Hedvábná cesta

Díky tobě se ženy mohou cítit, jako by byly součástí pohádkových příběhů. Jaký to byl pocit, když sis poprvé přehodila přes ramena svůj šátek?

Doslova jako když se ti zhmotní tvůj sen. Sama jsem si vnitřně nastavila, že rozhodnutí začít se značkou Silky Gang bude až poté, když mi přijdou domů první zkušební tisky na hedvábí. Jaký to na mě udělá dojem. A překonalo to mé očekávání. Myslím, že tady rozhodně pomohl i fakt, že na začátku jsem spolupracovala právě se sestrami Čupovými, ilustrátorkami, které stojí za vzory Sedmero krkavců. Dodnes mám zrovna k těmto vzorům hodně osobní vztah. Pamatuji si, jak vše vznikalo, ty návrhy, co mi Katka i Zuzana posílaly. Obě ilustrace jsou velmi specifické a já jsem úplně neřešila, jak to bude vypadat ve větším formátu. Ve srovnání s tím, jak dnes přistupuji k tvorbě každé kolekce, to byl tenkrát opravdu punk. Ale vyšlo to a jsem za to moc ráda.

Jaké jsi měla v dětství představy o tom, co bys chtěla v životě dělat, a co z toho se ti splnilo?

Děkuji ti za tu otázku. Nikdo se mě na to vlastně ještě nezeptal, ale přitom mě tolik věcí zformovalo a z tolika dodnes čerpám. Můj tatínek měl velmi blízko ke grafice, i když neměl žádné formální vzdělání, pamatuji si, že doma pořád něco vyráběl. Já jsem kreslila a tvořila už opravdu od školky. Byla jsem takovéto dítě, co si nejraději někam zalezlo s pastelkami a nůžkami, kousky látek a vůbec jste o něm nevěděli. Tatínek viděl můj vztah ke všemu výtvarnému, a tak jsem od první třídy začala jezdit do Lidušky kousek od Nové Radnice v Ostravě. Nakonec jsem tam chodila s přestávkami přes 18 let. Bylo to sice za „socíku“, ale profesoři nás rozhodně nevedli k žádnému angažovanému umění. Ze začátku jsme si jako malí vyzkoušeli všechny možné výtvarné techniky. Jako starší jsme si už mohli zvolit užší specializaci. Já jednoznačně inklinovala ke kresbě a grafickým technikám. Klasická malba mě nikdy moc neoslovila, maximálně tak akvarel. Ten osobně velmi miluji. Ale tamější výuka nebyla jen o kreslení. Často nám ve škole pouštěli filmy o umělcích a o umění, myslím, že některé z nich byly na seznamu ne úplně těch vhodných pro socialistickou mládež. Ale ten ostrůvek umění v prvorepublikové vile s krásnou zahradou s tajemným altánem na konci, to byl můj milovaný svět, kam jsem každý týden ráda jezdila. Sen, aby mě provázelo umění i v mé budoucí profesi, vyústil v to, že jsem se dvakrát hlásila na brněnskou architekturu. Měla jsem na gymnáziu vyznamenání, talentovky jsem zvládla levou zadní, takže jsem si ve svých osmnácti říkala, že mi přece nic nestojí v cestě. Ale když vašeho otce v roce 1968 vyloučí z KSČ, tak můžete mít představy, jaké chcete. Nakonec mi soudruzi milostivě dovolili vystudovat stavební fakultu. Tenkrát jsem měla pocit, že se mi zhroutil svět. Nakonec jsem si ale zvykla, možná i proto, že jsem na gymnáziu opravdu milovala matematiku a fyziku. Dnes s odstupem času tomu, kam mě osud nasměroval, děkuji. Stavařina mi dala k mojí umělecké duši ty podstatné základy, naučila mě stát i nohama na zemi, nejen mít hlavu v oblacích.

Tvoje profesní cesta je spojená nejen s kreativitou, ale zároveň i s praktickou a technickou stránkou věci. Která z nich u tebe převládá?

Je to asi tak 50 na 50. Díky svojí stavební profesi jsem pracovala i na velkých projektech, jsem zvyklá vést tým lidí, určovat směr, na stavbě se domlouvat s dělníky, umět formulovat své myšlenky a vize. Takže i když jsem v kreativním módu, vždy asi budu myslet na to, zda to, na čem pracuji, už není možná moc kreativní sebeprezentace nebo efekt pro efekt. Myslím, že by mě bavilo studovat produktový design. Mám ráda, když jsou věci nejen krásné, ale i fungují. Když nějaký umělecký kousek nenosí vás, ale vy nosíte jej.

Vím, že sama kreslíš, ale autory motivů na Silky Gang šátcích jsou jiní ilustrátoři. Chystáš se vytvořit někdy i vlastní kolekci?

Katko, ty mi asi vidíš do hlavy. Zatím se realizuji při návrhu šperků, kabelek a rukavic. Kdybych kreslila šátek, asi by to byla neuvěřitelná práce, protože jsem velký detailista. Jak značka roste, nemám, kdy bych si sedla a dotáhla to do konce. Takže to zatím skončilo u pár návrhů a prototypů, které nosím jen já. Ale nikdy neříkej nikdy. Teď se realizuji spoluprací s jinými ilustrátory, protože je to vždy týmová práce. A takový byl i můj koncept. Mít na šátcích různé výtvarné rukopisy a vzory, na kterých se budu nějakým způsobem podílet.

Jak si vybíráš ilustrátory?

Mým dětstvím a dospíváním mě provázely ilustrace Jiřího Trnky, Cyrila Boudy, Květy Pacovské, Mirko Hanáka nebo Ladislava Sutnara. Miluji také estetiku filmů Karla Zemana, Terryho Gilliama nebo Tima Burtona. To vše je nějak uloženo v mém podvědomí a má vliv na to, jak se rozhoduji při výběru nového tvůrce pro naše šátkové kolekce. Každopádně na začátku stojí mé rozhodnutí, jaké bude téma vzoru, vyberu barevnost a někdy připravím i celkovou kompozici a koncept ilustrace. Pak hledám autora, který by se svým výtvarným stylem odpovídal tomu, co chci celou kolekcí ztvárnit. Hodně mi v tomto ohledu pomáhá třeba Instagram, tam se dá vyčíst mnohé z toho, co ilustrátor publikuje. Snažím se hledat takové autory, kteří nějakým způsobem podle mého vybočují z mainstreamu, ale zároveň je styl jejich práce vhodný pro ilustraci na šátek. Mám nějakou představu, kde by se měly šátkové ilustrace pro Silky Gang pohybovat, proto i když mě oslovuje docela dost ilustrátorů, kteří by rádi pro naši značku něco vytvořili, ne vždy jejich práce zapadne do toho, co hledám. Respektive je hodně těch, jejichž práce se mi osobně líbí, ale pro nás to není to„pravé ořechové“. Také je tu ještě jeden důležitý faktor a to, že se určitým způsobem jedná o práci na zakázku. Tento fakt ne každý autor úplně vítá, že jej vlastně určitým způsobem čeká týmová práce. Je to tedy jako v každém vztahu, obě strany si musejí nějakým způsobem sednout a potom může vzniknout něco krásného. Myslím, že mám ve svém výběru vždy šťastnou ruku, všechny naše autory považuji za velké talenty a věřím, že i práce pro Silky Gang jim snad pomůže k tomu, aby se o jejich tvorbě dozvědělo více lidí.

Hedvábí pro mě mělo vždycky obrovskou přitažlivost. Byla to láska na první dotek. Čím si přitáhlo tebe?

Myslím, že to máme podobně. Hedvábí, kašmír, jemná kůže. To jsou materiály, které nelze napodobit, vždy to bude jen imitace. Navíc mají vlastnosti, které často nošením ještě získávají na kvalitě. Mám pocit, že doslova splynou s pokožkou, jen člověka lehce hladí. Ten pocit komfortu se těžko popisuje slovy.

Letošní novinky jsou plné květin a krásně barevných brouků. Odkud přišla inspirace?

Květinové vzory mám obecně moc ráda. Jen se vždy snažím přijít na nějaký přístup, abych se vyhnula klasickému klišé. Inspiraci jsem tentokrát hledala v baroku. Záměrně jsem chtěla, aby tulipány byly zobrazeny v plném rozkvětu a těsně před odkvětem, vzor jsem doslova zaplnila brouky. Ten kontrast, že máte ve vzoru právě zástupce hmyzu, které moc nemusíte, ale jsou přitom tak krásně nakreslení, že je nemůžete nemilovat, tak ten mě hodně baví. Zde je důležité říci, že právě ilustrátorka Kateřina Coufalová, se kterou velmi ráda spolupracuji, pochopila můj záměr dokonale. Moc mě baví její vidění světa. Vždy do svých ilustrací vloží trochu té záměrné nedokonalosti, není to jen snaha o věrnou kopii skutečnosti. Miluji také její jen nahozené akvarelové ilustrace. Každopádně má Katka více poloh a ta v kolekci Cetonia et Tulipa je jedna z nich.

Chystáš nové prostory. Jaké jsi zvolila místo a co tě k tomu nápadu přivedlo? Kdy se můžeme na nový showroom těšit?

Před dvěma roky jsme zkušebně otevřeli malý showroom vedle našeho architektonického ateliéru. Měl fungovat hlavně pro osobní vyzvednutí objednávek z e-shopu, ale také pro ty, kteří by si chtěli prohlédnout naše kolekce naživo. Ten koncept se natolik osvědčil, že jsme se rozhodli hledat větší prostor pro prezentaci s výlohami do ulice. Chtěli jsme zároveň zůstat na Praze 1, v dochozí vzdálenosti od hlavních linek metra a tramvají. Po čtvrt roce hledání se na nás usmálo štěstí. Kousek od Novoměstské radnice, ve Vodičkově ulici se můžete zhruba za čtyři měsíce těšit na nový showroom Silky Gang. Říkám zhruba, protože prostor vyžaduje větší stavební úpravy a já bych ráda, aby až bude „grand opening“, bylo vše perfektní. Výhodou je že si mohu vše sama navrhnout, vyprojektovat a také budu dělat autorské dozory na stavbě. Teď se mi moje zkušenosti z jiného oboru velmi hodí.

Tvé kolekce se postupem času rozrostly o kabelky, designové šperky a rukavice. Co má u tvých zákaznic největší úspěch? 

Návrhy kabelek, šperků a rukavic jsou mojí vlastní doménou. Přišlo mi logické rozšířit šátkové kolekce o další doplňky, které se dají nosit společně a navzájem kombinovat. Takže dnes už začíná být naše značka známá spíše jako ta, kde najdete unikátní luxusní módní doplňky v malých sériích. Aktuálně mají opravdu velký úspěch korálkové brože a vyšívané kabelky z poslední tulipánové kolekce. Tady v podstatě skoro nestačíme pokrývat poptávku. Což mě samozřejmě těší, protože nikdy se úplně nedá odhadnout, co bude zrovna bestseller. Ale tvořím věci tak, jak se líbí mně, a nemyslím úplně na to, jak to udělat tak či onak s přímým záměrem vytvořit prvoplánově líbivé věci. Každopádně miluji výrazné kousky s nějakým nápadem, detailem, možností přizpůsobit si třeba tvar nebo vzhled svým potřebám.

Tvé kampaně mají vždy zajímavý nápad. Při focení kolekcí se fotograf drží tvého konceptu, nebo mu necháš volnou ruku?

Přirovnala bych to asi k práci filmového režiséra. Ten si vybere námět svého filmu, má většinou v hlavě i jeho pojetí a potom si vybírá spolupracovníky – kameramana, scénografa, herce a ostatní členy štábu, kteří mu pomohou jeho vizi naplnit. Podobně jako hledám autory pro šátkové kolekce, hledám fotografy pro naše kampaně. Prostě svoji kreativní stránku využiji i v této oblasti. Ale je to týmová práce, tak jako kameraman bude mít určitý rukopis, tak to bude i fotograf nebo tvůrce videí. Baví mě pracovat s lidmi, kteří přidají k mé vizi další vrstvu, svoje nápady. Někdy se při focení kampaně dostáváme do určitého stavu tvůrčího vytržení, celý náš tým… a výsledná energie je pak znát i na konečných výstupech.

Užíváš si novou kolekci, nebo už myslíš na další?

Nikdy jsem nechápala, když módní návrháři mluvili o tom, že když je zima, oni jsou myšlenkami v létě a naopak. U Silky Gang sice nemáme sezonní kolekce, ale než se vytvoří vzor, zpracuje, vytiskne a nafotí, je to vždy minimálně půl roku. Takže si teď sice užívám naši novou kolekci, ale zároveň už vím, co bude na jaře a na podzim příštího roku a na jaře 2025. Což je asi trochu schizofrenní, přiznávám.

Máš nějaký velký sen v souvislosti se Silky Gang?

Dva z velkých snů se splnily letos. Oslovila nás výtvarná galerie v Ženevě, a tak od září 2023 naše šátky najdete v prodeji i tam. Také jsem chtěla, aby naše doplňky nosila nějaká celebrita, která bude pro ostatní vzorem stylu a vkusu. To se mi také splnilo, protože si naše první dáma, paní Eva Pavlová, vybrala u Silky Gang hned několik šátků, rukaviček, ale také šperky a kabelku. Další velký sen si doufám splním příští rok, kdy budeme mít konečně showroom s výlohami a větší prostor na setkávání se s našimi milými zákaznicemi a zákazníky. A konečně, i když už teď posíláme šátky po celé Evropě, ale také do zámoří, věřím, že se jednou značka Silky Gang stane natolik známou, že lidé ve světe budou říkat, že to jsou ty krásné doplňky, které vznikají v České republice. České sklo už své jméno ve světe má, tak je čas přijít s něčím dalším. Kultivovat lidi krásou české ilustrace a umu.
Na závěr našeho povídání bych ti Katko chtěla moc poděkovat. Jsi pro mne se vším, co děláš, velkou inspirací. Takže ti přeji, ať se ti daří a plníš si také své sny.