Les – společenství pro pěstování, umění a teorii je projekt, který se zrodil jedné noci během příprav výstavy v Centru současného umění v Glasgow.
V hotelovém pokoji si tehdy dvě kurátorky Zuzana Blochová a Edith Jeřábková povídaly o umění, přírodě, půdě, lidském chování a vůbec současném stavu životního prostředí. V tomto kontextu bylo najednou jasné, že péče o přírodu je stejně důležitá jako péče o umění, a že jednou z možností, jak pokračovat v tvůrčí i prospěšné práci, je obojí spojit. A tak se rozhodly v roce 2019 koupit lesní a luční pozemek v Orlických horách poblíž chalupy jedné z nich. Od počátku bylo záměrem vytvářet přirozeným – v rámci dnešní rychlé doby snad i pomalým – tempem místo, které spojuje uměleckou tvorbu, výzkum a práci s krajinou. A postupně také do tohoto procesu zapojit širší komunitu lidí z různých oborů, kteří spolu můžou pracovat a vzájemně se od sebe učit. Jedním z těch lidí jsem i já, osoba veskrze městská, která v posledních letech našla radost v Lese. Lesní a luční pozemek má rozlohu 2,8 hektaru. Nachází se na kopci v krásném podhůří poblíž sopky Žampach. Bydlí v něm srnky, kanci, žáby, spousta ptactva, lišky, kuny, myši… Na jaře je louka pokrytá stovkami lučních kvítků, v zimě zasypaná sněhem. Lidí v okolí je málo.
Není tu zavedená elektřina, v noci je tma a v tichu jsou slyšet sovy a hmyz. Ráj na zemi to ale není. Smrková monokultura způsobuje překysličení půdy a v kůře stromů úřaduje kůrovec. Na louce je zas v důsledku oteplování čím dál větší sucho. Naší snahou je na tuto situaci reagovat a vytvořit udržitelný bio-diverzní les přátelský pro nejpestřejší formy života od mikroorganismů, bakterií, rostlin, hub, živočichů až po člověka. Postupně v lese dosazujeme stromy a na louce vznikají sad a zahrada s jezírkem založené na permakulturních principech. Hlavním z těchto principů je pracovat s krajinou způsobem, který je trvale udržitelný a stále se obnovující. Vyžaduje dobře znát krajinu a zasazovat do ní rostliny, které tam patří a vzájemně se doplňují. My se tohle všechno učíme za pochodu, ale máme štěstí, že součástí našeho společenství je úžasná odbornice Denisa Tomášková, která v Čechách založila Akademii permakultury a nám v Lese velkoryse radí, jak sázet, kompostovat a zavlažovat.
Kromě rostlin a stromů náš pozemek zabydlují i zvířata. Útočiště zde našly zachráněné slepice z velkochovů, kozy a ovce, které hlídají psi Sava, Nena a Lesan. Během roku přijíždějí lidé na kurzy permakultury a různé brigády. A nejvíc náš jinak tichý les ožívá v červenci, kdy pořádáme každoroční Lesní sympozia, kam zveme české i zahraniční vědce, umělce a teoretiky, aby spolu s námi a našimi návštěvníky probírali různá pro nás zajímavá témata. První sympozium bylo věnované inteligenci rostlin, jakým způsobem komunikují a jak se s nimi můžeme dorozumívat my lidé. V dalších ročnících jsme se věnovali například způsobům, jakým přírodní společenství typu lesa reagují na změny, jejich přizpůsobování i vzdorování.
Došlo samozřejmě i na téma hub a podhoubí, zejména jeho role jakéhosi ekologického internetu, klíčového pro rozmanitost půdy. Nyní připravujeme program pro rok 2023, kdy se chceme více věnovat zvířatům a jejich chování a také fenoménu neuroplasticity – schopnosti lidského mozku se obnovovat a měnit. Specifikem našich sympozií je, že se vše odehrává venku, přednášky probíhají pod korunami stromů, v přírodě jsou vystavená umělecká díla, na louce se odehrávají performance. Je pro nás důležité kreativní formou spojovat vědu a umění, protože věříme, že v tomto průsečíku se může novým způsobem rozehrát představivost i empatie k našemu prostředí. Le s, ve kterém pracujeme, už tu byl staletí, náš projekt Les je teprve v začátcích. Nespěcháme. Pozorujeme, přemýšlíme, tvoříme a jsme šťastni za tu možnost.