Ředitelce unikátního multižánrového festivalu Nikol Tošenovské nechybí odvaha ani energie. Setkaly jsme se krátce po úspěšném prvním ročníku fest1valu, věnovanému architektuře, designu, filmu a módě. Díky Nikol industriální Dolní Vítkovice v květnu na celý týden ožily hvězdnými jmény, odvážnými modely, filmovými premiérami a konferencemi.
Vaše agentura dlouhá léta pořádá eventy pro významné klienty a její jméno bylo dlouhodobě spojeno i s mezinárodním festivalem Febiofest. Rozhodli jste se uspořádat letos vlastní festival, což je pro Ostravu další příležitost být vidět. Kdy se váš příběh spojil s oblastí Dolních Vítkovic?
Uplynulo už deset let od doby, kdy se manžel doslechl o zrezivělém areálu v Dolních Vítkovicích. Tenkrát bylo v plánu udělat z tohoto území kulturní centrum Ostravy. Když s tím manžel tehdy přišel, moc jsem nevěřila, že se něco takového opravdu může povést, a netušila jsem, co nás tam čeká za překvapení. Ale on je vizionář, takže má i velkou představivost, věděl, že to bude velký krok jak pro Ostravu, tak pro nás, pro naši agenturu. A tak se nám nakonec podařilo koupit vlastní budovu, která byla tehdy ještě v polorozpadlém stavu.
Chce to umět čekat a správně se rozhodnout…
Rozhodně ano, ta budova je kulturní památkou, a proto vše okolo rekonstrukce podléhá dlouhému schvalovacímu procesu. Než se nám podařilo sehnat všechna povolení, uplynulo dost času, do toho přišel covid a totální lockdown, ale nevzdali jsme to, neustoupili jsme od našeho záměru a opravdu jsme výdušnou jámu začali rekonstruovat už v období toho covidu. Dlouho panoval názor, že středem českého kulturního světa je Praha, což už si myslím trochu pomíjí.
Jakou máte zkušenost s vnímáním tohoto regionu?
Ostrava se v poslední době kulturně neskutečně posunula. Má pro velké akce prostor, podmínky i dostatek nadšení. My jsme jako agentura v Praze velmi aktivní již řádku let a naši klienti jsou nejen z Čech, ale i z jiných koutů světa. Práce, co je za námi, nám dala to sebevědomí a odvahu, abychom zorganizovali v Ostravě vlastní festival. Před deseti lety bychom se do toho ale určitě nepustili.
A ten prvotní impulz začal klíčit ve vašich hlavách kdy? Kdo přišel s myšlenkou uspořádat v Ostravě festival?
My jsme se tak profilovali už od začátku, kdy manžel založil agenturu. Reklamní branže se v posledních letech rychle vyvíjí. Dříve to bylo hodně o grafice a o tisku, potom nastal velký přerod s webovými prezentacemi a následně to přešlo do eventových poptávek. Manžel neměl eventové oddělení, eventy se nezabýval, ale věděl, že já se právě této oblasti intenzivně věnuji. Byla to sice oblast gastronomie, ale ten princip je stejný, a tak to celé vzniklo. Průběžně přicházely další zakázky a organizovali jsme akce pro klienty. Pak přišla touha mít něco vlastního, něco svého. Měla jsem touhu dělat filmový festival, což se nám splnilo už před čtyřmi lety, když se nám podařilo získat licenci pražského Febiofestu. Začali jsme velmi aktivně kooperovat od prvního ročníku a organizovali závěr jejich putování republikou. No a vzhledem k tomu, že loni začal mít Febiofest nějaké interní potíže, tak jsme věděli, že už půjdeme vlastní cestou, a založili jsme Mezinárodní filmový festival Ostrava. Za pár týdnů se nám pak festival rozrostl o další dvě sekce.
Co pro vás bylo při organizaci toho prvního ročníku nejtěžší, nejsložitější, co vás překvapilo?
Vzhledem k tomu, že k filmu přibyly další dvě sekce, tak jsme už věděli, že začínáme tvořit něco, co je opravdu unikátní, nic podobného zde a v celé střední Evropě doposud neexistuje. Věděli jsme, že tohle je správná cesta. Není to tedy akce, na kterou bych dostala hotový manuál a následně ho „poostravštila“, začínáme budovat něco, v čem nám nikdo moc neporadí. A propojení těch tří sekcí na tom bylo asi nejtěžší. Naštěstí máme na tuto akci partnery, protože jinak by ty další dvě sekce nevyrostly takovou rychlostí. Za design to byl vydavatel Miloš Štěpař a za fashion Eva Sýkorová Čomborová. Byla to shoda okolností a náhod, kdy se manžel seznámil s jednou stranou a já s druhou. Měli jsem mít dvě sekce, nakonec v krátké době vyrostly tři. Věděla jsem, že to musím postavit na kvalitních lidech, kterých jsem musela nabrat hodně v relativně krátké době. Ve výsledku jich bylo dvě stě dvacet. Věděla jsem, že organizace všech těch lidí bude na samotném projektu to nejtěžší. Přibližně třicet lidí jsem znala a věděla, že to jsou lidé, o které se budu moct opřít.
Jako ředitelka fest1valu jste teď v daleko složitější pozici než dříve…
Byla jsem vždy strůjcem a organizátorem akcí, ale vždy spíše backgroundu. Nepotřebovala jsem, aby na mě bylo neustále vidět. Tady na tom projektu je to ale jiné, tenhle projekt si už o to řekl, můj muž je také velmi aktivní ve spoustě projektů a na mnoha liniích, takže i já jdu teď s kůží na trh.
Festival byl plný opravdu hvězdných jmen. Práce Jana Kaplického, Krištofa Kintery, osobní účast Ronyho Plesla, designérů Moniky Petrtýlové a Jana Černého, režiséra Petra Bebjaka či hereček, jako jsou například Vanda Chaloupková a Katarína Morháčová. Co se týče programu, co se vám osobně nejvíc líbilo?
Byla jsem nadšená hlavně z módní sekce a také z toho, že většina lidí hlavně z té módní přijela na obhlídku lokace. Bylo to navíc v zimním období, kdy jsou Dolní Vítkovice úplně ponuré a zmrzlé a nikdo tady není. Samozřejmě vzhledem k tomu, že to jsou kreativci, tak si to dovedli představit a byli z toho už tehdy unešení, s těmi lokacemi se sžili a vzali je za své. Své koncepty vytvářeli teprve na základě těch míst. Bohužel ta moje role byla jasně daná, být u organizace a příprav festivalu, takže jsem si reálně uvědomovala, že z toho samotného programu uvidím a zažiju minimum. Doufám, že příští rok už to bude o kousek lepší a že toho stihnu více.