Stejně jako se mění doba, ve které žijeme, mění se i naše nároky na bydlení. Stále víc je kromě našeho obytného prostoru důležité i jeho bezprostřední okolí, služby, které nabízí, a komunita, jež kolem něj vzniká. Spolu s udržitelností a ohledem na životní prostředí mají tyto tendence samozřejmě výrazný vliv i na současnou architekturu. Jaké trendy tedy v rámci bydlení převládají? A jak se s nimi vypořádávají samotní architekti?
O tom jsme si povídali s Pavlem Fantou, Tomášem Němcem a Lukášem Němečkem, architekty a partnery pražského studia QARTA Architektura, jehož portfolio čítá stovky odvážných projektů a desítky realizací, unikátních rekonstrukcí i moderních řešení, která dělají život jednodušším a zároveň tolik nezatěžují planetu. Náš rozhovor se ubíral od hybridních staveb přes rekonstrukci brownfieldů a koncept 15minutového města až ke colivingu a boomu nájemního bydlení, a ač je jasné, že na tato témata nelze najít jedno univerzální řešení, shodují se architekti v tom, že naprosto zásadním klíčem k těmto otázkám je dialog. Ať už se jedná o spolupráci s odborníky z jiných oborů, o obrazný dialog s historií daného místa, či o diskusi s klientem a schopnost přizpůsobovat návrhy jeho aktuálním potřebám, je otevřenost jiným pohledům cestou, jak posouvat projekty na další úroveň a držet krok s měnící se dobou.
V DIALOGU S MINULOSTÍ
Co podle vás definuje skutečně udržitelnou architekturu?
PF: Nejde jen o nově vyvíjené konstrukční systémy a způsoby stavění, ale i o často opomíjený přístup k rekonstrukcím, ty v našem studiu vnímáme jako proměnu. Vždy se snažíme ctít historický kontext a přinášet transformaci, která starému vdechne nový život. Rádi užíváme původní prvky a pracujeme s atmosférou místa, protože když se vám podaří nalézt a rozzářit genius loci, je to čirá radost. Myslím, že empatie k již jednou vytvořenému a jeho obnova jsou klíčem ke skutečné udržitelnosti architektury. Náš přístup proto staví na kontinuálním dialogu s historií. Namísto destrukce navazujeme na kreativní energii předchozích generací, zachováváme genius loci a přidáváme nové architektonické interpretace, které citlivě odpovídají dnešním požadavkům.
Dá se to demonstrovat na kancelářské budově Five na Smíchově? Čím je tahle realizace zajímavá?
PF: Jistě, naším cílem bylo dál pracovat s unikátní industriální typologií místa a právě zachování části vozovny dává projektu zcela jiný kontext. Důležitou historickou stopou je také původní měřítko budovy, a díky kontrastu starého s novým se nám pak z fádní anonymní křižovatky podařilo vytvořit novou adresu, která je podle mého názoru čitelným bodem v organismu celého města.
Můžete vysvětlit, co jsou hybridní stavby a jak moc s nimi QARTA v rámci svých projektů pracuje?
PF: Krátce, ve třech větách, je to kombinace toho nejlepšího z vlastností každého konstrukčního materiálu při výrazné úspoře uhlíkové stopy. Nosnost železobetonu ve větších rozponech bez problémů nahradí lepené dřevěné trámy, krásné na pohled v interiéru nejen bytových staveb. Dotek s dřevěnou konstrukcí (například rámů nebo pilířů) fasády zažijete i při pohledu z okna, které pak může být naopak z bezúdržbového hliníku. U toho typu staveb je zásadní celá konstrukce budov, nejen záměna materiálu. Je to o vysoce inženýrském myšlení při využití toho nejlepšího pro každý materiál, a hlavně o jejich kombinaci. To platí i z hlediska stavebního řízení a záruk zhotovitele či developera za dílo o nutné certifikaci celku.
S tím se pojí také využití systému CREE. Můžete přiblížit, jak funguje?
PF: Nejdeme cestou alternativních konstrukcí a neriskujeme, namísto toho užíváme právě certifikovaný systém CREE, jehož je QARTA pro Českou republiku licencovaným partnerem, tzv. CREEatorem. Systém CREE byl vyvinut v Rakousku a jeho obrovskou výhodou je, že každý projekt, v němž se využívá, je originál. Díky sofistikovanému návrhu jsme schopni snížit množství vyprodukovaného CO2 o asi 40 %, při železobetonových suterénech dokonce až o více než 70 %. Celou budovu přitom již od studie projektujeme na CREE systém. Certifikáty BIM, AAA, Leed Platinum atd. jsou pro nás samozřejmostí, dokonalý 3D návrh je pak podkladem pro nečekaně rychlou realizaci a získání několika měsíců navíc při předání jako bonus pro investora. Certifikace celku je výhodná pro argumentaci ve stavebním řízení i z hlediska záruk za dílo pro developera a zhotovitele. S modulárním systémem CREE nyní pracujeme na velkém rezidenčním projektu v Liberci, kde chceme tímto způsobem postavit několik etap bytových domů.
CO BUDOVA DÁVÁ SVÉMU OKOLÍ
Jaké jsou v dnešní době ve stavitelství trendy a jak se na to díváte u vás ve studiu?
TN: Mezi trendy v současné době patří opětovné využití brownfieldů, poptávka po kvalitních veřejných prostranstvích, komunitní bydlení a kombinace funkcí, aby města byla živější a vytvářela plnohodnotné čtvrti. Naším cílem obecně je, aby naše budovy dávaly něco svému okolí, aby kolem sebe vytvářely kvalitní veřejný prostor. Takové budovy mají přidanou hodnotu a té dosahujeme silnou urbanistickou filozofií, vytvářením a podporou veřejných prostor pro lidi v okolí a originálním designem. Tohle všechno se snoubí například v karlínském Fragmentu. V rámci našich projektů navíc spolupracujeme s odborníky z různých oblastí, například se sociálními demografy, krajinářskými architekty nebo třeba s umělci jako právě v případě Fragmentu. Budoucnost architektury vidíme v dialogu více lidí, nejde jen o subjektivní názor jednoho architekta. To podle mě posouvá projekty na jinou úroveň.
Tyto tendence se odráží například v rámci vznikajícího projektu Bydlení META v Modřanech, jak to bude vypadat v praxi?
TN: V tomto rezidenčním projektu rekonstruujeme starý tovární objekt na bytový dům se 180 velmi malými, ale atraktivními loftovými byty, přestavujeme starou vrátnici na kavárnu a vytváříme kolem ní nové náměstí.
Jakým výzvám při rekonstrukcích brownfieldů čelíte? A jaké výhody to podle vás má?
TN: Jedná se o dlouhodobé projekty, kdy je třeba změnit územní plán, aby bylo možné tyto budovy znovu využít, tedy ze starých továrních budov udělat bytové domy. Myslím, že opětovné využití brownfieldů, kterých máme třeba tady v Praze spoustu, je cestou k omezení rozrůstání měst, jehož výsledkem bývají dopravní kolapsy. Rekonstrukce je zároveň ekologičtější než zbourání budovy a výstavba nové, takže je to také způsob, jak snížit uhlíkovou stopu ve stavebnictví. Tím také zachováte autentickou atmosféru čtvrti s jedinečnou adresou a vytvoříte přidanou hodnotu. V neposlední řadě bych rád zmínil, že rekonstrukce mohou přinést velmi dobrý komfort také z technologického hlediska. Máme s tím zkušenosti například z rekonstrukcí v centru Prahy, jako je Havelská, Dům Radost, Keplerova, při nichž jsme pracovali s technologiemi chytrého domu, mechanickými parkovacími výtahy, chlazením atd.
Můžete přiblížit, co v rámci urbanismu představuje systém 15minutového města?
TN: Jedná se o koncept, v němž je většina každodenních potřeb a služeb, jako práce, nákupy, vzdělávání, zdravotní péče a volný čas, snadno dosažitelná 15minutovou procházkou nebo jízdou na kole. Tímto tématem se v našem studiu zabýváme v urbanistické vizi pro Zlín, kde se nachází více než 100 hektarů brownfieldů.
NÁJEM, COLIVING A SPOL.
Jedním z trendů stavitelství, které váš kolega zmiňoval, je nájemní bydlení. Jak k němu v QA přistupujete?
LN: Nájemní bydlení je v současnosti opravdu velmi aktuální záležitost a zažívá velký boom. Všichni dobře víme, že se nejedná o žádnou novinku, je to u nás znovuobjevená forma bydlení, která vyplynula z aktuálního stavu na trhu s nemovitostmi a kupní síly klientů. Historicky to zná velká většina z nás, i já jsem vyrůstal v nájemním bytě. Dnes ovšem navrhujeme mnohem vyšší standard takového bydlení i kvalitu a množství doprovodných služeb. Náš ateliér byl součástí této reinkarnace od jeho počátku a společně s klienty vyvíjíme různé formy. Přístupů k nájemnímu bydlení je několik a to je dobře, diverzifikujeme nabídku.
Velkým projektem v rámci nájemního bydlení byl pro vás Fragment, jak jste k jeho řešení přistupovali?
LN: U Fragmentu je zajímavé, že na začátku byl zadáním běžný bytový dům, tedy co se týče funkce, forma a design se očekávaly jedinečné. Právě situace na trhu s nemovitostmi však přivedla klienta na myšlenku nájemního bydlení. Fragment je jiný než ostatní bytové domy. Dnes už víme, že přitahuje spoustu lidí, kteří čekají v pořadníku na volný byt. Bydlí v něm široké spektrum nájemců, kromě rodin například i umělci nebo youtubeři, cizinci, také mladí lidé a senioři. Důvod je ten, že nabízí široký mix velikostí a kategorií bytů od garsonky po velké dvoupodlažní mezonety s terasou, všechny ve vyšším standardu. Byty jsou plně vybavené veškerým zařízením a nábytkem, stačí přijet s kufrem osobních věcí a bydlíte. O celý dům i vybavení bytů se navíc stará pronajímatel. Tato služba je při návrhu nájemního bydlení klíčová, protože čím dál víc klientů nechce trávit čas klasickými vlastnickými problémy typu oprava pračky nebo výměna elektroměru.
Zajímavé bydlení a sdílené prostory vznikly také při rekonverzi Domu Radost na Žižkově. V čem je unikátní?
LN: Radost je unikátní v mnoha rovinách. Zásadní byla v tomto případě změna funkce domu, kdy se z původně monofunkčního kancelářského objektu stane nájemní dům
s komplexními službami pro ubytované. Důsledně jsme studovali celou minulost tohoto významného funkcionalistického objektu a jako původní autoři Havlíček s Honzíkem cestovali a hledali inspirace v zahraničí pro svůj první pražský mrakodrap, jsme i my cestovali po Evropě a hledali vzory. Tématem cest byly právě koncepty nájemních jednotek a sdílených služeb. Výsledkem je, že většina z celkových 650 bytů je navržena ve formě malé garsonky o výměře asi 25 m2, což odpovídá modulu původní kanceláře. Rozdíl oproti Fragmentu je ve větší míře sdílení společných prostor. Spodní partie domu jsou v návrhu napěchovány službami a své místo zde najde i kultura, sportovní a relaxační zařízení nebo sdílené kanceláře.
Jak jako architekti nahlížíte na coliving? A myslíte, že u nás bude v budoucnu častější formou bydlení?
LN: Zásadní je, že vlastní soukromá ubytovací jednotka je navržena na minimální ploše. Prostor v ní musíme důsledně zónovat, aby zde bylo všechno potřebné vymyšleno ergonomicky a efektivně. Zároveň navrhujeme velké plochy sdílených prostor, typicky kanceláře a zasedačky, kuchyně, event roomy, herny, ale třeba i malý kinosál nebo prádelnu. Budoucnost ukáže spokojenost uživatelů, v zahraničí jsou koncepty colivingu, které fungují. Primárně je cíleno spíše na mladé a nemyslím si, že by se to mohlo stát výrazně více žádoucí i pro starší vrstvy nebo pro rodinné bydlení. Jako paralela mě napadají domy pro seniory, tam také už dlouho a často navrhujeme komunitní a sdílené prostory. Dle mého názoru bude coliving vždy spíše specifickou formou bydlení.
