„Současné umění je především schopnost komunikovat se současným světem prostřednictvím údivu a otázek týkajících se jeho nesamozřejmosti.“
ředitel galerie PLATO Marek Pokorný
PLATO poskytuje zázemí všem, kteří chtějí v širších souvislostech porozumět současnému světu. Jeho složitost a bohatství reflektuje prostřednictvím umění – v mezinárodním kontextu a na nejvyšší možné úrovni. Působí v bývalých památkově chráněných městských jatkách z konce 19. století. Jejich proměna se umístila v pětici finalistů evropské architektonické ceny Miese van der Rohe 2024. Výstavní prostory v celkem pěti sálech zaujímají plochu 1370 m2. Architektonické řešení umožňuje otočit šest stěn a otevřít tak budovu ze všech stran. Najdete tu i kavárnu a knihovnu.
Zdařilá rekonstrukce budovy galerie sama o sobě poutá pozornost, a to nejen těch, co se zajímají o architekturu
a umění. Co PLATO nabídne člověku, který k modernímu umění vztah teprve hledá nebo přichází náhodou přitahován atmosférou místa?
To nejmenší, co můžeme nabídnout, je právě atmosféra – nejen vlastní budovy, ale také přístupu k divákům, kteří mají ostych před tím, jak současné umění vypadá a o čem vypovídá. Snažíme se takovým návštěvníkům vyjít vstříc alespoň tím, jak se k nim chováme – jako k partnerům, u nichž si ceníme otevřenosti. A zdůrazňujeme, že školním systémem naučené očekávání, že musíme všemu rozumět, není na místě. Často právě věci, kterým třeba nerozumíme, pracují vskrytu. A zážitek ze setkání s něčím, co není úplně běžné, má sám o sobě velkou hodnotu. Současné umění navíc často pojednává o situacích a tématech, která jsou nová a neznámá i pro samotné tvůrce. Těm, kdo tuto výzvu neoslyší, pak nabízíme řadu programů, workshopů a setkání, kde mohou své povědomí o současném umění prohloubit v doprovodu kurátorů, historiků umění či edukačních pracovníků.
Po obou stranách galerie vzniká zahrada, která využívá principů permakultury. Jakým způsobem propojuje svět umění se světem živé přírody?
Stejně jako je budova galerie určitým rámem pro očekávatelné události, jako jsou výstavy, tvoří permakulturní zahrada rámec pro zážitek, který nás vede k uvědomění si spojitosti našeho světa. Péči a odpovědnost za umění tak přenášíme a demonstrujeme i prostřednictvím péče o přírodu. Příroda a umění se pak organicky setkávají v prostoru nazvaném Klíčová dírka, který díky otočné stěně ruší hranice mezi interiérem a exteriérem. Tento sál pak funguje jako zázemí pro péči o zahradu se všemi nástroji k tomu potřebnými, ale také jako výstavní prostor či komunitní území, kde se mohou potkávat skupiny lidí se společnými zájmy.
Co pro vás osobně znamená současné umění? Kdo je pro vás umělcem?
Současné umění je především schopnost komunikovat se současným světem prostřednictvím údivu a otázek týkajících se jeho nesamozřejmosti. Samozřejmě je k tomu potřeba schopnost ovládat různá média a mít povědomí o tom, jak se umění vyvíjelo v posledních padesáti letech. Právě prostřednictvím médií i myšlenkových experimentů a imaginace nám současné umění pomáhá se v takovém světě orientovat nikoli podle šablon. Povzbuzuje odvahu k samostatným reakcím na něj.
Kromě výstav českých a světových umělců nabízíte také workshopy pro děti. Kdo tyto tvůrčí dílny vede a co se
v nich děti mohou naučit?
Workshopy a vůbec vzdělávací programy tvoří zásadní část naší nabídky – v návaznosti na výstavy a umělecké projekty. Nejde nám o to naučit jejich účastníky nějakým praktickým dovednostem, ale prostřednictvím práce s materiálem a různými médii, pomocí experimentů a představivosti budovat potřebnou odvahu k vlastnímu tvůrčímu vnímání a jednání. A potřebu nechat se uměním vést někam, kde jsme ještě nebyli.
Jak široký kurátorský tým se podílí na plánování výstav?
Kurátorský tým tvoří v tuto chvíli pět osobností, ale plánování a příprava výstav vychází i ze zpětné vazby dalších členů a členek týmu, kteří mají vždy co říct ke směřování galerie.
V čem je váš přístup unikátní?
V kombinaci profesionality a naivity, odpovědnosti a rizika, koncepčního přístupu a improvizace. Snažíme se být svobodní, tedy vnímat vzory, ale neřídit se jimi.
Která z výstav byla z vašeho pohledu nejúspěšnější?
Asi záleží na úhlu pohledu. Pro mě byla zřejmě nejvýznamnějším projektem poslední doby velká mezinárodní výstava Uprchlá, našel skrýš, stále uniká, kterou na téma vztahu mezi lidmi a zvířaty připravila naše kurátorka Edith Jeřábková s umělkyní Evou Koťátkovou. Naplnila různá kritéria pro to, jak chápeme úspěch – samozřejmě byla velmi dobře navštívená, ale zároveň pro její přípravu angažovali celou řadu lidí a komunit z regionu, vznikla řada nových uměleckých děl, návštěvníci ve výstavě mohli trávit hodně času vlastními aktivitami a výstava byla velmi vstřícná právě vůči rodinám, které ji mohly zažít společně.
Co plánujete pro nadcházející období a jakou vizi máte do budoucna?
Hodně teď přemýšlíme o tom, jak má vypadat naše angažmá ve městě a regionu. A to z hlediska témat, na něž se naši kurátoři a umělci mohou zaměřit, ale také z pohledu potřeb místa, kde působíme. Chystáme například velkou výstavu inspirovanou třineckým kinem Kosmos, ale také ve spolupráci s varšavským centrem současného umění Zamek Ujazdowski projekt zabývající se, zjednodušeně řečeno, půdou a tím, jak se k ní lidstvo chová. Takže nás zajímají velká témata týkající se velmi konkrétně i našeho města a regionu.