Nelahozeves byla jedním z prvních zámků, které se naší rodině vrátily během restitucí na počátku 90. let po nacistických a komunistických konfiskacích. Do našeho vlastnictví se dostal už v roce 1623 a trvalo šedesát let, než se podařilo vystavět to, co je dosud považováno za jeden z nejlépe dochovaných příkladů italské pozdně renesanční architektury ve střední Evropě. Krásná sgrafitová výzdoba inspirovaná výjevy z řecké mytologie a Starého zákona je dodnes vidět na vnější fasádě i na vnitřním nádvoří. Často si připomínám, že právě lidé, kteří zámek postavili, italští řemeslníci pod vedením hlavního architekta Bonifáce Wohlmuta, jenž pracoval i na Pražském hradě včetně Letohrádku královny Anny, se dokončení své práce nedožili. Dnes, o generace později, můžeme oceňovat výsledky jejich práce dál. A naši práci správců kultury v House of Lobkowicz vnímáme jako poslání toto dědictví uchovávat, studovat a sdílet se světem.
Podobně jako zámek na obraze, který má v mém srdci zvláštní místo, je Nelahozeves i dnes místem plným života, umění, festivalů, koncertů, krásných zahrad a cest k procházkám. První veřejnou expozici jsme otevřeli před téměř třiceti lety (jako soukromá osoba ji tehdy navštívil i prezident Havel) a její současnou podobu pod názvem „Pohled do šlechtického interiéru“ si mohou návštěvníci užít s audioprůvodcem namluveným členy naší rodiny.
Ačkoli je okolní obec skromná svou velikostí, často jsou to právě ta nejmenší místa, která inspirují největší myšlenky. Není lepšího důkazu než náš velký hudební skladatel Antonín Dvořák, který se v Nelahozevsi narodil v roce 1841. Jeho inspirace znovu ožívají v jeho rodném domě přímo pod zámkem v novém interaktivním muzeu věnovaném Dvořákovu životu a odkazu. Je pro nás ctí, že můžeme svou malou částí pomoci udržovat místa, jako je Nelahozeves, živá, aby mohla inspirovat další generace.
Současná podoba zámku Nelahozeves
William E. Lobkowicz (*1961)
Narodil se v Bostonu, jeho otec byl Čech, matka Američanka. Na Harvardově univerzitě absolvoval evropské dějiny a hudbu a poté pracoval v oblasti bankovnictví a realit. Od svého trvalého návratu do Prahy v roce 1991 dokončil hlavní restituční řízení a restaurátorské projekty. Společně se svými rodiči a manželkou Alexandrou založili kulturní značku House of Lobkowicz – základnu, která spravuje rozsáhlé kulturní dědictví roudnické větve rodu Lobkowiczů. William působil v řadě kulturních a vzdělávacích rad, mj. v Komisi J. W. Fulbrighta, na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara a v Americké obchodní komoře v Praze. Rodina i díky jeho činnosti obdržela několik ocenění a uznání. V roce 2017 získal na Západočeské univerzitě čestný titul doctor honoris causa za přínos v oblasti péče o kulturní bohatství a jeho rozvoj. Příběh lobkowiczké sbírky je zastoupen v unikátní knize rozhovorů s českými sběrateli o lásce k umění Lovci a sběrači.