Samé paradoxy. Jde o jednu z největších a nejdražších funkcionalistických vil u nás, až do nedávna však o její existenci věděla jen hrstka odborníků. Její autoři se ke stavbě nehlásili, přestože jde o jejich mistrovské dílo. Majitel vily byl bohatý továrník, obrátil se ale na mladé levicové architekty. A přestože se už dlouho těšila památkové ochraně, během devadesátých let málem došlo k jejímu totálnímu zchátrání.
Volmanova vila je architektonický majestát. O tom se může přesvědčit každý, kdo nahlédne už jen zpoza plotu. Výrazná stavba ostře řezaných tvarů, která se jasně hlásí k době svého vzniku ke konci třicátých let, se hrdě tyčí na okraji rozlehlého parku ve středočeských Čelákovicích – městečku severovýchodně od Prahy, kde tou dobou „panoval“ lokální Tomáš Baťa přes obráběcí stroje. Firma Josefa Volmana prosperovala a on se svůj úspěch rozhodl demonstrovat luxusní vilou, která byla současně reprezentativním sídlem jeho podnikání.
Nejde o lecjakou meziválečnou funkcionalistickou stavbu, ale o skutečně originální majstrštyk, ve kterém se vlivy tehdejší pokrokové architektury (ano, hlavně Le Corbusiera) střídají s invenčními nápady architektů Jiřího Štursy a Karla Janů. Autorům návrhu bylo přitom pouhých devětadvacet let! Vila se kromě své dynamicky pojaté hmoty pyšní luxusními materiály, hlavně několika druhy barevných mramorů. V důsledku různých porevolučních majetkoprávních tahanic se z této perly českého funkcionalismu stal regulérní squat, odkud zmizelo vše, co se dalo prodat.
Z tohoto nedůstojného stavu ji vyvedli až noví majitelé, kteří společně s českým studiem TaK architects pracovali celých patnáct let na její důsledné a velmi nákladné obnově. A ta nejlepší informace na konec – Volmanova vila se letos na podzim konečně otevřela veřejnosti, takže jako jedni z prvních můžete během pravidelných prohlídek nasát její atmosféru a objevit skryté detaily svědčící o úrovni české meziválečné architektury.
