V srdci Moravy, mezi zvlněnými kopci, leží Kurdějov – místo s historií tak hlubokou, že se v ní odrážejí příběhy generací, které zde žily, obdělávaly vinice a tvořily dějiny vinařství.
První zmínka o Kurdějovu pochází z roku 1286, kdy tehdejší majitelé Lev a Kadolt z Boleradic prodali zábrdovskému klášteru dva lány ve viniční trati Lipiny za padesát marek stříbra. Už tehdy se vědělo, že zdejší půda dává vynikající víno. Když se Kurdějov dostal do držení pánů z Lipé, podpora pěstování ještě vzrostla. Ve vrcholném středověku přišli do Kurdějova novokřtěnci, známí jako habáni. Byli to křesťané, kteří museli uprchnout ze Švýcarska, Rakouska a Německa po selských bouřích namířených proti šlechtě. Na Moravu je pozval Linhart z Lichtenštejna a právě zde, v Kurdějově, se věnovali tomu, co uměli nejlépe – vinohradnictví a ovocnářství.
Jenže historie nikdy nebývá jen o klidných časech. Kurdějov trpěl opakovanými nájezdy. V roce 1605 jej přepadli Tataři a Turci, o necelé dvě dekády později obec vyplenila a vypálila vojska sedmihradského knížete Bethlena Gábora. A v roce 1643 plenili Švédové a roku 1704 sem vpadli uherští rebelové. Navzdory těmto ranám osudu Kurdějov zažíval svou zlatou éru. V 18. století se vinice rozkládaly na 400 hektarech a místní víno se objevovalo na šlechtických stolech v Brně, Bratislavě i ve Vídni. Cena za sud zdejšího vína byla dvojnásobná oproti jiným oblastem a vína z viniční trati Lipiny se prodávala dokonce až třikrát dráž. Ale stejně jako přišel rozkvět, přišel i pád. V roce 1890 se objevila pohroma jménem Phylloxera – mšice, která se rychle šířila a ničila vinice, včetně těch v Kurdějově. Na začátku 20. století ještě proběhly pokusy o obnovu, ale vše definitivně ukončil odsun německy mluvícího obyvatelstva v letech 1946–1947. A tak vinice, které kdysi nesly hrozny pro nejlepší vína kraje, zarostly trávou a jejich příběh se zdál být zapomenutý.
Víno se sem vrací. A s ním i jeho příběh
Dnes však píšeme novou kapitolu. Navazujeme na bohatou vinařskou historii jedinečného terroir a s respektem k minulosti i odhodláním pro budoucnost přinášíme vinařskou tradici zpět. Pod značkou Gurdau (německý název Kurdějova doložen již v roce 1671 v privilegiu Bedřicha z Oppersdorfu) obnovujeme slávu kdysi věhlasného údolí Kurdějova.
Lipiny – legenda mezi vinicemi, tehdy i dnes
Příběh našich vinic začal v roce 2013, kdy jsme jako první vysadili tratě Vinohrádky a Starou horu. Brzy se ukázalo, že zdejší terroir dává vynikající vína; rozhodli jsme se zaměřit i na historicky nejuznávanější viniční trať – Lipiny. Byla to výzva. Nadmořská výška přes 300 metrů, strmý svah směrem na jih a výrazný podíl písku – podmínky, které nejsou pro révu zrovna přívětivé. V roce 2017 jsme zde vysadili první hektar Rieslingu. Jenže suché a extrémně horké léto nedávalo moc nadějí a na začátku roku 2018 jsme museli jen bezmocně konstatovat, že veškerá réva uhynula. Zklamání bylo obrovské, ale naše vůle obnovit nejvýznamnější vinici v oblasti byla mnohem větší.
Připravili jsme půdu a na jaře dalšího roku zahájili výsadbu po částech – nejprve třetinu, o rok později zbývající dvě. Stres v určité míře révě prospívá – nutí ji vytvořit hluboký kořenový systém, aby si mohla z hlubin čerpat vodu, živiny a minerály. Výsledkem je plnější, strukturovanější a výraznější víno. To nám potvrdil ročník 2023, naše první sklizeň. Víno jsme nechali 18 měsíců zrát v barikovém sudu a teprve se bude lahvovat. Už teď je jasné, že bude jiné – živé, šťavnaté, koncentrované a zároveň natolik divoké, že bude potřebovat čas. Spěchat nebudeme – klidně si počkáme i pět let, protože víme, že výsledek bude stát za to.
Co by dříve stačilo, dnes už nestačí
Rok 2024 nám ukázal, že příroda je mocnější. Zpočátku to vypadalo ideálně, ale dlouhé sucho a extrémní horko způsobily stres až příliš velký – hrozny nedosáhly kvality předchozího roku, padlo těžké rozhodnutí. Víno z Lipin z ročníku 2024 nezůstane vínem, má osud jiný. Víno jsme destilovali a bude vyzrávat v sudech, takhle se nám za pár let zrodí naše první Gurdau brandy.
Filozofie Gurdau – vína, která si žádají čas
Vinařství je neustálý proces – cesta, která nikdy nekončí. Každý den přemýšlíme, jak se posunout dál. Jak dělat věci ještě lépe, citlivěji, s respektem k přírodě i tradici. Dnes, stejně jako v minulosti, je nejdůležitější práce ve vinici. Právě tam, mezi řádky révy, se rodí hrozny, které tvoří srdce našich vín. Každý keř si zaslouží individuální pozornost – a že je to náročné? To víme. Jen se zamyslete: Hrozen miluje ranní slunce, přes den mu však může vadit, ale večerní paprsky mu zase prospívají. Takto o něm přemýšlíme, takto s ním pracujeme. Každý zásah děláme s respektem, zelenou část vinic neudržujeme stroji, ale poctivou ruční prací. Celý rok jim věnujeme naši péči, vášeň a odhodlání.
V BIO režimu, s certifikací nebo bez. Naše vinice žijí – když je půda zdravá, daří se i révě a fauně kolem ní. Tím největším oceněním jsou pro nás i tak včely, do vinic přináší život a na stůl pak slaďoučký med. Jak naše vinice zrají, mění se i náš přístup k vínům. Dáváme jim čas, i když by mohla být už dávno na trhu. Některá pouštíme po dvou letech, jiná si počkají ještě déle. Je to náročné – nechat vína vyzrávat, vyvíjet se a objevovat svůj pravý charakter. Naše vize je ale jasná: nechat čas promluvit, ukázat krásu a potenciál těch našich vín z Gurdau. Jen si představte vinnou kartu složenou z vícero ročníků. Každý ročník pak vypráví svůj příběh – sled proměn, které odrážejí ročník, terroir i náš rukopis. Nápadů, jak dát našim vínům prostor zazářit, máme mnoho. Jedním z nich je blend dvou ročníků Veltlínu, který zrál dlouhé roky v sudech – dnes z něj zbývá už jen pár lahví. V dalším projektu je naše vlajková loď, Riesling ze Staré hory. Bokem už pár let dáváme jeden sud. A co z toho vznikne? Nechte se překvapit.
Magické místo na jižní Moravě
Vizionářský výběr lokality a vinařský dům podle návrhu architekta Aleše Fialy. Světová vína z rukou Marka Sedláčka, vynikající gastronomický zážitek od Josefa Súkupa a individuální přístup – to vše je zárukou nezapomenutelného zážitku i pro ty nejnáročnější hosty.