Zuzana Osako: Musíme dělat to nejlepší, čeho jsme schopní, a ne méně
Je unikátem mezi módními návrháři. Nepotkáte ji na fashion weeku, přesto patří mezi nejvyhledávanější designery české scény: nepotrpí si na nablýskaný svět módy, zato díky ní ožívá tradiční řemeslo a modrotisk, který dostala do českých ulic. Na co si ve své tvorbě potrpí a v čem spatřuje štěstí Zuzana Osako?
Končí rok 2022, jak na něj jednou budete vzpomínat?
Letošek nám ukázal, že mír není samozřejmost. Že lidská hloupost nebyla překonána, máme technické vymoženosti, ale jako společnost jsme se v některých zásadních otázkách neposunuli. Moje děti mají spoustu kamarádů a spolužáků jak z Ruska, tak z Ukrajiny a některé jejich rodinné příběhy jsou neuvěřitelné, jako ze starých válečných filmů. Něco, co jsme snad všichni věřili, že už patří v naší části světa jen do minulosti. Tomuto zvláštnímu roku u nás doma předcházelo dvouleté období, kdy jsme já a moje tři děti nebyli ani jednou pohromadě. Nejstarší syn byl pracovně v Japonsku a cestování bylo natolik omezené, že pro mě návštěva Japonska nebyla možná. To mi zcela proměnilo vnímání dnešního světa. Vážím si nyní úplně jinak času s rodinou, hezkého rána bez špatných zpráv, fyzického a psychického zdraví.
Co jste se letos naučila?
V práci zažíváme krachy dodavatelů kvůli drahým energiím, pracovní prostředí se pod tíhou událostí hodně proměňuje. Například se prodloužily veškeré dodací lhůty a zatímco dřív by to byl pro nás i pro zákazníky problém, dnes víme, že si rádi počkáme. Možná teď o to víc platí: hlavně musíme dělat to nejlepší, čeho jsme schopní, a ne méně.
Svou značku Tradice jste založila v roce 2015. Už tehdy jste mluvila o tradiční lidové kultuře a řemeslné výrobě, kterou jste zasadila do současného života.
Mou motivací vždy bylo navázat na mizející každodenní tradiční lidový oděv, vrátit ho zpět do našeho prostředí díky mladším nositelům. Věci se šily a zdobily především doma, ale například pokud se šilo z modrotisku, bylo zapotřebí řemesla formířského a barvířského, na plátno řemeslo tkalcovské, na různé doplňky jiná řemesla. A u této myšlenky jsem zůstala, je to jeden z principů značky. Netiskneme ornamenty na trička z Číny, místo toho nabízíme tradiční materiál a řemesla a navrhujeme střih tak, aby slušel všem velikostem. Vše vyrábíme tady.
Spolupracujete s řemeslníky s titulem Nositel tradic lidového řemesla. Jak taková práce probíhá?
Díky kolegyni Věře Colledani, která působí v Moravském zemském muzeu a provozuje Muzeum lidového řemesla v Krumvíři, jsem seznámena se všemi titulovanými Mistry a Nositely průběžně a znám i její pohled z terénu. Hodně se o tomto bavíme a já pak přemýšlím, jak které řemeslo uchopit, jaký produkt by mohl fungovat. Když takový koncept mám, začneme s řemeslníky zkoušet, zvažujeme možnosti a náročnost. I cena rozhoduje o tom, zda produkt zařadím. Musím vymyslet vše tak, aby věc zapadla do našeho portfolia cenově dostupných věcí, které jsou nadčasové designem a budou sloužit dlouhé roky, aniž by opotřebením ztratily na kráse či kvalitě. Můj cíl je dostat tyto produkty do života, do ulic a to i s jejich příběhy. Díky našemu oblečení vznikají také krásné dialogy mezi lidmi.
Je kousek, na který jste za poslední rok opravdu hrdá?
Snažím se do nabídky zařadit i další řemesla, třeba pletení košíků z orobince, keramiku, šperky z perleti. Třeba brož je něco, co chci zařadit, protože je to praktická věc na sepnutí šátku, plédu, kardiganu a ten pak nemusí mít jiné zapínání, které by narušovalo čistotu samotného výrobku. Vždy jasné PROČ, když něco děláme, určuje směr. Máme také pásek, který splňuje vše, co si představuji: je dostupný pro všechny naše zákaznice, stačí dvě velikosti, stíháme vyrábět podle poptávky a cena, která se odvíjí od ceny určené řemeslníkem, všem vyhovuje. Pásek má za sebou první sezonu a velmi úspěšnou. Vybraly si ho i osobnosti, které jeho nošením vyjadřují podporu řemeslům a svou kulturní identitu, jako kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová, spisovatelka a bojovnice za lepší život zvířat Adéla Knapová nebo foodblogerka roku Anna Grosmanová (@foodpioneer). Všechny tři dámy zajímal proces výroby, historie řemesla, máme spoustu hodnot, které sdílíme každá ve své práci.
Na kolik jste lokálně soběstační?
Jediné, co musíme kupovat ze zahraničí, jsou tkaniny, nebo aspoň příze. Pracujeme s bavlnou, konopím, lnem a nově vlnou. Ve vzorcích nového pleteného zboží máme také kašmír. Vlnu a kašmír má náš výrobce z EU a s certifikáty o etickém zacházení se zvířaty. Máme také možnost nákupu vlněného sukna od české chovatelky ovcí, právě mi to leží na stole. Len máme také z jiné země EU, nikoli český, protože u nás jsem zatím kvalitou nenašla pro oděvy lepší. Náš dodavatel konopné tkaniny měl letos cíl tkát z konopí vypěstovaného na českých polích. Nakonec to nevyšlo a příze se nakoupí z Itálie, ale třeba se zadaří za rok. Někdy nám trvá roky dosáhnout, co si přejeme, ale nepolevujeme.
Velkou část života jste pracovala jako modelka a začátky Tradice jste financovala díky zakázkám z modelingu. Stále se mu věnujete, nebo už jste návrhářkou na plný úvazek?
Občas dostanu hezkou nabídku a práci modelky ještě vezmu, není to ale víc než několikrát do roka. Není už čas a taky víc přemýšlím nad tím, s jakým produktem se spojuji. Nicméně jsem za tuto kariéru vděčná a jsem stále u stejné agentky jako ve čtrnácti letech, kdy jsem poprvé vycestovala do Milána. Jsou u ní teď i dvě mé starší děti.
Tvoříte i zakázkově. Pro Amazing places jste například navrhla nádherné košile.
My jsme jako výhradně zakázkové krejčovství pracovali první dva roky. Pomalu přišla i konfekce, ale zakázka tvoří po celou dobu velkou část produkce. Tvoříme jak individuální kousky na zakázku, tak třeba série uniforem nebo kapsulové kolekce pro konkrétní místo, kde ladím i design tak, aby oděv, místo a celá filozofie rezonovalo jako celek. Košile pro Amazing jsou naše maxikošile Pohoda s páskem, v délkách, jak si kdo z týmu Amazing přál. A funguje to dokonale!
Máte nějaké své „amazing place“? Je to rodná Morava?
Miluju Moravu, stejně jako Šumavu, Krkonoše, Beskydy, ale taky miluju Itálii, jak města, tak venkov. A za skvělá místa považuji i našich pět prodejních míst v ČR a v Bratislavě. Za poslední rok se nám ozvali zájemci z řad prodejců a my si pečlivě vybírali – partner nám musí sedět lidsky, protože tváří v tvář zákazníkovi nás reprezentuje. Naše vize je, že budou lidé nacházet Tradici na cestách na výjimečných místech, u výjimečných lidí. A to se nám, myslím, daří.
Co pro vás znamená štěstí?
Zdraví a mír, rodina, láska, smích, příroda.