V malebné krajině Moravskoslezského kraje stojí dokonalé spojení historie a architektury. Tato mohutná stavba z betonu a skla je nejen poctou obětem válečného konfliktu, ale i architektonickým skvostem, který připomíná odvahu a sílu. Zimní návštěva Hrabyně nabízí příležitost prozkoumat historii a zároveň ocenit syrovou krásu brutalismu, kdy ostré linie stavby kontrastují s měkkostí okolní přírody.
Jedna z největších brutalistických staveb stojí na půli cesty mezi Opavou a Ostravou. Jedná se o Památník II. světové války v Hrabyni, který je jedním z nejvýznamnějších památníků svého druhu v České republice. Byl postaven na počest obětí a bojovníků druhé světové války, především pak hrdinů ostravsko-opavské operace, která byla jednou z klíčových bitev konce války na českém území. Stavbu najdete v areálu Slezského zemského muzea a jeho součástí jsou dva klíny, uvnitř kterých se nacházejí prostory expozice. Expozice Doba zmaru a naděje přibližuje kulturu a civilní život, stejně jako válečnou výrobu za protektorátu. Expozice je postavena hlavně na autentických osobních věcech, výstroji a výzbroji, které muzeu věnovali přímí účastníci bojů na všech světových frontách. Poblíž památníku je umístěna také historická vojenská technika a symbolický hřbitov se jmény 13 000 padlých sovětských a československých vojáků.
Stavba památníku byla dokončena v roce 1980, ale tehdy byl spíše než symbolem osvobození ukázkou socialistického monumentalismu. Architektura Památníku II. světové války v Hrabyni je působivá svou monumentalitou a jednoduchostí, která podtrhuje vážnost a úctu k obětem války. Hlavní budova památníku, navržená architektem Janem Slezákem, je řešena ve strohém brutalistním stylu s výrazným použitím betonu a skla, což umocňuje dojem pevnosti a odolnosti. Dlouhé horizontální linie a geometrické tvary odrážejí důraz na pevnost a nadčasovost a zároveň evokují atmosféru ticha a klidu. Architektonický koncept se snaží vytvořit prostředí, které návštěvníkům umožní zastavení a zamyšlení nad tragédií válečných událostí.
Vstup do památníku vede přes otevřenou plochu, která symbolizuje bitevní pole, a návštěvníci postupně přecházejí do hlavní budovy, kde na ně čekají výstavní prostory, pietní místnosti a temné chodby. Tyto prvky záměrně vytvářejí tíživou atmosféru a symbolizují obtížnou cestu a utrpení, kterému byli lidé ve válce vystaveni. Světlo je v interiéru používáno střídmě a proniká pouze skrze úzké průzory, což vyvolává pocit stísněnosti a přivádí návštěvníky k hlubokému emocionálnímu prožitku. Celek působí jako silná připomínka lidské odvahy a obětí, které byly přineseny pro mír a svobodu.