, a nakonec děláme obojí,“ směje se Ondřej.
V pauze mezi jazykovkou a pekárnou se věnoval mimo jiné také hudbě, která je jeho další vášní. „Hraju v kapele Hitfakers a s kamarádem máme hudební agenturu, jejímž hlavním projektem je zpěvák Sofian. Fulltime hudebníkem jsem určitě chtěl kdysi být, ale teď ne. Už mi ujel vlak,“ dodává a směje se na celou kavárnu.