„Festival nesmí ustrnout a stát se kamennou institucí,“ říká Marek Vrabec, ředitel hudebního festivalu Struny podzimu, který už 25 let přivádí do Prahy špičkové umělce a nové hudební žánry.
Oslavu čtvrtstoletí zahájily koncerty s plovoucí scénou přímo na hladině Vltavy jako předzvěst toho, jak velkolepé letošní Struny podzimu budou. Jejich progresivní program opět slibuje unikátní kombinaci starého s novým a známého s nečekaným.
Za dlouhých pětadvacet let na kulturní scéně zaznamenal festival spoustu otřesů, turbulencí i krizí, kdy možná největší z nich byl právě loňský covidový rok. To všechno ale podle Marka Vrabce festival posílilo a udělalo z něj důležitou a uznávanou instituci. „Během těch pětadvaceti let nás potkalo hodně ran, které jsme vnímali jako osudové, možná právě proto nám to vlastně tak uteklo a festival díky tomu neustrnul. Dnes to vnímám tak, že problémy jsou vlastně skvělá věc, protože vás to hodně naučí a také vás to posune na místa, kam byste se jinak neodvážili jít,“ říká Vrabec.
Byla to totiž právě covidová krize, která mu dodala odvahu uspořádat v září roku 2020 speciální koncert Prague Sounds přímo na hladině Vltavy, o němž ani nebylo jisté, jestli kvůli všem možným opatřením vůbec proběhne. „Vyslali jsme do světa trochu naděje způsobem, kterým to umíme nejlépe, a i přes všechna rizika, která s sebou organizace koncertů na Vltavě nese, se to velice povedlo a my do toho letos šli zase a uspořádali jsme na začátku září Prague Sounds jako týdenní festival.“
Starý známy Piazzolla
Dnes expandující multižánrový festival začínal jako studentský projekt pod záštitou prezidenta Havla v úžasných prostorách Pražského hradu. Právě tam se v roce 1996 Marku Vrabcovi podařilo zařídit svůj úplně první zahraniční koncert, který významně přispěl ke vzniku festivalu.
Na koncertě vystoupil lotyšský houslista Gidon Kremer, kterého Vrabec považuje za naprostého génia svého oboru. „Kromě toho je to ale také objevitel Ástora Piazzolly, mistra argentinského tanga, protože právě na základě jeho nahrávky nastal celosvětový boom zájmu o Piazzollovu osobu,“ doplňuje Vrabec, který prý z repertoáru koncertu v počátku vůbec nebyl nadšený. „Piazzollu jsem do té doby vůbec neznal, navíc Gidon těsně před koncertem program ještě obměňoval, což je noční můra každého organizátora.
Musím také dodat, že na tomto koncertě jsme z organizačního hlediska udělali špatně opravdu úplně všechno – od ubytování až po chybějící notové pulty. Výsledek byl ale i přes to všechno fenomenální. Tento koncert byl zlomový také proto, že určil, co chceme v budoucnu doopravdy dělat. Tedy produkce, kdy se kombinuje vrcholné interpretační umění s hudbou, která není úplně mainstreamová, kterou ještě málokdo zná a provede se na opravdu výjimečné úrovni.“ V letošním programu tak v české premiéře zazáří třeba skladatelka, zpěvačka a houslistka ověnčená Pulitzerovou cenou i Grammy Caroline Shaw nebo jazzový bubeník Makaya McCraven.
Kromě toho si dramaturgie Strun podzimu zakládá na improvizaci a spojování zdánlivě nespojitelného. V tomto ohledu vzpomíná Vrabec hlavně na úplně první koncert Bobbyho McFerrina na pódiu Strun podzimu v roce 2008. „Díky McFerrinovi jsme se trochu osmělili a otevřeli se novým věcem. Chtěl totiž pro svůj koncert nějaké lokální hosty, řekl ať přivedeme někoho, s kým by si zazpíval, zatancoval, zaimprovizoval. Situace, ve kterých je umělec na pódiu sám a nepřipravený, jsou totiž pro Bobbyho živnou půdou, takže tehdy jsme ho spojili s Danem Bártou, který to skvěle zvládl a byla to neskutečná improvizace. Nikdy bych neřekl, že něco takového může vzniknout.
Potom jsme získali odvahu naše koncerty víc iniciovat, došli jsme k tomu, že s interprety pracujeme dopředu a propojujeme je s českými umělci, u nichž myslíme, že by mohlo spojením vzniknout něco hudebně zajímavého. To je podle mě role důležitých festivalů – dávat příležitosti a pobídky, vytvářet situace, kdy je možné vytvořit něco, co má trvalejší uměleckou hodnotu.“ Na letošním ročníku bude takovým příkladem jedinečná kombinace rapu, recitace a klasické hudby v podání rapera Saula Williamse spolu s Kae Tempest a souborem Mivos Quartet nebo koncert sardinských polyfonních zpěváků Tenores di Orosei. Všechny koncerty navíc proběhnou v místech s jedinečným geniem loci.
„Sály jsme vždy vybírali tak, aby korespondovaly s hudbou, která se tam hraje, nebo aby s ní naopak byly v kontrastu. Zahajovat budeme v novém sále DOX+, hrajeme v Rudolfinu, Lucernu nebo MeetFactory. Každé z těch míst je pro nás něčím výjimečné.“ dodává Vacek.