Díky odvážně neotřelému přístupu architektů vznikl v jedné ospalé moravské vesnici svérázný endemit, na který už po první návštěvě nikdy nezapomenete.
Byla to zapomenutá a zpustlá ruina. „Ruina ohlodaná až na kost,“ vzpomínají sami architekti, kteří v ní ovšem už na první dobrou viděli obrovský potenciál, který nedokázaly zastřít ani dekády chátrání. Fascinovala je syrová masa cihel bez jakýchkoli příkras, která zaujímá privilegované místo na návrší nad Zadním Arnoštovem obklopeném lesy a jablečnými sady.
Architekty na místo přivedl brněnský podnikatel Robert Matuška. Známé architektonické studio ORA sídlící ve Znojmě si nevybral náhodou – na svém kontě totiž mají celou řadu úžasných rekonstrukcí a konverzí. ORA (zkratka pro Originální regionální architekturu) je u nás známá značka, která si vybudovala respekt celé architektonické scény a jejíž realizace pokaždé vzbuzují velké ohlasy.
Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Ihned po představení se o projektu začalo mluvit nejen u nás, ale i v zahraničí – a to díky nekonvenčně radikálnímu přístupu k rekonstrukci. Architekti nechtěli fasádu této dominantní stavby retušovat do perfektně uhlazeného stavu, ale naopak se rozhodli zachovat její vrásky a vady na kráse, které čas přinesl. Vítězství přirozenosti a autentičnosti nad stereotypním ideálem krásy.
Zatímco zvenčí si stavba drží svůj původní výraz, uvnitř už je to úplně jiný příběh. Původně venkovská usedlost snad ze 17. století (nikdo přesně neví) totiž prošla za komunistů přestavbou na sýpku. Z interiéru se nedochovalo nic, k čemu by se architekti mohli vrátit, a do obálky z cihel tak navrhli svébytnou novostavbu přesně podle potřeb nového využití.
Objekt měl původně sloužit pouze rodině a přátelům Roberta Matušky. Díky rozhodnutí majitele si ale Sýpku Arnoštov může pronajmout kdokoli a strávit v ní nezapomenutelný pobyt. Z vlastní zkušenosti můžeme jen doporučit.