Spisovatelka Karin Lednická při procházce odlehlými částmi Vítkovic s mírnou nadsázkou říká, že zatímco Dolní Vítkovice jsou ostravské Hradčany, tak všechny ty provozní budovy, vlečky a dílny představují ostravské baroko.
Co vás napadne jako první, když se řekne Ostrava?
Osobitost. Půvab, který naplňuje výrok Oscara Wilda, že krása je v očích toho, kdo se dívá.
Pamatujete si, kdy jste byla v Ostravě poprvé? Jak na vás působila tehdy a dnes?
Nějaký prvotní vjem si bohužel neuvědomuju, na to jsme od mého nejranějšího dětství bývali v Ostravě moc často. Ale když si v hlavě spustím vzpomínkový film, stojím na špičkách a nahlížím do heřmanického kostela, jestli tam stále svítí věčné světlo. Slyším kvílení trolejbusu jedoucího do kopce kolem Bazalů. Pozoruju vozíčky s uhlím nad tramvajovou zastávkou, ze kterých se na nás sype prach. Uhranutě vnímám velkolepý hukot masy vody, která se valí z chladicích věží ve Vítkovicích. Vidím kostkovaný komín tamtéž, který byl jednoznačným znamením, že už brzy budeme v cíli. Nebo se mi vybavuje umouněný dvorek v Jílové ulici 14, kde bydlela teta se strýčkem a kam jsem strašně ráda jezdila. Možná proto, že to byl byt čtvrté kategorie. Exotika, dobrodružství! Všechno mě to fascinovalo v tom nejlepším slova smyslu; všechno vyjmenované jsou důležité výjevy z mého dětství.
Proč jste si zrovna Ostravu, konkrétně Svinov vybrala jako místo pro svůj domov?
Hledala jsem dům, ve kterém se od prvního okamžiku budu cítit dobře. Významnou roli hrálo i to, aby to děti měly blízko do školy. Obě kritéria splňoval dům, ve kterém teď žijeme. Svinov je úžasný – vlastně je to vesnice ve městě a žije se tam krásně.
Ostrava mě osobně už celý rok příjemně překvapuje. Ať už jde o kulturu, architekturu, plánovanou i stávající novou výstavbu (koncertní síň, PLATO atd.), a tak bych moc ráda věděla, jak město, ve kterém žijete, vidíte vy? Přece jen jej vnímáte v delším čase…
Ano, Ostrava se v uplynulých deseti letech výrazně nadechla a poskytuje tak naprosto nezpochybnitelný důkaz, jak velmi jí prospívalo, když v jejím čele stál člověk s vizí, který měl (a má!) Ostravu upřímně rád. Onen pozitivní posun však není způsoben jen velkými projekty, které jste zmínila. To by nestačilo. Stejně důležitá je každodenní drobná práce, zdánlivé maličkosti, jejichž synergie v uplynulé dekádě Ostravu o tolik posunula k lepšímu.
Kam se dnes podle vás Ostrava ubírá?
To je otázka, kterou si často kladu. Po přehození směrové výhybky před dvěma lety to zatím neumím tak docela odhadnout. Ale abych nepůsobila negativisticky – budovu bývalých jatek se naštěstí podařilo zachránit, působivě zrenovovat a stala se z ní chlouba města. Koncertní hala bude. Ostravica je opravená. Hotel Palace se opravovat začne. To jsou však dozvuky dřívějška. Co bude dál, uvidíme. Snad bude nastolený trend pokračovat – zprávy o chystané renovaci výškové budovy u radnice, úprava Černé louky nebo návrat stadionu na Bazaly jsou důvodem k nadějnému očekávání. Jen k nim ještě přidat tu drobnou každodenní práci, o níž jsme mluvily před chvílí. A nezalívat zelené plochy betonem!
Co vám dělá radost?
Procházet se po Rezavce nebo po břehu Odry a Ostravice. Vylézt na Emu. Bloumat Vítkovicemi, když tam nejsou davy. Prozkoumávat porubské dvorky. Jít v létě na pivo do Pavilonu na Černé louce nebo posedět v taverně na porubském zámku. A milion dalších věcí.
Co byste ráda ukázala člověku, který Ostravu vůbec nezná?
Docela často po Ostravě provázím lidi, kteří ji vůbec neznají. Tras mám spoustu a většinou vedou místy, kam běžně nechodí ani Ostraváci. Při procházce odlehlými částmi Vítkovic s mírnou nadsázkou říkám, že zatímco Dolní Vítkovice jsou ostravské Hradčany, tak všechny ty provozní budovy, vlečky a dílny představují ostravské baroko. My svou minulostí občas opovrhujeme a snažíme se ji zasunout, nevidíme tu osobitou krásu. Což je škoda, když to tolik návštěvníků fascinuje. Kamarád narozený v Kalifornii byl z Vítkovic úplně perplex, uhranutý běhal s foťákem a vypadalo to, že nikdy neodejde.
My domácí to občas přestáváme vnímat a někteří se za industriální minulost dokonce stydí, což je velká škoda. Moje osobní průvodcovská zkušenost je taková, že návštěvníky fascinuje mnohem víc industriál než secesní fasády v centru, protože ty mohou vidět téměř všude. Ostravská jedinečnost tkví v něčem jiném, že ano. No a lehce protikladně budiž řečeno, že mě vždy pobaví i potěší návštěvnický úžas nad tím, jak je Ostrava zelené město. „Ta Ostrava je ale krásná, to by mě vůbec nenapadlo!“ říkají častokrát. A já se v duchu raduju, že se další lidé zbavili předsudku o černém městě.
Náš region je určitě důležité vnímat v širších souvislostech a nejsou tady jen ty pozitivní věci, které rozvoj přináší. Například vaše rodné město Karviná může utrpět nepříliš dobře promyšlenými komerčními zájmy…
Karviná je úplně jiná než Ostrava. A hlavně – současná Karviná je odlišné město než to, které kvůli uhelné těžbě zmizelo, napsala jsem o tom celou trilogii. Ve vaší otázce je klíčové slovo „promyšlený“ – ony ty plány jsou velmi dobře promyšlené, ale bohužel s důrazem na prospěch několika jedinců, nikoli ve veřejném zájmu. Stručně řečeno – jde o další smutnou kapitolu zpackané privatizace OKD, která tento region významně poznamenala. Teď v tom někteří hodlají pokračovat, jen navenek to samozřejmě zainteresovaní politici zastírají výroky o zářných zítřcích, vlastně pardon, o budoucí prosperitě. Jako by ten kus země nepovažovali za způsobilý k ničemu jinému než soustavnému drancování. Více k tomu dodávat netřeba, že?
Jaká jsou vaše oblíbená místa?
Je málo míst, která bych nazvala neoblíbená. Takže ten pomyslný seznam oblíbených by byl strašně dlouhý a v té délce nudný. Ušetřím vás toho, ano?