Ředitelka Divadla loutek Ostrava Alena Punčochářová je nejen zkušenou divadelní manažerkou, která prošla několika činoherními divadly, ale především osvícenou kreativní duší, která bere svou současnou misi jako obrovskou výzvu. Tvořit pro děti a mladou generaci, edukovat a vychovávat ji k estetice a podněcovat k lásce k umění vnímá jako to nejkrásnější poslání.
Máte za sebou téměř dva roky v Divadle loutek Ostrava na pozici ředitelky. Výsledkem je mnoho změn, které přinesly svěží vítr a novou koncepci. Povězte nám k tomu více.
Když jsem nastoupila do ostravských Loutek, bylo divadlo ve skvělé finanční i provozní kondici. Díky tomu jsem se mohla přímo zaměřit na to nejdůležitější – tedy na kvalitní a moderní repertoár. Ke spolupráci jsem přizvala mladého, velmi osobitého režiséra se zkušenostmi ze zahraničí a řadou ocenění Jakuba Maksymova, kterého se mi podařilo nadchnout pro to, aby se usadil právě v Ostravě a začal v našem divadle kontinuálně pracovat jako umělecký šéf. Především díky němu jsme nastartovali spoustu zajímavých spoluprací, z nichž se nyní začínají klubat krásné projekty. Ruku v ruce jsme pak tuto proměnu chtěli dát vědět našim divákům, ostravskému regionu, ale také divadelní komunitě napříč celou ČR, a proto jsme přišli s novou vizuální identitou divadla.
Ta na naši uměleckou koncepci úzce navazuje. Loňský rok byl pro nás také značně cestovní. Zúčastnili jsme se stáží v Japonsku a Belgii, představení pro nejmenší děti Bato! Lato! Kde je světlo? jsme hráli v Polsku, Slovinsku a Turecku. A protože jsem byla okouzlena loutkami v našem depozitáři a bylo mi líto, že takové krásky leží ladem, připravili jsme v Galerii Slezskoostravského hradu rozsáhlou výstavu, která měla i edukační přesah a byla k vidění celé léto. Máme za sebou spoustu práce a je skvělé, že pomalu začínají být vidět první drobné úspěchy, to nás povzbuzuje. Divadlo je ale záležitost dlouhodobá, máme před sebou ještě řadu výzev, na kterých budeme muset zapracovat.
Kolik nových představení jste uvedli a co se chystá pro následující sezonu?
V každé divadelní sezoně uvádíme tři až čtyři premiéry, které hrajeme na dvou divadelních scénách. Divadlo navíc disponuje malým amfiteátrem, jejž využíváme v létě pro rodinný festival Pimprléto. Zveme si soubory a kapely z celé České republiky a zpříjemňujeme tak našim malým divákům prázdninové dny. Mezi naše novinky současného repertoáru patří Pilot a Malý princ, vyprávějící o slavném spisovateli a dobrodruhovi Antoinu de Saint-Exupérym a počátcích létání. Další novinkou je hra pro děti od čtyř let Jedenáct babiček, jejímž hlavním scénografickým prvkem je klavírní křídlo, které se však proměňuje na pingpongový stůl, kánoi, stolní fotbal, kolotoč nebo třeba hospodu. Aktuálně pracujeme na klaunské grotesce Marcipáni o třech nešikovných kuchařích, která bude plná humoru, žonglování a akrobacie. Pro mladé muže a jejich otce, kteří nechtějí dospět, připravujeme trhák s názvem Pley Boyz.
V příští sezoně nás pak čeká spolupráce se slovenským seskupením Odivo na projektu Divočiny, inspirovaném knihou amerického ilustrátora a spisovatele Maurice Sendaka Tam, kde žijí divočiny. V této inscenaci budeme pracovat s principy reuse a upcycle s důrazem na udržitelnost tvorby např. kombinací dřevěných samorostů a opotřebovaných cyklistických součástek, které budou současně sloužit performerům k dotváření hudby a zvuků. Také chceme pokračovat v na- šem populárním a věčně vyprodaném cyklu pro nejmenší s oblíbenými postavičkami Bata a Lata. Pod taktovkou Jakuba Maksymova pak vzniknou dvě inscenace. První bude autorský vánoční titul, v němž uplatníme formu puppet cine- ma, druhou s pokorou ke slavnému Erbenovu dílu moderně zpracovaná Kytice určená náctiletému publiku.
Velkou část energie už nyní věnujeme přípravám 15. ročníku mezinárodního loutkového festivalu Spectaculo Interesse, který proběhne 2. až 6. října a jehož tématem je prostupnost. Centrum Ostravy ožije invazí rozpohybovaných velociraptorů a T-Rexů, které přiveze Jihočeské divadlo. Současně se od tohoto souboru můžete těšit na představení Gaga, příběh 28 000 ztracených gumových kachniček, které se v roce 1992 uvolnily z převrhnutého tankeru do Tichého oceánu. Ze zahraničních souborů pak stojí určitě za zmínku ruský soubor Akché tvořící ve francouzském exilu, při jehož odvážných až provokativních projektech stříkají barvy, chrlí se pěna či plápolají ohně.
Jednáme také s kanadským souborem Projets de l‘Ombre, jehož představení pro dospělé A as Animal pracuje s loutkami životních velikostí, a rádi bychom dovezli z Belgie Baby Macbetha, slavné Shakespearovo drama zpracované pro batolata. Protože chceme dát prostor mladým tvůrcům, nebude tomuto ročníku chybět soutěžní studentská sekce, jejíž výherce si odveze finanční ocenění. Naším cílem je podpora další tvorby talentovaných studentů a umělců. Spectaculo Interesse se letos nebude odehrávat pouze v našem divadle. Opanujeme i další divadelní prostory ve Studiu G či Komorní scéně Aréna, zavítáme do galerie PLATO nebo do kapličky či hladomorny Slezskoostravského hradu. Věříme, že se nám na podzim podaří dovézt do Ostravy špičku evropského loutkářství.
Jak se nová představení líbí divákům?
Podle ohlasů, které se k nám dostávají, jsou diváci novým repertoárem nadšeni. Máme také intenzivní zpětnou vazbu od odborné veřejnosti formou recenzí a publikovaných článků týkajících se našich projektů. S Pilotem a Malým princem jsme již obdrželi pozvání na festival Divadelní svět Brno a v květnu pojedeme do Srbska na Novi Sad Theatre Festival.
Co vám udělalo v poslední době radost?
Umím se naštěstí radovat z drobností, takže se najde téměř každý den něco, co potěší mou duši ředitelky, matky, kamarádky či pejskařky. Ale ráda bych vyzvedla radost z poslední premiéry Jedenácti babiček. Vzniklo tak něžné a láskyplné dílko o přátelství dvou generací, které mě inspirovalo k projektu Vezmi babičku do divadla. V něm bych chtěla podpořit sdílený divadelní zážitek mezi dětmi a jejich prarodiči a napomoci starší generaci znovu zažít tu objevnou, čistou a naivní radost z drobností.
V divadle mimo jiné pořádáte také workshopy pro děti. Co se u vás mohou naučit?
Všechny uměleckovzdělávací aktivity má u nás na starosti Lektorský kabinet, což je parta srdcařů, která realizuje výtvarné, divadelní či reflektující dílny, vzdělávací projekty, prohlídky divadla a další zajímavá edukativní setkání. Tyto aktivity mohou navštívit jak školky a školy se svými pedagogy, tak také rodiče s dětmi. Děti se naučí vyrobit a animovat základní typy loutek, jako je maňásek, stínová loutka, marioneta či muppet, nebo si na vlastní kůži zkusí divadelní improvizaci na jevišti. Velice cenné jsou reflektující dílny, které navazují na některá představení a pomáhají dětem zpracovat a ukotvit divadelní zážitek.
S nabídkou ale myslíme také na dospělé a v rámci projektu MeetLoutky pořádáme vícedenní tematické workshopy pro pedagogy, studenty pedagogických oborů a lektory z jiných kulturních organizací. V loňské sezoně např. s anglickou loutkářkou Rene Baker, psychology manželi Kopřivovými nebo skladatelem a koncertním cimbalistou Danielem Skálou. Každé setkání bylo svázáno s novou premiérou a nabízelo inspiraci, jak lze se zhlédnutou inscenací dále pracovat ve školní výuce a jaké jsou možnosti její reflexe prostřednictvím jiného uměleckého oboru. Máme na paměti také děti se speciálními potřebami, pro které Lektorský kabinet realizuje čtyři zážitková interaktivní představení s terapeutickými účinky.
Přímo v divadle vznikají loutky i kulisy pro představení. Jak probíhá proces tvorby?
Součástí našich dvou divadelních budov jsou také prostory výrobního ateliéru. Po předávací poradě, kdy výtvarník odevzdá své návrhy na scénografické prvky, loutky, kostýmy a rekvizity, se celý náš šikovný tým pustí do práce. Technolog, který podrobněji rozkreslí dodané zadání, dořeší materiály a technologie, aby pro nazkoušení nové hry bylo vše funkční. Řezbáři se vrhnou na výrobu loutek, stolař zase na scénické kulisy. Další úpravy pak směřují ke kašérovi a malíři, krejčové ušijí kostýmy hercům a textilní prvky loutkám. Velmi často je náš ateliér vystaven různým výzvám. Někdy musí vyrobit kolotoč na klavírní židličce, jindy Eiffelovu věž z kartonu plnou písku. Některá loutka je kuřák, jiná v sobě skrývá své dětské já. Díky těmto mistrům svého řemesla pak můžou herci zkoušet s opravdovými skvosty.
Jak osobně vnímáte současné loutkové divadlo?
Stejně jako další divadelní formy ovlivňují i loutkové divadlo nové technologie. Velmi často se nyní tradiční principy setkávají s kamerou. Loutky se zmenšují, herci je snímají a promítají na různé prvky scény. Větší důraz je také kladen na materiály i strukturu. Často se mů
žeme bavit o objektovém divadle, loutkou se může stát jakýkoliv předmět, který herec animuje. Myslím, že je to přirozený vývoj loutkového umění. Já osobně si ho velmi užívám a těším se, čím nás tento trend ještě překvapí.
Čím je ostravská umělecká scéna specifická?
Divadelní Ostrava je velmi svérázná, osobitá a semknutá. Protože herci nemají tolik příležitostí na natáčení jako v Čechách, jsou soubory mnohem více soustředěné na uměleckou tvorbu. Vzdálenost od Prahy nás sice trochu izoluje od stálé pozornosti divadelních odborníků, ale díky festivalu OST-RA-VAR, na kterém se každý rok v intenzivních pěti dnech odehraje to nejlepší z ostravských repertoárů, dáváme české divadelní obci jasně najevo své nesporné kvality. Navíc mne velmi baví různorodost ostravských divadel, která se vlastně dramaturgicky skvěle doplňují. Dlouhodobou spolupráci dokazuje také společné divácké předplatné ABEND, hostování herců napříč divadly či vzájemné předávání zkušeností na mnoha úrovních. To mi přijde naprosto unikátní, a jsem proto ráda, že do této komunity patříme i my.
Jaké máte vize a sny do budoucna?
Jako divadelní manažerka, která prošla několika především činoherními divadly, vnímám tuto svou současnou misi jako obrovskou výzvu. Tvořit pro děti a mladou generaci, edukovat a vychovávat ji k estetice a podněcovat k lásce k umění je tím nejkrásnějším posláním. Věřím, že společně s ostatními kolegy z Loutek se nám podaří vybudovat moderní kulturní instituci. Takovou, která má kvalitní současný repertoár s rozsáhlým umělecko-vzdělávacím obsahem a která se nebojí odvážných projektů a nezvyklých kooperací s divadly v ČR i zahraničí.