Sklo je s českou tvorbou neodmyslitelně spojené. Je součástí naší kultury, vizitkou ve světě i řemeslem předávajícím se mezi generacemi. Většina rodin vlastní alespoň jeden poklad z některé z českých tradičních skláren. A ti nejšťastnější mají vystavený i křišťál od karlovarského Moseru. Z jeho skleniček pili a pijí politici, celebrity i královny. Působí důstojně a jeho vznešený styl odrazuje od zbytečných dotyků. Tento pocit z klasických sklářských kousků Moseru přišel změnit nový umělecký ředitel Jan Plecháč. Jeho nápady na výrobky sice vycházejí z původního nastavení sklárny, vrací jim ale, jak on sám říká, duši. Zachovávají si neobvyklou nadčasovost a půvab, zároveň v sobě mají tajemství, které láká k objevování různými smysly.
Původně jste na UMPRUM studoval architekturu, jak jste se dostal k designu produktu?
Studoval jsem architekturu i design, i když na fakultě architektury. Bavilo mě věnovat se obojímu, ale během diplomky jsem přišel na to, že je mi design bližší. Moje diplomová práce se stala takovým mým otvírákem do světa designu tady v Čechách.
Pak jste deset let tvořil společně s kolegou Henrym ve studiu Plechac & Wielgus.
Ano, spolu jsme se věnovali i architektuře, ale poslední dobou už se soustředím na design. Stavět domy trvá strašně dlouho, to mě na tom nebaví. I když je pravda, že i některé kolekce se táhnou roky. (smích) Teď mě nejvíc naplňuje věnovat se sériové výrobě. Vymyslet produkt tak, aby byl dostatečně inovativní, experimentální, ale zároveň vyrobitelný.
V Moseru působíte už rok a půl a je to vůbec poprvé za vaši kariéru, kdy spolupracujete s velkou firmou. Jaké to je?
Po škole jsem pár měsíců pracoval pro svého profesora z UMPRUM Jirku Pelcla. To bylo poprvé, kdy jsem byl v roli zaměstnance. A pak ještě jednou, a to v Londýně. Jinak jsem dělal vždy sám na sebe. Takže nastoupit do Moseru pro mě byla výzva. Je to samozřejmě něco úplně jiného než vést vlastní studio. Největší rozdíl vnímám v komunikaci. V Moseru je mnohonásobně více lidí, takže si musíte dát záležet, aby se ke všem dostaly správné informace včas.
Proč jste se pro tuto výzvu rozhodl?
Skláren jako Moser není na světě mnoho a to, že má všechna řemesla pod jednou střechou, je unikátní. Také jsem měl pocit, že nabídka přišla přesně v moment, kdy měla. I když končila covidová pandemie a po ní přišla válka. Nacházel jsem se v životní fázi, kdy mi to dávalo smysl a zapadlo to do sebe. Cítil jsem, že jsem připravený vést silnou značku, kterou Moser je. A věřil jsem, že i Moser je připravený na mě. (smích)
Jak jste značku Moser vnímal ještě před započetím spolupráce?
Věděl jsem, že se jedná o sklárnu plnou šikovných lidí, kteří skvěle ovládají své řemeslo. Už léta jsem si říkal, že Moser má potenciál, který by se měl využít. Jejich tvorba pro mě ale byla až moc usedlá. V minulosti jsem spolupracoval i s jinými sklárnami, takže co se týče skla, byl jsem poměrně saturovaný.
Byla to pro vás příliš konzervativní značka?
Ano, byla. Ale přesně to pro mě bylo výzvou. Věřil jsem, že se s tím dá něco dělat. Přijít někam, kde cítím potenciál změny, to je to, co mě zajímá. Nejedná se o žádnou revoluci, jde spíše o evoluční krok. Máme ty nejšikovnější lidi, stačí nastavit správný směr, kudy plout. Občas je samozřejmě náročné je přesvědčit, aby s vámi šli tou novou a neprobádanou cestou, aby následovali vaši vizi. Chce to odvahu a vytrvalost. Moser je zavedená tradiční společnost a můj směr je… jiný. Odvážnější. V tomto ohledu je mým největším vzorem Leo Moser, syn zakladatele Ludwiga. Byl vizionářem, který se nebál nových, překvapivých řešení.
Měl jste respekt ze zavedené tradiční značky?
Řekl bych, že je důležité si říct, co to vlastně znamená tradiční. Tradiční rovná se stará? Že dělá dokola to samé? Nebo že někdo ovládá své řemeslo a k tomu se umí přizpůsobit současnému trhu? Kde jsou ty hranice? Aby řemeslo přežilo, musí najít uplatnění v moderním světě. Pokud ho nenajde, z továrny se stane skanzen a řemeslo dříve či později zanikne. Mladí lidé chtějí atraktivní věci. Proto pokud chceme, aby u nás pracovali, musíme pro ně být zajímavým partnerem. V Moseru tvoříme nádherné heritage kolekce, ale zároveň koukáme dopředu. Myslím si, že právě tento kontrast je jedním ze základních kamenů Moseru, na kterém bychom měli stavět naši budoucnost. Takže zpět k vaší otázce – ano, mám. Ale spíše než respekt je to pokora.
Myslíte kontrasty jednotlivých sklářských výrobků?
Když jsme nedávno vyskládávali ve výrobě produkty z nové kolekce a položili jsme je vedle těch vyloženě starých, tak to strašně dobře fungovalo, perfektně spolu komunikují. Tímto způsobem děláme i z více než stoletých souborů opět šik věci. A ty se pak mohou stát pro mladé lidi předmětem touhy.
Jak vnímáte fenomén českého skla?
Myslím, že je založený na tom, kolik šikovných lidí s ním fyzicky pracuje ve výrobě. Potom taky na řadě talentovaných designérů, kteří se sklem zabývají. To spojení je silné. Myslím, že sklo je komodita, kterou toho můžeme ve světě hodně říct. Taky vnímám, že desítky let byl v tomto oboru určitý úpadek. Jsem moc rád, že jsem u toho postupu nahoru, že mám to štěstí být u (znovu) rozkvětu českého skla.
Takže sklo čekají dobré časy?
Minimálně v to alespoň doufám. Sklářské řemeslo je ale ohrožené. Je to velmi náročná práce, která vyžaduje ohromný zápal a srdce na pravém místě. My v Moseru pracujeme specificky, všechny postupy děláme ručně. Je to hodně těžká práce závislá na lidech. Snažíme se o naše rytce, brusiče, skláře, lidi na huti a o všechny ostatní starat co nejlépe. Jak jsem již říkal, všech – na tato řemesla máme pod jednou střechou, a to je ohromnou devizou.
Nová kolekce, jejíž jednu část už jste odhalili a druhá bude odtajněna na letošním Designbloku, je inspirovaná lesem.
Ano, jedná se o vázy a jeden nápojový set. Ten je inspirovaný setem vyráběným v Moseru od roku 1913. Upravil jsem proporce a odstranil štýlek a nožičku. Taky jsme společně s brusiči rozvlnili vertikální kanelury a nechali povrch v matu, aby byl víc haptický. Podíval jsem se na výsledek a věděl jsem, že jsem to já. Dřív se v Moseru usilovalo o strojovou dokonalost, já k tomu přistupuji jinak. Jsem rád, když brusiči dají do produktu kus sebe, výsledkem je větší oduševnělost. V tomto případě i jemnost a něha.
Inspirace přírodou je v umělecké tvorbě poměrně častá. Čím láká vás?
Vnímám to ze dvou úhlů. Ten první je vyloženě můj – miluju les, tam jsem doma, cítím tam skvělou energii, která mě naplňuje. Vždycky, když jsem v lese, vyletí ze mě to, jak moc jsem šťastnej. Vždycky to takhle okomentuju. (smích) Ten druhý důvod je ten, že dnešní společnost se potřebuje vrátit ke svým kořenům. Žijeme v odlidštěné, hladké, přetechnizované a chladné době. Snažím se proto ve své tvorbě používat tlumenější, zemitější barvy a povrchy, na které budou chtít lidé sahat. Stěžejní pro mě je, aby nevypadaly, že byly vytvořené strojově, aby si zachovaly duši. To je ostatně i moje mise v Moseru – vrátit ji předmětům, které tu tvoříme.
Kdo je typický klient Moseru?
Tím, že děláme všechno ručně, jsou naše výrobky poměrně luxusní. Movití klienti ale nejsou jen ve starší generaci lidem se daří napříč věkovými skupinami. Mým úkolem je přitáhnout ke značce i mladší zákazníky.
Jako kreativní ředitel jste navrhl novou kolekci. Máte v plánu do budoucna zapojit i jiné designéry?
Protože teď nastavuju novou vizi, tak jsem ji chtěl naplnit i tvorbou. Chtěl jsem, aby mě nejdříve všichni pochopili a mohli vstřebat můj styl. Časem ale nebude stát Moser jen na mých nápadech, už mám na mysli několik dalších designérů, se kterými bych rád spolupracoval.
Máte v plánu zůstat u navrhování váz?
Možností se nabízí několik, kam se v rámci skla posunout. Teď na začátku pro mě bylo důležité podpořit Moser v tom, co dělá, a být v tom dobrý a progresivní. A až potom se rozhlédnout, jaké jsou další možnosti rozšiřování portfolia.