V zahradě se stoletými stromy a dnes již zapomenutými odrůdami okrasných květin stojí zámek s francouzským šarmem, který vás doslova pohltí svou autentičností. My jsme měli při své návštěvě to štěstí, že jsme si mohli povídat přímo se zámeckou paní.
Za pouhé dvě a půl hodiny se z Prahy dostanete na místo jako stvořené ke snění.
Uprostřed polí a luk si v zámeckém parku můžete pochutnat na sezonních specialitách z místní restaurace a obdivovat práci paní Katarzyny a jejího muže Wojciecha, kteří baroknímu zámku z 18. století vrátili ztracenou noblesu a stvořili místo, které na vás dýchne svou útulnou atmosférou.
Ať už se ubytujete v některém z romantických zámeckých pokojů, nebo ve vedlejším „folwarku“ zařízeném s lehkostí a smyslem pro detail, v přírodních barvách a poctivých materiálech, budete mít pocit neokázalého luxusu. Opravdovou korunou krásy plnou barev a vůní je snová zahrada se skleníkem, království paní Marylky, která kromě toho, že svou péčí zachránila téměř zapomenuté druhy okrasných rostlin, ochotně hostům vypráví jejich příběhy a radí, jak se o ně nejlépe starat. Květinami z této zahrady je vyzdoben celý zámek i restaurace, která vás okouzlí nádhernou atmosférou historického interiéru i promyšleným sezonním menu z regionálních surovin. Skvělá je i nabídka pro vegany a vstřícnost obsluhy, která dokáže splnit téměř každé přání.
Pokud ovšem není počasí na výlety nebo piknik v zámeckém parku, můžete si užít dokonalou relaxaci v privátní sauně nebo si objednat masáž či strávit den s oblíbenou knihou v některém z romantických zákoutí zámku. Hostům jek dispozici útulný salonek, kde si mohou zahrát šachy nebo vychutnat domácí sušenky a kakao.
Jak začal váš příběh spojený se zámkem?
Celé to začalo úplnou náhodou. V roce 2004 nás známí pozvali na víkend v Klodské Kotlině, vůbec jsme ten region neznali. Tak se nám to místo zalíbilo, že jsme začali přemýšlet o tom, že bychom si něco v této lokalitě koupili. První místo, co nás nadchlo, ale nebyl PALAC KAMIENIEC, ale Lavenda v Kudowa-Zdrój, kde jsme se zastavili cestou. Nepřistupovali jsme k tomu ale nijak tvrdě byznysově. Ta budova byla už osm let zavřená a chátrala. Nedávno tu proběhla rekonstrukce a upravili jsme také koncept ubytování. V té chvíli, kdy už jsme měli Lavendu, byly naše příjezdy z Varšavy stále častější a trávili jsme tu hodně času. Vím, že Palac Kamieniec si vaše srdce získal až na druhý pohled…Ano, když jsme manželem jezdili po okolí a náhodou narazili na zchátralý zámek Kamieniec, který v té době patřil mezi budovy využívané pro zemědělské účely, tak nás odradilo, v jakém stavu tehdy byl. Klíče měla sousedka Marylka, která se nám dnes stará o zámeckou zahradu i park. Můj muž tenkrát ani nevystoupil z auta s tím, že zámek je v hrozném stavu. Já jsem se šla podívat dovnitř, ale hned po odjezdu jsme na zámek na celé dva roky zapomněli. Začas jsme si ale vysnili zahradu s krásnou příjezdovou bránou a začali jsme se rozhlížet. V té době jsme dostali tip, že je na prodej malý zámek v Klodské Kotlině a v té chvíli se nám z paměti vynořilo to místo a my jsme si řekli, že možná stojí za to si jej ještě prohlédnout.
Co bylo pro vás při rekonstrukci nejdůležitější?
Rekonstrukce probíhala pod odborným dohledem památkářů a restaurátora. Záleželo nám na tom, abychom zachránili původní dřevěné dveře i dlažbu Villeroy& Boch a vsadili dřevěná okna. Uvnitř se bohužel nezachovalo příliš původních detailů. A všechno, co se dalo zachránit jsme zachránili. Z dobových fotografií víme, že před válkou zámek vypadal spíše jako měšťanský dům a byl zařízen těžkým nábytkem, na stěnách viselo mnoho obrazů. Když jsem přemýšlela o stylu, který by zámku slušel, bylo mi hned jasné, že na tohle navazovat nechci a chci něco lehčího v jasných barvách. Několikrát jsem navštívila v Paříži Maison Objet, odkud jsem si přivezla mnoho doplňků.
Podařilo se vám nalézt a kontaktovat někoho z rodiny, které před válkou zámek patřil?
Našla jsem v roce 2013 přes internet vnuka posledních majitelů – barona Erwina von Sherra-Thossa. Dnes je mu už osmdesát let. Máme spolu velmi vřelý vztah a navštěvuje nás několikrát do roka v doprovodu svých přátel. Přivezl nám v průběhu let spoustu dobových fotografií a vždy nás překvapí nějakou další památkou spojenou se zámkem – starou mapu okolí nebo nějakou kopií obrazu umělkyně, která byla rodinnou přítelkyní a jezdila na zámek každé léto. Na základě vzpomínek jeho babičky se nám podařilo v zahradách vysadit mnoho původních druhů rostlin a kromě toho, že přátelství s ním je velmi milé, přináší nám možnost poznat lépe také historii toho místa.
Všimla jsem si na chodbách zámku břidlicových desek s originálními malbami a doslechla jsem se, že jsou to vaše díla…
Tyhle břidlicové desky dříve pokrývaly střechu zámku. Našli jsme štos neporušených tašek, a tak mě napadlo je použít jako autentickou dekoraci zámku. Sama trochu maluji, a tak jsem vybrala motivy z osmnáctého století s prvky grotesky a florální motivy. V části, která dříve sloužila jako hospodářská budova, zase visí originální zrcadla, která jsme s mým manželem vyráběli z oken starého kostela.
Jaká byla nejradostnější chvíle?
Tak to si vybavuji naprosto přesně. Byl to konec rekonstrukce a těsně před otevřením. Mohli jsme si to místo užít jako první. A byl to konec té těžké práce, a ještě jsme tady neměli ten intenzivní rytmus, kdy přijíždějí stále noví hosté. Ale na druhou stranu dnes zažíváme každodenní radost z toho, jak se tady lidem líbí a obdivují to místo. To mi přináší ohromnou satisfakci, uspokojení a radost. Také mám radost, že na zámku pracují tak skvělí lidé, jako je paní Katarzyna, Marylka, obsluha v restauraci, a dávají do toho srdce, proto se u nás hostům tak líbí. Samozřejmě že i já s manželem se s hosty setkáváme a vyprávíme jim příběh našeho zámku, ale naši lidé vítají hosty každý den a jsou v první linii.
Musím se přiznat, že mě velmi potěšil veganský výběr jídel i příjemná obsluha. Tento koncept máte nastaven od začátku, nebo se vyvíjel v čase?
Na úplném začátku jsme dělali pouze snídaně, ale po čase jsme zjistili, že by naši hosté na zámku také rádi poobědvali. Tak jsme začali s jednoduchou nabídkou dne – polévkou a dvěma jídly. A pak se ukázalo, že přijíždějí i lidé, co nejsou zámeckými hosty, a také si u nás chtějí posedět u kávy a koláče. A tak jsme krok za krokem vytvořili dnešní gastronomický koncept. Velkou změnou bylo také přestěhování restaurace do větších prostor. Na začátku jsme měli jen šest stolečků v místnosti u recepce.
Jaké je vaše zamilované místo?
Malý sál, který je zařízený jako knihovna. Má jedinečnou útulnou atmosféru a z oken je pěkný výhled do zahrady. Také mám moc ráda skleník a zahradu, o kterou se stará paní Marylka. Mám také radost, že se nám podařilo pro naše hosty přichystat v parku a na louce v okolí zámku několik míst, kde je možné si udělat piknik nebo si nechat prostřít stůl a užít si romantickou večeři.