Máme full, nechoďte!

Na sociálních sítích má statisíce sledujících, termíny má zaplněné tři měsíce dopředu, ani po přestěhování salonu z pražského centra do Suchdola se mu počet zákazníků rozhodně nesnížil. Ne vždy byl ale jeho život naplněný úspěchem, penězi a krásnými ženami. Laky vyrůstal v dětském domově, se svými rodiči neměl nikdy blízký vztah, prošel si exekucí i obdobím, kdy bez pevného zázemí přespával po kamarádech. Postupně se ale svou pílí a také díky štěstí na lidi kolem dostal mezi nejlepší kadeřníky a holiče v zemi, kterým nyní udává směr.

Proč jste svůj salon přestěhoval z pražského centra do Suchdola?

Centrum už mě nebavilo. Hlavně kvůli parkování, věčně jsem řešil nějaký pokuty. Taky klienti chodili pozdě, protože nemohli najít parkovací místo. Po sedmnácti letech praxe už svou klientelu mám, přijede za mnou kamkoli. Bral jsem to i jako výzvu, ty začátky tu byly zajímavý. (smích) Je to ale super, chodí i chlapi ze sousedství, zarostlý, neupravený, který tady měníme na fešáky. To mě motivuje. No a taky proto otevíráme nový salon.

Kde bude?

V Kobylisích, u autobusové zastávky Písečná.

Co vlastně znamená vaše přezdívka?

Laky je odvozené od anglického slova štěstí. Například štěstí pro vás, že jste mě poznala. (smích) No a Royal odkazuje k tomu, že jsem vždycky chtěl být vůdčí typ, být králem.

Koukám, že iniciály máte vytetované dokonce na obličeji. Obrázků na něm ale máte víc.

První byly nůžky pod okem, to mi bylo asi pětadvacet. No a potom jsem zešílel (smích) a přidával jsem další tetování. Jsem rád, že vypadám jako taková… hezčí zrůda. Rád šokuju a jsem středem pozornosti. Vždycky, když někam jdu, vím, že na mě lidi budou civět. Baví mě bořit předsudky lidí a převrátit je na svou stranu. Ode mě by na první pohled nikdo nečekal krásný chování. Líbí se mi, jak jsou pak překvapený.

Rád si z lidí děláte srandu.

Pořád. Šikanuju je. Mám to rád.

Jak si mám tu šikanu představit?

Zkouším je. Škrtím, hraju si s nima, moc se s nima nepářu.

Jak jste se ke stříhání dostal?

Od třinácti let jsem stříhal děti z dětského domova, kde jsem vyrůstal. Tam jsem žil celý život, až do dvaceti. Vím, kdo jsou moji rodiče, ale nemám o ně zájem. Nechovali se ke mně dobře, mateřskou lásku jsem nikdy nezažil. Když už jsem byl dospělý, tak jsem mámě jednou napsal esemesku, jestli bych za ní mohl do Krnova přijet. V té době jsem na tom nebyl dobře. No a jak jsem přijel, tak mě začala přemlouvat, ať jdu na sociálku. Však víte, jak je to v romských rodinách. Naštěstí tam byla úřednice, která mě hned poslala pryč. To bylo to největší štěstí. Máma mě kvůli tomu vystěhovala z bytu, já se vrátil do Prahy a začal žít nový život. Zpětně jsem rád, že tu pro mě rodiče nebyli. Děcák mě hodně naučil. Přišel jsem na to, že momentálně pro mě slovo rodina nic moc neznamená. Postupně zjišťuju, že ve všech rodinách se lidi podvádějí, lžou si, pomlouvají. To nedávám, nemám to zapotřebí.

Prošel jste si mimo jiné i exekucemi.

To bylo hrozný, dohromady to dělalo 700 tisíc. Splácel jsem to sedm let. Tyhle věci vás děcák nenaučí. Nevěděl jsem, že si mám platit zdravotní, sociální, že pokuty se musí platit, že paušál na telefon není zadarmo. Po třech měsících mě vyhodili z nájmu, tak jsem pak přespával po kamarádech. Pamatuju si, jak jsem v Opavě, kde jsem kdysi žil, zvonil na klienty v šest ráno, aby mi hodili z okna padesát korun jako platbu za stříhání dopředu. Měl jsem hlad, žil jsem z pár korun na den.

Jak jste se z této situace dostal?

Moje nevlastní sestra mě požádala, abych jí přijel do Prahy hlídat psy. To jsem vydržel pár měsíců, pak jsem si tam našel práci jako číšník. Vedle té restaurace bylo pánské holičství, tak jsem se šel zeptat, jestli někoho nehledají, ale hned mě odmítli. Majitel toho salonu k nám chodil na obědy, všiml si, že jsem pracovitý, komunikativní a rozhodl se, že mi dá šanci. Můj první zákazník byl pán z rádia, pamatuju si, jak byl zarostlý. Když jsem skončil, šéf byl nadšený, říkal, že jsem jeho černý kůň. To se mě docela dotklo. (smích)

Tehdy začalo úspěšné období?

Ano. Tam jsem začal být namyšlený. Po čase už jsem nechtěl být zaměstnanec, proto jsem kývl na nabídku známému a společně jsme otevřeli salon v Plzni. Přestěhoval jsem se tam ale i kvůli tomu, abych neskončil blbě. Ty večírky byly hodně divoký, byly víkendy, kdy jsem nespal vůbec. V Plzni jsem zůstal rok a půl, zvládnul tři vztahy a pak jel zpátky do Prahy.

A tam si vás našel Rytmus a popularita se rozjela naplno.

Jednou mi okomentoval fotku střihu na Instagramu slovy: „Počuj, dalo by sa s mojou hlavou niečo urobiť?“ Já byl v šoku, zkolaboval jsem, ale hned jsem mu odepsal, že jasné, ať dorazí. Tehdy chodil s Darou, byl častěji v Praze, ale nikoho tu moc neznal. Vzpomněl si na mě, napsal a domluvili jsme se na termínu.

To bylo slušné promo.

Lidi se zbláznili. Viděli romskýho kluka z děcáku, co si otevřel vlastní salon v centru Prahy, do kterého chodí Rytmus. Myslím, že jsem zvedl vlnu toho, že nic není nemožné. Barber shopy se začaly otevírat po celé republice rychlostí blesku. Rytmus mi určitě popularitu rozjel, ale od té doby jsem stříhal ještě větší blázny, šílený celebrity. Dnes už ale vím, že je to jenom slovo, všichni jsou to normální lidi.

Někde jsem četla, že mít krásnou partnerku je pro vás symbolem úspěchu.

Je to moje vizitka. Já jsem krásný uvnitř, tak musím mít vedle sebe hezkou holku, ať lidi vidí, že jsem v pohodě. (smích) I když jsem neměl peníze, tak jsem dokázal sbalit ty nejhezčí holky. Mám charisma, starám se. Takový servis, co já svým partnerkám dávám, jste nikdy nedostala.

Jak vlastně vnímáte to, že vás lidi na ulici poznávají?

Má to dvě strany. Někteří dělají, že nevědí, kdo jsem. A někteří mi ty sympatie projevují okamžitě. To mám rád, jsem vřelý člověk. Nemám problém si hned začít povídat. Zájem si užívám, většinou je to příjemný.

Je někdo, koho byste nestříhal?

To nejde. Já jsem profesionál, ostříhám všechny. Mně je jedno, co kdo dělá.

Co máte teď v plánu?

Nikdy se nezastavuju. Nic nedělat je nuda. Furt něco vymýšlím. Hodně teď maluju, prodávám tři obrazy týdně. Otevíráme teď tři menší salony a pak otevřu jednu „královnu“, to bude nový koncept s bistrem. Teď si strašně užívám svobodu a dokazování.

Dokazování čeho?

Že za mnou chodí celebrity, politici. Platí mě královsky, dávají mi dárky, zvou mě na večírky. Říkám: „Co pro mě máte, telefon, foťák? Děkuju. Jdeme dál.“ (smích) Užívám si to. Tak ať mi do toho nikdo neleze. Baví mě dělat rozruch. Na billboardu k otevření nového salonu v Kobylisích bude napsáno Máme full, nechoďte! S vykřičníkem.