Týden, na který se nezapomíná, aneb jak jsme s Josefem Maršálkem vařili krásu
Někdy přijdou chvíle, které vás promění. Ne nijak dramaticky, ne přímo nějak viditelně, ale spíš uvnitř. Týden, kdy jsme s Josefem Maršálkem fotili jeho novou kuchařku, byl přesně takový. Josef je výjimečný člověk. Nejen jako kuchař, kterému byste svěřili svůj poslední kousek másla. Ale hlavně jako osobnost, která vám dá pocit, že vám věří. A to není málo. V našem oboru, kde se všechno kontroluje, ladí, přehodnocuje, mi dal absolutní volnost. Žádné pokyny, žádné korekce. Jen tiché, ale naprosto silné „věřím ti“. A to vás jako fotografa neskutečně povzbudí a i naplní zodpovědností za všechny, kdo se podílí.
Celý týden byl ale tak lehký, že bychom skoro zapomněli, že pracujeme. Sešel se tým, kde všechno klapalo beze slov. Stačilo jedno kývnutí, úsměv, vůně koláče z pece a najednou se tvořilo něco výjimečného. Bez tlaku. Bez stresu. Jen s radostí. A výsledek? Ten se nedá popsat. Můžu říct, že je krásný. Ale to je málo. Je jiný. Hlouběji lidský. Pro mě je to jedno z nejpřelomovějších děl, co jsem kdy vytvořil. Ne kvůli fotkám samotným, ale kvůli tomu, co za nimi zůstalo: důvěra, přátelství a pocit, že jsme společně stvořili něco, co bude vonět dál — nejen po vanilce, ale i po lidskosti. Říká se, že když se práce dělá srdcem, je to vidět. Tak doufám, že až tu knihu otevřete, ucítíte to taky.