Petr Mára sám sebe označuje jako technologického evangelistu. Podrobný výčet jeho aktivit se ale do pár slov vměstnat nedá. Věnuje se odborným školením na téma nové technologie, natáčí videa o investování, autech, biohackingu a v podcastech mluví mimo jiné o tom, jak být šťastnější. Jak se z ajťáka, který se před třiceti lety zamiloval do značky Apple, stal influencer, jehož obsah konzumují statisíce lidí? Dělá mu testování nejnovějších produktů technologických firem pořád ještě radost? A neobává se odlidštění, které s sebou tato zařízení mohou přinášet?
Je pravda, že Vaše cesta od nadšence do značky Apple k nejrespektovanějšímu odborníkovi na tato zařízení v zemi začala už v devadesátých letech?
Ano, bavil mě příběh Steva Jobse. Zaujal mě způsob, jakým firmu založil, i to, jak ho z ní potom vyhodili. Už tehdy mě zajímaly počítače a měl jsem možnost je používat. Byl jsem takový divnočlověk, který jako jeden z mála v této republice vyzkoušel software na Mac. Pracoval jsem s ním ještě v době, kdy to nebylo cool, a upřímně řečeno jsem ani tehdy nepočítal s tím, že Apple takovým způsobem vyletí.
Jak jste se tehdy vůbec o osobě Steva Jobse dozvěděl?
Asi z Ábíčka. (smích) Na začátku devadesátých let jsem si našel knihu s jeho životopisem, to bylo ještě před tou druhou érou, než začaly vznikat produkty jako iPhone a iMac. Vlastně je zajímavé, že o něm v té době už nějaká kniha vyšla.
Jak zpětně Vaši tehdejší sázku na Apple hodnotíte?
Jako tu nejlepší mého života.
Kde jste jako kluk k takové technice vůbec přišel?
Můj otec se pohyboval v grafice. Tehdy panovalo všeobecné přesvědčení o tom, že Apple je především pro umělce. Jeden stroj jsme koupili domů a já na něm zalamoval časopisy, byla to moje první brigáda. Hrál jsem si s možnostmi toho softwaru, zajímalo mě to a bavilo. Když jsem šel na střední školu, koupil jsem si na šílený leasing iMac a na něm jsem začal tvořit webové stránky.
Takže jste se touto cestou stal zároveň jedním z prvních ajťáků u nás.
Vlastně ano, na střední škole jsme se věnovali programování, to v devadesátkách nebylo úplně běžné. Dneska je cool být developerem, ale tenkrát bylo programátorů málo. Učitelé na škole byli vlastně jen hodinu před námi. Někteří spolužáci byli tak chytří, že byli i před nimi. Já jsem ale tak moc dobrý programátor nebyl. (smích)
V jednom z rozhovorů jste přiznal, že Vám trvalo 13 let, než Vám technologie začaly vydělávat. Opravdu to byla tak dlouhá cesta?
Prvního iMaca jsem si pořídil v roce 1994. Applem jsem se pomalu začal živit kolem roku 2005, kdy jsem pořádal první semináře a workshopy a pořádně se to rozjelo v době, kdy Apple vstoupil na tuzemský trh, což bylo v roce 2010. Upřímně jsem tehdy nepočítal s tím, že se ta značka tak moc posune, nevěnoval jsem se jí kvůli možnému profitu. Tehdy to byla hodně niche designová značka. Většina lidí ji má dneska spojenou s iPhony, ale ta firma má daleko zajímavější historii. Už jen to, že byla na konci devadesátých letech před krachem, který zvrátil Steve Jobs najatý zpět do firmy za jeden dolar, je neskutečně zajímavé.
Proč si myslíte, že Apple nakonec tak moc uspěl?
Důležité byly dvě věci. Zaprvé se Jobs do firmy vrátil jako zkušenější člověk a značku posunul více k designu. A zadruhé byl zlomovým produktem iPod, hudební přehrávač, který otevřel dveře iPhonům, telefonům úplně jiným než všechny ostatní na tehdejším trhu.
Myslíte si, že i bez Jobse a jeho nápadů je Apple stále progresivním hráčem na trhu?
Progresivním ne, na to už je Apple příliš velký. Dnes je to už velmi konzervativní firma, dělá jen drobné změny, aby neztrácela uživatele. Jobs byl skvělým kapitánem, když byla potřeba rychle vyrůst, a Tim Cook (stávající CEO) je skvělý v hlídání brandu tak, aby se vyvíjel, ale zákazníci neodcházeli.
Stále ale přicházejí s novými produkty.
Ano, naposledy s brýlemi Vision Pro. Trh s mobilními telefony pomalu končí, není v něm už moc co inovovat a je nutné se tomu přizpůsobit. A Apple společně s Metou sází na zařízení pro smíšenou realitu, které tu placku nahradí. Zatím jsou ty brýle ale strašně drahé, ke koncovému zákazníkovi se dostanou až časem.
Vnímáte je jako hrozbu pro fungování lidí a jejich sociálních vazeb?
Díky technologiím jsme čím dál tím více produktivní a máme se objektivně lépe. Domnívám se, že ty brýle budou přinášet prospěch lidem, kteří jsou schopni se na rychlost doby adaptovat. Pro ty, kteří to nedokážou, to bude určitě náročnější. K technologiím je potřeba přistupovat obezřetně, ale je to pořád jenom nástroj, záleží na lidech, jak ho budou využívat. Úkolem lidí je přizpůsobovat se jakékoliv změně. Věřím tomu, že nám technologie budou čím dál více pomáhat být efektivnější.
Takže nepatříte mezi odborníky, co se rychlého rozvoje například umělé inteligence obávají?
Myslím si, že je správné se obávat. Zároveň ale nikdo zatím není schopný simulovat nebo říct, co pro nás bude umělá inteligence v budoucnu znamenat. Každý názor je jenom pocit. Můj přístup je opatrný – je třeba vnímat potenciální nebezpečí, mluvit o regulaci skrze instituce, ale snaha ten vývoj zpomalit je podle mě nesmysl. Takhle svět nefunguje. AI je s námi od začátku počítačů, není to žádný nový pojem. To, co se teď v rámci umělé inteligence prezentuje, je jenom začátek, kroky vedou k obecné AI, což je něco, co bude pravděpodobně stejně inteligentní jako člověk, a to bude velká otázka pro lidstvo.
Souhlasíte s tím, že s rozvojem AI nás čeká i odlidštění?
Věřím tomu, že lidé se chtějí potkávat a interagovat spolu. Máme mnohem více kontaktů, než jsme měli dřív, jen je velká část z nich virtuálních. Většina z nás touží po vztahu, chce zakládat rodiny, setkávat se s přáteli. To se podle mě nezmění. Zároveň je mi jasné, že existují lidé, kterým je ve virtuálním světě lépe a život v tom reálném je pro ně náročnější.
Máte pocit, že se Vám s technologiemi žije jednodušeji?
Myslím, že život byl jednoduchý před příchodem zemědělství. (smích) Pocit štěstí zažívali lovci a sběrači častěji, ale také žili kratší dobu. My jsme daleko více odpojeni od těla a toho, co zažíváme. Čím víc technologií máme, tím víc pracujeme. Což ale neznamená, že všechny výdobytky doby musíme používat. Jsme zvyklí kopírovat se navzájem a občas se v tom ztrácíme. Cílem by mělo být najít cestu především k sobě.
K tomuto postoji jste si došel časem?
Ano, nejvíce mi v tom pomohla rodina. Technologie mě baví, zároveň si uvědomuji omezenost času, který na této planetě všichni máme, a podle toho si rovnám priority.
Které trendy rezonují ve Vaší bublině nejintenzivněji?
Pořád se motáme kolem krypta, virtuální reality a umělé inteligence. Work-life balance je určitě zajímavé téma, ale když vidím, že ho řeší lidé, kterým je dvacet, přijde mi to předčasné. Všechny dnešní možnosti stojí za objevování a mladí lidé by je podle mě měli zkoušet a méně řešit to, jestli a jak moc jsou v zenu. Generace Z k tomuto tématu přistupuje hodně jinak, než jak tomu bylo u nás. Hodně se také diskutuje o tzv. longevity. Lidé budou chtít čím dál více žít delší a kvalitnější život. Pokud budou mít peníze na to si ho koupit, tak to udělají. No a samozřejmě rezonuje digitální detox, to je něco, na co se chystám už několik let. Můj čas na internetu je vysoký, trávím na něm více času než moje děti. Na druhou stranu se chlácholím tím, že je to součást mé práce.
Jste otevřený i ohledně zdravotních potíží, které Vás poslední roky trápí.
Ano, mám problémy se zažíváním, do detailu bych nezacházel. Prošel jsem spoustou biologických léčeb, kortikoidy, meditacemi, zkoušel jsem toho opravdu hodně. Pomohla mi carnivore dieta, ale život mi změnil až kurkumin. Konečně jsem se dostal do remise. Jsem ale v tom hodnocení zatím opatrný, doufám, že mi to vydrží co nejdéle.
Poslední dobou se hodně věnujete tvorbě videí na YouTube.
Myslel jsem si, že tato platforma je pro děti a nemá pro mě potenciál. To byl největší omyl mého života. Účet jsem na něm měl od roku 2006, ale deset let jsem ho vůbec nepoužíval. Teď na něm tvořím už šestým rokem, hodně tomu pomohl covid, kdy lidé konzumovali více on-line obsahu. Tehdy jsem měl naplánované přednášky půl roku dopředu a ze dne na den jsem měl prázdný kalendář. Je ale pravda, že jsem se rychle rozkoukal a vše překlopil poměrně rychle do onlinu.
V onlinu neděláte ale jen odborné přednášky, tvoříte i méně odborná videa, kde mimo jiné rozbalujete telefony.
Něco jiného je přidat hodnotu a něco jiného je zaujmout. Lidé mají zájem o rychlou zábavu. To video, kde jsem rozbaloval dva iPhony, bylo jedním z mých nejsledovanějších videí za poslední dobu.
Pořád Vás tvorba videí a obsahu baví?
Jasně. Hlavně teda kvůli lidem. Je ale pravda, že po těch letech přirozeně trošku otupíte. Na spoustu nových produktů koukám o dost víc kriticky. Hledám čím dál víc divné věci, ty mě baví zkoušet. Je v tom pořád hodně dětskosti, hraju si s hračkami, ke kterým běžní lidé nemají přístup. Mám velké štěstí, které si uvědomuji. Musím říct, že se cítím moc dobře, vlastně o dost lépe než třeba ve dvaceti.