Architekti z ateliéru under-construction Erika a Vladimír Vašutovi sdílejí nejen společné projekty, ale jsou partnery i v osobním životě. Jejich krédem je vytvářet místa, kde se svět venku prolíná s tím uvnitř.
Právě díky sympatickému architektonickému tandemu Erice a Vladimírovi vzniká náš magazín v inspirativním prostředí karlínské Kotelny. Setkali jsme se na focení jejich portrétu u paty komínu z červených cihel, který je součástí vnitřního prostoru.
Jak přesně znělo zadání a co bylo nejtěžší při práci na vnitřních prostorách Kotelny?
VLADIMÍR: Zadáním bylo vytvořit školicí místnost pro kávovou univerzitu a další administrativní prostory. My jsme samozřejmě chtěli zachovat velkorysost industriálního prostoru a vzdušnost. Omezením bylo, že jsme nemohli zasahovat do fasády. Proto jsme přišli s konceptem, který přiznává, že nová věc je vložena na původní jeřábové konstrukce a že z vnitřního prostoru vytvoříme venkovní pro vložení objemu kostky administrativního prostoru.
ERIKA: Původní rekonstrukce Claudia Silvestrina je hrozně fajn a od začátku jsme přemýšleli tak, abychom koncept nenarušili. Původní průmyslový objekt parní elektrárny z devatenáctého století získal díky svému minimalistickému designu novou tvář i funkci. Líbí se nám ten monumentální vstup i původní starý komín usazený v interiéru. Projekt Kotelna dokonce získal hlavní cenu v prestižní soutěži Best of Realty 2004 hlavní cenu v kategorii Rekonstruované kanceláře. Pro nás to byla velká výzva, udělat v tom monumentálním prostoru s nevyužitým potenciálem vnitřní a zároveň pocitově venkovní prostor. Často pracujeme s prvky původní stavby a na to pak nabalujeme celý koncept. Kotelna byla realizace, která nás opravdu strašně bavila.
Váš ateliér získal cenu Best of Realty 2022 za projekt na Barrandově – Barrandez-vous. Tam se právě architektura hodně promítá do veřejného prostoru…
VLADIMÍR: Byl to pro nás moc fajn pocit a velké zadostiučinění, to ocenění. Pro nás je vždy hodně důležitý nejen ten vnitřní, ale i venkovní prostor. Když se řekne Barrandov, tak se většině lidí vybaví paneláky a ta klasická sídliště. To, co jsme vytvořili, je také bydlení pro hodně lidí, ale my jsme postavili centrální prostor – park – a většina bytů je orientována do pěkně upraveného vnitrobloku, který je i veřejně přístupný a můžete jakoby proplout celým vnitřním prostorem. Není to ale tak, že vnitřní prostor patří jen lidem, co tam bydlí. Urbanizuje to i širší okolí. Naším krédem je vytvářet místa, kde se svět venku prolíná s tím uvnitř a dobře spolu komunikují. To je z našeho pohledu hlavní poslání architekta.
ERIKA: Architektura je o souvislostech, o tom, jak je dům usazený do svého okolí. Snažíme se klientům vysvětlit, že bydlení nezačíná vstupními dveřmi do bytu a nejsou to ani vstupní dveře do bytového domu, ale je to celé okolí, společné prostory v objektu. Je to prostor, který vás utváří, kde se setkáváte se sousedy, kde trávíte čas minimálně stejně jako v samotném bytě. A když se člověk cítí dobře pouze za zavřenými dveřmi svého bytu, uzavírá se okolí, sám do sebe. Poloveřejné prostory dávají možnost se setkávat, mluvit spolu, a přitom se lidé nemusejí nutně zvát na návštěvu, ale vědí o sobě, znají se, mohou se těšit na náhodná setkání. Rádi v našich projektech vytváříme i komunitní zahrady na střechách. Každý může mít kousek své zahrady či terasy a pak je i možnost společné plochy, kde je šance na potkávání nejen například na dětských hřištích.
Do vaší práce se hodně promítá to, jak bude vypadat okolí domu, vizualizace bývají plné zeleně…
VLADIMÍR: Na všech projektech spolupracujeme se zahradními architekty. Už několikátá spolupráce je spojená v tomto směru s ateliérem Flera. První projekt, na kterém jsme začali spolupracovat, byla Truhlárna, což je realizace v blízkosti Pražského hradu. Snažili jsme se moderní bydlení dostat do kontextu drobných domečků v okolí malebné Tejnky. Myslíme si, že se nám to povedlo, Truhlárna získala ocenění Best of Realty 2018. Do ulice se vše tváří jako stará zástavba a naprosto to zapadá do okolní architektury, zatímco do vnitrobloku jsme maximalizovali plochu k žití a otevřeli obývací pokoje do zahrady. Maximálně jsme využili plochu a vytvořili prostor pro takové městské zahrady. Celé je to postavené tak, že po půl patrech využíváme každý centimetr čtvereční. Jedná se o čtyři řadové domy pro čtyři rodiny, velikostně se velmi podobají našemu nejnovějšímu projektu ÉPOQUE, což je velkorysá vila pro pět rodin.
ERIKA: Truhlárna má koncept domů s vertikální komunikací s tím, že každý má svou zahradu a svou terasu s výhledem na hrad. V každém domě je také výtah, což je komfortnější, když je dům stavěn takto na výšku. U naší nové Vily ÉPOQUE je to zase rozehrané ve svahu tak, že každý byt je na jednom podlaží a je výjimečný. Každému jsme se snažili vtisknout úplně jinou kvalitu, úplně jinou atmosféru. V Truhlárně si byly všechny domy dost podobné. Měly přesně danou půdorysnou stopu starého objektu. Všechno jsme museli vtěsnat do daného objemu a od začátku bylo jasné, že dělení bude vertikální. U Vily ÉPOQUE je mnohem výraznější terén a daleko víc jsme si hráli s usazením domu, což skýtalo různé zajímavé prostory pro jednotlivé byty. Každé patro má jiný kontakt s exteriérem, některé byty mají přímý vstup na vlastní zahradu, jiné mají boční terasy a krásné otevřené výhledy do ulice. Jeden z nejatraktivnějších je střešní byt s velkou terasou a proskleným bazénem na střeše. Skleněné dno bazénu vizuálně propojuje interiér se střešní zahradou a skýtá nevšední zážitek již u vstupu do bytu.
VLADIMÍR: Tak jako jsme se snažili zachovat ráz pitoreskních uliček okolo Pražského hradu v případě Truhlárny, stejným způsobem komunikujeme s okolím i v případě ÉPOQUE. Tam to ovšem bylo v něčem jednoznačnější díky blízkosti Winternitzovy vily, která je dílem architekta Adolfa Loose a principy funkcionalismu a tehdejší hodnoty i práce s prostorem jsou nám blízké. Je mezi nimi rozdíl sta let, technologie jsou dnes úplně jiné, ale to vnímání prostoru, otevřenost, velkorysost jsou podobné.
ERIKA: Už při pohledu z ulice vidíte, jak se jednotlivá patra liší. Některá mají velké prosklené plochy a jiná zase terasy se sezením. Směrem do zahrady vznikají zasazením do terénu zajímavé venkovní prostory. Ve třetím patře je byt s přímým vstupem na soukromou zahradu a byt nad tím má překrásnou krytou terasu s pohledem do korun stromů.
VLADIMÍR: Přízemní byt má benefit – propojení s garáží a vlastní hobby místností, kde si můžete uskladnit sportovní vybavení nebo z ní vytvořit například saunu nebo vinotéku. Zaparkujete autem a rovnou vcházíte do bytu, je to v podstatě takový malý dům ve městě. Hobby místnosti jsme pak vytvořili u každé garáže, ty jsou v projektu nadstandardní, jelikož umožní pro každý byt zaparkovat až tři vozy. Byt v nejvyšším patře má opravdu velkorysou střešní terasu s výhledy na celou Prahu a unikátním bazénem s proskleným dnem. Sloupec vody je sám o sobě izolant, takže nedochází k únikům tepla. Vyřešili jsme i technický problém, který by nastal ve chvíli, kdy by byl bazén vypuštěný. Samozřejmě využíváme energii z vrtů, jako i všechny ostatní současné technické vymoženosti.
ERIKA: Nejde jen o to, že prvek proskleného stropu je velmi atraktivní, ale jde především o propojení terasy se vstupním prostorem. Prosvětlení, propojení a otevření do všech stran a průhledy přes vodu na nebe jsou opravdu nádherné.
Díky vám vznikají skvělá místa pro život pro různé typy lidí. Jaký je příběh vašeho domova?
ERIKA: Když jsme před lety hledali bydlení v centru Prahy, přemrštěné ceny bytů nás dovedly ke skvělému alternativnímu řešení. Při hledání místa jsme narazili na starou prádelnu. Našli jsme prostor se skrytým potenciálem.
VLADIMÍR: Jednalo se o nebytový prostor v přízemí bytového domu, který navazoval na obytný prostor. Rekonstrukce byla plná problémů, jako například odstranění velkých betonových podstavců, na kterých původně stály pračky, jednoduché nebylo ani jednání s památkáři kvůli fasádě do dvora.
ERIKA: Podařilo se nám vytvořit komfortní prostor pro nás a naše syny, kdy obytná část komunikuje s vnitroblokem, venku na terásce máme židličky a stolek. Společenství vlastníků se povedlo domluvit i s ostatními domy na úpravě zeleně vnitrobloku a společných prostor. Nemáme ploty, občas se nám stane, že se u našeho stolu na terase někdo posadí, ale nám tohle nijak zvlášť nevadí – vnitroblok je skvělý poloveřejný prostor, kde se lidi znají a respektují se. Život ve městě poskytuje celé rodině pohodlí a kluci díky tomu nemuseli nikdy příliš brzy vstávat do školy.