David Procházka nepůsobí na první pohled jako někdo, kdo by chtěl svůj život obětovat druhým a jehož hlavním zájmem a dnes už také profesí je vzájemná pomoc. Jeho záliby ani to, jak se profiloval během dospívání, nenasvědčují tomu, že by se měl stát jedním z hlavních hráčů na poli české filantropie.
Jako svou největší celoživotní lásku vnímá fotbal a na otázku hned zkraje rozhovoru, jestli o sobě mluví do médií rád, odpovídá sebevědomě „ano“ a dodává, že především kvůli motivaci mladých lidí.
Nabourává představy o tom, že pojmy jako charita, neziskovost a solidarita jsou vlastní jen úzké skupině sluníčkářů, a potvrzuje, že už dávno neplatí stereotypní představa o tom, že dobrem se zabývají jen naivní nadšenci v batikovaných tričkách.
Pomáhání se čím dál tím více profesionalizuje a jedním z takových důkazů je i projekt Donio, který David před dvěma lety založil jako firmu, kde své uplatnění najdou spíše vývojáři a markeťáci než sociální a humanitární pracovníci.
V té době mu bylo pětadvacet let, což mu ale nebránilo v rozhodnutí vybudovat dnes už největší českou crowdfundingovou platformu, díky které mohou lidé přispívat na konkrétní potřebné. Samo Donio přímou podporu nenabízí, vytváří spíše prostředí proto, aby si lidé mohli snadno a rychle pomoci navzájem.
Přestože mu na začátku jeho cesty za dobrem nikdo z jeho blízkých moc nevěřil, šel si za svým bez ohledu na jejich názor. „Vždycky jsem byl spíš frajírek, fotbalista, co ho zajímají holky. Kamarádi se mi smáli, jestli jsem se zbláznil, že zrovna já chci dělat dobro,“ směje se David.
Ale jen pro blaho druhých se pro založení Donia nerozhodl. Jedním z důležitých faktorů bylo také to, že mu pomáhání dělá vlastně dobře. „Zformovalo mě několik životních okamžiků, kdy jsem se bez rozmyslu rozhodl někomu pomoci. A zjistil jsem, že mi to přináší skvělý pocit. Rozhodl jsem se, že ho chci zažívat co nejčastěji,“ popisuje v jedné větě David svou cestu za oborem se společenským přesahem a hned navazuje na příběh o trojce z chování, kterou na střední škole hrdě přinesl domů.
Před Doniem věnoval většinu svého času byznysu s online objednáním a rozvozem květin, se kterým začal už na střední škole. Nápad to byl dobrý, firma vydělávala, a přestože zisky předčily kapesné kohokoli ze spolužáků, jak sám říká: „Chyběl mi hlubší smysl.“ Proto s kamarádem Matějem Misařem ve volném čase založili menší neziskovou organizaci na vzájemnou výpomoc Společný cíl, na kterou Donio navázalo.
Celý článek najdete v novém čísle Amazing Magazinu, který si můžete pořídit na jednom z našich partnerských míst. Jejich seznam najdete zde.