Píše melancholické texty, skládá hudbu a zpívá. Při studiu medicíny se živila moderováním v rádiu a dnes, když má lékařský diplom i vlastní kliniku, užívá si to na pódiu stejně, ať už jde o koncert, nebo odbornou přednášku v O2 Areně.
Když posloucháte její písně o naději, životě, o lásce, tak máte pocit, že je napsal člověk hodně ponořený do sebe. Reálné setkání s Janou Bastien Šimurdovou vás překvapí, protože zažijete příval energie, živelnost a srdečnost. Dokáže jít ve své tvorbě do hloubky možná i díky svým zážitkům z dětství, kdy se musela postavit šikaně a uspět. Měla nadváhu a kluci, co se jí líbili, ji brali spíš jako kamarádku, se kterou si rádi zahrají fotbal. „Vždy jsem byla cílevědomá. Dlouho jsem na to kašlala a žila jsem v tom, kam si mě zařadili, i když vnitřně jsem měla v sobě to, že bych chtěla být krásnější,“ říká mladá lékařka, která je na Instagramu známá jako Doktorka Janka a patří mezi nejmladší školitele v oblasti estetické medicíny v České republice.
Když studovala medicínu, dlouho se nemohla rozhodnout, které oblasti se věnovat. Věděla, že nechce strávit život v nemocnici, a tak začala přemýšlet o prostředí diametrálně odlišném, které není přímo spojené s nemocí, ale má blízko k umění a s estetikce. V dětství totiž chtěla být zpěvačkou nebo herečkou, věnovat se umění profesionálně. Studium medicíny byl sen její maminky. Ta nemohla v mládí studovat a chtěla to dopřát svým dcerám. „Aby si to maminka pojistila, poslala mi přihlášku na medicínu sama. Já jsem měla v té době období vzdoru a chtěla jsem studovat konzervatoř. Na přijímačky jsem pak dorazila s otřesem mozku. Hrála jsem fotbal a dostala při tom do hlavy. Dodnes vůbec nechápu, jak se mi podařilo tenkrát s otřesem mozku ty přijímačky udělat. To byl asi boží prst a maminčiny modlitby,“ vypráví s úsměvem Janka, zatímco mi připravuje kolagenový nápoj, který sama vyvinula.
Původně na medicínu vůbec jít nechtěla a svému osudu se pořádně bránila. Celou dobu studia měla v sobě něco jako vzdor, školou se příliš netrápila, a možná právě proto měla celou dobu tak dobré výsledky. „Byla jsem naprosto emočně osvobozená od toho, že bych si stres při studiu nějak příliš připouštěla, takže to pro mě bylo jednodušší. Navíc mi pomáhalo to, že mám fotografickou paměť jako moje maminka. Já jsem si mohla klidně dva měsíce zpívat, koncertovala jsem, chodila moderovat do rádia, a dva dny před zkouškami jsem si přečetla těch dvě stě stran a naučila se to. Bála jsem se to nezvládnout, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli dokážu v uměleckém světě uspět. Vnímala jsem to jako velké riziko, věnovat se jen hudbě,“ dodává Janka. Dnes už má vydané vlastní album a za sebou i několik živých koncertů. Spolupracuje s Tonym Popovičem a chystá slovenské album. Pravidelně chodí na hodiny zpěvu a piluje techniku.
Svou cestu vnímá jako nejlepší možnost, protože se jí podařilo vytvořit zázemí, aby se mohla v klidu a beze strachu o existenci věnovat tomu, v čem se vidí, co miluje. Umění dokáže přenášet i do medicíny a svého klienta vnímá od začátku jako umělecké dílo. Možná proto se jí v té estetické medicíně daří. Dobře se dokáže vcítit a ví, jak dokonalost lidského těla ještě podpořit. „Nesmíte to přehnat, musíte pochopit a dobře vnímat, co by klient potřeboval, a přitom jeho představy korigovat,“ říká Janka s úsměvem. Její příběh je sice protkaný velkým vnitřním bojem, ale z „neštěstí“, do kterého se dostala, se zrodilo velké štěstí. Díky medicíně teď může dělat umění. A dlouho netušila, že ta cesta, kterou jde, vede k vysněnému cíli. Jsou to momenty, které Jance přinášejí pocit štěstí a to, když vidí svou klientku, jak září spokojeností po pár měsících, co s ní pracuje, a podívají se společně na fotku, kterou pořídili na začátku a pak například za rok. Ta proměna je často pro člověka impulzem k životní změně.