Vyrážíme za úsvitu, máme před sebou dlouhou cestu a v plánu dva vrcholy: tentokrát nelovíme žádné cudné panice, ukrývající se před lidskou pozorností v nedostupných skalních konventech, ale otřelé horské matadory sociálních sítí, kteří bezostyšně ukazují své svaly zástupům followerů.
Přesto nic nepodceňujeme a v báglech máme kompletní výbavu pro lezení i bivakování. Taková jistota se dost pronese, ale to je úděl jistoty. V přítmí hustého lesa volám na parťáka, který šlape v neurčitém odstupu za mnou, a ukazuji mu čerstvou stopu na zemi – medvěd. Vzrušeně šeptá, že ta stopa je větší než jeho vlastní. Vlastní úctyhodných 48 EU. Vytahuji malou pistoli s šesti slepými náboji – jeden jsem vypálil vloni v Tatrách a od té doby jsem ji nepoužil… nebo ano? V duchu přepočítávám, kolik těch mosazných potvůrek mohlo v zásobníku zbýt. Ale to už tíživé sevření lesa povolí, stejně jako obavy z nechtěné popularity, a vydáváme se vzhůru pod štíty.
Ostré tempo se vyplatilo a v poledne už stojíme na prvním vrcholu. Teplota padá na 4 °C, zatímco vítr prověřuje naši romantickou víru ve svobodnou volbu. Předpověď počasí však nevypadá dobře, a tak se, přes můj odpor k civilizaci a mnohojazyčným pozdravům sípajícího dechu na pokraji zhroucení, spouštíme do protějšího sedla, odkud stoupá strmý chodník na nejvýše položenou tatranskou chatu pod Rysy, kde máme v úmyslu přenocovat. A náhle jako bychom se ocitli na opačné straně zrcadla: proudy místních šerpů, nad hlavou nám zakrouží helikoptéra, která zachraňuje zraněnou turistku, a o kousek dál šplhá zkratkou v kamenném moři skupinka „nedělních“ výletníků, podobajících se svatebčanům z Kusturicových filmů – schází jen doprovod dechovky.
Když je o chvíli později po jejich nedoceněném výkonu míjíme, sedí vyčerpaně na okraji skály a provinile se usmívají, oprašujíce si roztrhané značkové teplákovky… Naštěstí polknou své ambice a vydají se zpět do vyhřátých resortů – horští influenceři z nich holt nebudou. Nad ránem začne silně sněžit. Máme před sebou dlouhou cestu, a tak si nazouváme mačky a vyrážíme do mlhy. Z příštího horského matadora neuvidíme nic. Výstup na něj je jako servírovat vybraný chod michelinské restaurace ve tmě nebo… dostat na mušku pronásledovanou kořist, která se po trefě zřítí do propasti. Zmáčknete spoušť?
