Po více než šesti letech je velkolepý developerský projekt v Karlíně hotový a jednotlivé byty se mrknutím oka plní nájemníky. Nájemní dům Fragment, který svůj název získal z na první pohled rozpixelované fasády, je ambiciózním projektem společnosti Trigema propojující architekturu, umění a rezidenční development. Byty s dispozicemi od studií po velkolepé mezonety jsou v kombinaci s moderními technologiemi a udržitelným přístupem místem, kde si dokážete představit bydlení na celý život. Také díky čtyřem monumentálním sochám od umělce Davida Černého je stavba nepřehlédnutelná a přirozeně se stala novým karlínským meeting pointem. Nejpozoruhodnější je však provázané společenství, které tu mezi nájemci vzniká právě díky tomu, že je spojuje něco výjimečného. O cestě k finální podobě domu i hledání perfektního mixu nájemníků jsme si povídali s Marcelem Souralem, předsedou představenstva investiční skupiny Trigema, a Rudolfem Krajinou, výkonným ředitelem Trigema Rental.
Kdy a jak se začal psát příběh Fragmentu?
MS: Jako developer hledáme příležitosti ve formě pozemku, který je zastavitelný. Pozemek, na němž dnes Fragment stojí, se nám ke koupi naskytl v roce 2016 a už tehdy jsme věděli, že je velmi specifický. Je situován naproti původní Invalidovně, na okraji starého Karlína, a je vlastně solitérní, nenavazuje na něj žádná další zástavba. To všechno pozemek předurčilo k tomu, že tady může stát něco výjimečného, a z toho také vycházelo naše zadání architektům.
Na návrhu jste spolupracovali s architektonickým studiem Qarta architektura a umělcem Davidem Černým, jak celý proces probíhal?
MS: S Davidem Černým jsme už dříve spolupracovali na plastice Trifot a na robotické vinárně v Nových Butovicích. Na základě toho jsem během příprav tohoto projektu Davida propojil s architekty Jiřím Řezákem a Davidem Wittasskem, aby stavbu navrhli společně. S tím, jak proces pobíhal, se pojí jedna historka, kdy jsme se o Vánocích 2016 sešli s architekty a Davidem Černým na Kampě, kam Jirka Řezák přinesl polystyrenový model stavby. David si model prohlédl, u kuchaře si vyžádal nůž a udělal jím do modelu několik řezů, aby tvar trochu poupravil. Dopadlo to tak, že podle tohoto jeho zásahu jsme Fragment nakonec postavili.
Čím je tedy finální tvar budovy specifický?
MS: Bylo pro nás důležité, aby se zde odrážela historie místa, aby byla stavba propojená se starou Invalidovnou. Když se na tento dům podíváte třeba z Vítkova nebo pohledem dronu, poznáte, že se jedná o ležící postavu. Kolem jsou různá torza soch, která mají demonstrovat pomoc ležícímu člověku. Když si Invalidovnu projdete, také tam uvidíte torza lidských těl, nedokončené sochy nebo sochy bez končetin. Tvar Fragmentu je tedy odkaz na původní účel Invalidovny.
Sochy hrají ve výsledné podobě stavby velkou roli, jak vnímáte propojování architektury s uměním?
MS: Příští rok bude Trigema na trhu už třicet let a s tím, jak firma rostla a profilovala se do dnešní podoby, začalo pro nás být stále jasnější, že bychom architekturu chtěli dělat tak, jako ji dělali naši předkové. Když se podíváte na starší stavbu typu Rudolfinum nebo Národní divadlo, vidíte, že její architekt spolupracoval s celou řadou umělců a že výsledek není jen dílem architekta, ale více současných umělců. My na tuhle myšlenku navazujeme, protože chceme být hrdí na to, co zde vytvoříme pro budoucí generace.
RK: Sochy, které tu David Černý vytvořil, jsou dnes zároveň skvělým meeting pointem. Sejdeme se u Lilith (sochy ženy) je mnohem jasnější, než sejdeme se v Karlíně. Zároveň tady vidíme spoustu turistů a fotografů, kteří sem za sochami přijíždějí.
Co vedlo k rozhodnutí, že v případě Fragmentu půjde o nájemní bydlení, nikoli o byty na prodej?
MS: Když vznikaly první vizualizace a celý projekt přicházel k životu, měli jsme z něj opravdu radost. Přemýšleli jsme o jeho dalším rozvoji a trápilo nás, že bychom měli 140 bytů, několik nebytových jednotek a 119 garážových stání rozdělit na společenství vlastníků jednotek, kde bude minimálně 140 spoluvlastníků. Nechtěli jsme, aby o jeho budoucnosti rozhodoval výbor, který k projektu nebude mít žádný vztah, a tak jsme se vydali cestou nájemního bydlení. Takto jsme se rozhodli asi pět let zpátky, když se odvinete přes média do doby, kdy se o nájemním bydlení začalo hovořit, zjistíte, že jsme byli jedním z prvních subjektů, který tuto myšlenku razil.
V úvodu jste zmiňoval, že Fragment měl být od počátku výjimečnou stavbou, a tak je i bydlení, které tu pro nájemce vzniklo, prémiové. Čím se to kromě architektonického návrhu vyznačuje?
MS: To, jak dům vypadá a jak je ozdoben uměleckými díly, je známka prémiového bydlení. Z tohoto bodu jsme šli ještě dál, stavbu jsme nepodcenili například z hlediska technologií, a proto má tato budova certifikát energetické náročnosti A, což je i vzhledem k její členitosti mimořádné. Využíváme zde například tepelná čerpadla země–voda se soustavou třiceti geotermálních vrtů, na topení a chlazení bytů máme systém aktivovaných stropů a nechybí dvojí rozvod vody, jak pitné, tak užitkové, kterou čerpáme ze studny. Kvůli akustice jsme použili trojskla, navíc je celý objekt mezi prvním a druhým podlažím rozříznut a položen na pryžové puky, které zabraňují chvění, když tudy jezdí metro nebo tramvaj, a tak se i na poměrně frekventovaném místě uvnitř vždy cítíte jako na samotě.
RK: Fragment je výjimečný také silnou komunitou, která kolem něj od prvních pronajatých bytů vzniká. Vytvořit správný mix nájemců pro nás bylo stejně důležité jako mix retailu v místním parteru. S každým nájemcem vedeme rozhovory, každého chceme poznat a vysvětlit, do čeho přesně jde a do jaké skupiny lidí bude patřit. Nájemci nám zase vyprávějí svůj příběh, který většinou začíná tím, že chtějí zahájit novou kapitolu života, ať už plánují založit rodinu, mění práci nebo se do Prahy zrovna stěhují. To, že tento koncept funguje, jsme sledovali už v momentě, kdy jsme nastěhovali prvních třicet bytů. Viděli jsme, že si lidé povídají v garážích, ve výtazích, pomáhají si se stěhováním nebo se mezi sebou navštěvují.
V čem podle vás tkví klíč k vytvoření takové komunity?
RK: Je to proces, který vyžaduje hodně času, a zároveň je během něj potřeba vybudovat velkou míru důvěry k developerovi. Chceme vytvářet dlouhodobé bydlení, aby lidé jednotlivé byty brali za svůj domov, a proto nám musí věřit. Musí vědět, že jim ve většině věcí dokážeme pomoct a že nejsme anonymní. Snažíme se nájemce poslouchat, zjišťovat, co potřebují a díky našemu postavení v projektu jsme schopni to zařídit. Nemáme problém jim v bytě pomoct s úpravami, něco přivrtat, posunout nebo sestavit. Vznikl tu pro tyto účely celý tým, který je kdykoli k dispozici.
Jak tedy běžně probíhá život ve Fragmentu?
RK: Když jsme vytvářeli místní retail sekci, vyčkávali jsme na nájemce, protože jsme pro ně chtěli vytvořit službu nejen v bytech, ale i v přízemí. Šlo nám o to, aby odsud lidé nechtěli a nemuseli odcházet, aby měli kde posedět, mohli se sdružovat. Dnes se místní běžně potkávají ve fitku, testují náš unikátní Vínomat, procházejí se v parku nebo si povídají v kavárně. Tato komunita se navíc každý měsíc upevňuje a vztahy se posilují. Díky tomu, že zde máme opravdu všechny kategorie nájemců, se spojují lidé, které byste možná na první pohled nikdy nespojili.
Dnes už mají téměř všechny byty ve Fragmentu své nové nájemce. Jakou dostáváte zpětnou vazbu?
RK: Je to prémiová stavba, která je skutečně magnetem. Jsme rádi, že se nájemci chtějí s takovou stavbou ztotožňovat. Zároveň si mezi sebou lidé o Fragmentu velmi rychle řekli, a tak se stalo, že se sem na základě zkušenosti některých nájemců přistěhovali i jejich přátelé. Slyšeli jsme už i důvod „chci bydlet v nejlepším bydlení v Praze“ a sledujeme, že toto místo je téměř adiktivní. Nájemci už žádají o prodlužování smluv, protože si to tady zamilovali a nechtějí se toho pustit. Z toho máme radost.
A co říkáte na reakce, které stavba vyvolala u širší veřejnosti?
MS: Když chcete upozornit, musíte mít trochu jiný koncept, než je vidět na každém rohu. Doba nám také trochu přeje – novodobé stavby jsou všechny stejné, jako přes kopírák. To, že podoba Fragmentu vzbuzuje diskusi, nás těší. To, co ji nevzbuzuje, je totiž nuda. My chceme být jiní, inspirovat a podněcovat společenskou diskusi.
