Natalie Perkof je malířka, umělkyně, narozená v malé slovácké vesnici hned vedle té Šimonovy. Dělí je jen kopec, na kterém má každý z nich z jedné strany svůj vlastní vinohrad. Umění pro ni znamená svobodu ve vyjádření a přemýšlení a design je pokora a služba. Štěstím je pro ni pocit, že život má smysl a radostí je cítit svoji duši.
Šimon Knotek, nebo také jak ho mnozí nazývají Vladimír Procházka. Tak se jmenoval totiž jeho pradědeček, na jehož odkaz téměř po sedmdesáti letech navázal a kdysi slavné značce, nesoucí jeho jméno, vdechl nový život. Šimon design a umění nestudoval, ale inspirovala jej k němu babička, která ho s Natalií seznámila již v dětství. To, že se stanou manželi, bylo dáno již od Šimonova narození, když dostal od kmotřenky do kolébky panenku-černouška. Od té chvíle jsou spolu a spolupracují úplně ve všem.
V čem je unikátní vaše spolupráce?
Natalie: Každý máme svůj úhel pohledu, který je většinou naprosto odlišný, což vypadá jako problém, ale opak je pravdou, protože nám dává poměrně komplexní pohled na věci, které řešíme. Šimon mi pomáhá s technickými a konstrukčními věcmi v umění a já zase jemu s estetickou stránkou kufrů. Společně taky farmaříme na našich polích, sadech, lesích a vinohradech.
Šimon: Natalie mi dává velmi přesnou a konkrétní představu o tom, jak věci mají vypadat, a já potom musím vymyslet způsob fungování a jak to půjde vyrobit. Baví mě sledovat, jak pod jejíma rukama vznikají obrazy, a jsem asi jediný, komu naslouchá v procesu vzniku díla.
Stěžejní je vaše spolupráce v rámci rodinné značky VP, jež je poctou zakladateli Vladimíru Procházkovi. Proč zavazadla a kabelky?
Šimon: Natalie pracovala s karbonem a já se do tohoto materiálu zamiloval, potřeboval jsem s ním také pracovat, ale neměl jsem nápad. Potom jsem jednoho dne dostal od pratety kufr mého pradědečka. Byl černý, kožený, ručně vyrobený, ale byl těžký. Tady jsem viděl praktické využití tohoto materiálu pro cestovní průmysl. První kolekce znovuoživené značky Vladimír Procházka dostala název Dorcadion a jeho vlajkovou lodí se stal nejlehčí kufr na světě.
Natalie: Asi před deseti lety jsem hledala netradiční materiál, který bych mohla uplatnit ve své umělecké práci. Tehdy mě Šimon upozornil na technické tkaniny karbon a aramid, které mě naprosto fascinovaly svojí strukturou, tkaním, a barevností odkazovaly k mým africkým kořenům. A to pak inspirovalo Šimona, aby z nich vytvořil něco „praktičtějšího“ – ultralehké kufry.
www.vladimirprochazka.com