„Milch Verkaufstelle“ hlásá starý nápis nad dveřmi jednoho z vchodů v gdaňské čtvrti Biskupia Górka. O kousek dál pak ještě „Brot und Kuchen Bäckerei“, a kdo by si prohlédl nově opravené fasády z evropských peněz pořádně, našel by předválečných nápisů mnohem více – jak v němčině, tak i v polštině. Tenhle mix němčiny a polštiny krásně popisuje složitou historii města, jehož příběh je mimochodem v ně- čem podobný Varšavě. Zatímco stará centra obou měst byla srovnána ke konci války se zemí a následně znovu pečlivě postavena, z okolních čtvrtí se na dlouhá desetiletí staly spíše „no-go“ zóny. A teď?
Centrum pomořanské metropole se úspěšně rozšiřuje díky opravám a investicím dál z turisty přeplněného Hlavního a Starého Města až sem, ke středověkým hranicím. Pokud se vydáte na procházku třeba do nedalekého Dolního Města s barokními fortifikačními valy, můžete si dokonce v přístavišti Żabi Kruk zapůjčit kajak a projet si klidnou stojatou vodu hvězdicovitých vodních příkopů s pádlem v ruce. A protože jsou kanály propojené i s řekou Motłavou, za pár minut dopádlujete přímo do centra k největším atrakcím. Zůstaňme ale ještě na chvilku – oběd, kafe nebo nocleh v Dolním Městě. Před několika lety tady prošla kompletní rekonstrukcí bývalá nemocnice, ze které se stal hotel Arche Dwór Uphagena. Hotelová kolekce Arche je unikátní v evropském měřítku. Zakládá si na tom, že v přestavovaných objektech po celém Polsku – klášterech, továrnách nebo třeba zmíněné nemocnici – zanechává co nejvíce původního vybavení, takže můžete debužírovat v hotelové restauraci hned vedle obrovského zachovaného historického sporáku, ze kterého šly po dlouhá desetiletí nejrůznější špitální šmakulády přímo k pacientům…
Na svou bohatou a krásnou manýristickou architekturu si Gdaňsk vydělal obchodem. Ať už s pivem (ve městě v současnosti působí 5 minipivovarů, z nichž pivovar PG4 dokonce zrekonstruoval prastarý recept a vaří původní gdaňské středověké jopejské pivo), anebo – a hlavně – skladováním a prodejem obilí a dalších komodit. K němu sloužily špejchary na Ostrově Špejcharů, jenž byl až do roku 2018 z velké části nepřístupnou zónou. Byl zanechán ve stavu z konce války a hrozilo zřícení nestabilních zbytků původních objektů. Ledy se ale tehdy hnuly a po sedmi letech můžeme vidět překvapivý výsledek – ostrov zaplnily na ruinách špejcharů desítky nových domů s proporcemi tradičních hanzovních stavení, ale z nejmodernějších současných materiálů. Tak zajímavé spojení středověku s 21. stoletím patrně nikde jinde v Evropě nenajdete…
Oba břehy Motłavy, nově spojené dvěma elegantními otočnými a zvedacími mosty, jsou zajímavé nejen architektonicky, ale především gastronomicky. Některé ze zdejších restaurací posbíraly vloni dokonce michelinská ocenění, gastronomie
v místech jako Mercato, Gdański Bowke, Zafishowani nebo v nedaleké Piwna 47 je na vysoké úrovni, ale pořád v relativně přístupných cenách. A pokud patříte mezi gurmány, kteří nehledí na nějakou tu utracenou korunu, dojeďte si do restaurace Eliksir, ve které jsou jednotlivé chody doprovázeny speciálně vytvořenými autorskými koktejly…
Pojďme na chvíli opustit Gdaňsk, ve kterém rok od roku slyším víc a víc češtiny a slovenštiny. Popularitu města mezi Čechy a Slováky podtrhuje i fakt, že sem z Prahy a Bratislavy létají několikrát týdně přímé nízkonákladové aerolinky a z Prahy nebo Pardubic se sem dostanete čtyřikrát denně i novým vlakovým spojením zvaným Baltic Express. Je čas se přesunout do mladšího sourozence Gdaňska, do polského „Monte Carla“. Do Sopot se dá dojet nejen autem, ale ještě rychleji a bez kolon místním nadzemním metrem SKM, jež popojíždí po celém Trojměstí nonstop a s krátkými intervaly. Anebo pomaleji a s prohlídkou loděnic a poloostrova Westerplatte luxusním katamaránem firmy Premium Yachts, což jsem si poprvé v životě zkusil letos v dubnu. Jarní Balt ale bývá nevypočitatelný, takže naše summer party vypadala chvílemi spíše jako výprava na velryby a po úvodních bublinkách jsme raději přešli na čaj. Doplutí do sopotské mariny na nejdelší dřevěné molo v Evropě je ale tak neobyčejné a romantické, že člověk odpustí počasí jeho občasné vrtochy. Ty se u moře naštěstí rychle mění, takže hned druhý den už jsme po lázeňských Sopotech jezdili vesele na elektrokolech a přímo na pláži ochutnali fantastickou rybí polévku v slavném Baru Przystań. A pokud můžu dodat ještě dva tipy, i když o něco luxusnější, pak nedaleký michelinský Fisherman nebo plážovou restauraci Do Brzegu s výhledem na mořskou hladinu. Sopoty jsou odpočinkové, nikam nespěchající a po písečné pláži odtud v klidu dojdete buď do gdaňského přístavu, anebo na druhou stranu do Gdyně, respektive její nejromantičtější čtvrti Orłowo.
Gdyňské Orłowo poznáte podle útesu (těch je u Baltu poskrovnu), mola, zaparkovaných rybářských kutrů, zdejší vyhlášené restaurace a udírny ryb – tahle sestava unavenému turistovi úplně vystačí k několikahodinovému štěstí! Za útesem pokračuje cesta lesem do centra Gdyně, ale dá se samozřejmě využít i služeb vlaku SKM. Máme za sebou tisíciletý manýristický Gdaňsk a secesní lázeňské Sopoty. A Gdyně? Tahle vesnice se stala po vyznačení polských hranic po první světové válce jedinou nadějí na znovuzrození polského námořního snu, protože z Gdaňska se stal ministát s většinově německým obyvatelstvem, jehož přístav byl Polsku zapovězen. Během meziválečného období v Gdyni vyrostl americkou rychlostí modernistický přístav světových kapacit, jenž znamenal na další dlouhá desetiletí nejen symbol polského námořního obchodu, ale také hledání štěstí chudých Východoevropanů v západní Evropě a za oceánem.
My Češi máme průmyslovou revoluci v DNA, a tak není náhodou, že nejvíce češtiny je v Gdyni slyšet u Jižního mola, kde parkují dvě muzejní lodě – plachetnice Dar Pomořanska (Dar Pomorza) a předválečná bojová loď Blesk (Błyskawica), ze které se stal němý svědek všech velkých bitev největšího konfliktu v dějinách lidstva. A vzhledem k nedávné instalaci v Německu vyrobené ponorky Sokol (Sokół), jež sloužila v polském námořnictvu v letech 2002–2018, se ale nově fronty Čechů vytvoří spíše u tohoto téměř 50 metrů dlouhého černého U-Bootu… Není to náhodou paradox, že náš pacifistický národ bez moře tak miluje veškerá mořská bojová plavidla?
Na závěr naší krátké procházky Trojměstím vám doporučím ještě jednu restauraci v Gdyni. Jmenuje si Bílý Králík a je to úlet. Děti nechte protentokrát doma, protože zámeček s restaurací je adult only. Výzdoba připomíná výjevy z Alenky v říši divů, molekulární kuchyně je opravdu jedinečná a pravděpodobně jste ještě nikdy nic takového nezažili. A jako hrdý a milující otec dvou dětí školního věku musím dodat, že neuvěřitelně pohádkovou večeři plnou barev a vjemů si bez přítomnosti dětí jednou za život náramně užijete!