Big Breath Journey aneb cesta za dechem

Kdo četl pár mých řádků v předchozích číslech magazínu Amazing, už ví, že aktuálně je mým domovem Bali. Ostrov bohů. Ne nadarmo se mu tak říká. Duch ostrova má velkou sílu, kterou každý bez rozdílu víry sám pocítí na vlastní kůži. V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, bohatství i chudobě. Vše, co tu člověk prožívá, je cítit ve dvojnásobné intenzitě. Když je dobře, jako by se celý svět radoval. A jak se říká u nás, když se něco…, tak pořádně.

Je květen a mou rutinou je návštěva fitness centra. Každodenní tréninky, mobility, flexibility a hlavně stojky. Stojky jsou všechno, obrácený pohled na svět. Stojková praxe mi nabídla novou perspektivu, z jaké mohu vidět život. O tom ale třeba někdy jindy. V rámci tréninků je pro mě velmi důležité zařadit pravidelný, kvalitní odpočinek a rekonvalescenci. Nabrat novou sílu a energii pro další růst. Chodím do sauny, nořím se do ledové vody (tzv. ice plunge) a nově chci zařadit i aktivní vědomá dechová cvičení. Říká se, dej si pozor, co si přeješ, mohl bys to dostat. V rozvrhu se o pár dní později objevila lekce s názvem „Big Breath“ (velký dech). Podávám přihlášku.

Je den jako každý jiný, až na to, že odpoledne vyrážím dýchat. Vcházím do místnosti a vidím snědého kluka, jak čistí prostor bílou šalvějí. Hned se ale zarazím, protože ho nevidím poprvé. Zdravíme se a zjišťujeme, že jsme spolu před pár dny mluvili v sauně. Jmenuje se Liam, kluk z Austrálie. O pár minut později vchází dovnitř chlapík vysoký až do stropu, dlouhé ruce, dlouhé nohy, nepřehlédnutelný. Představuje se jako Big Joe a pochází z Los Angeles. Žádná setkání nejsou náhodná a já v ten moment věděla, že ani tohle není. Celou hodinu jsem kluky pozorovala během mé cesty za dechem. Jakmile jsme skončili, neváhala jsem, poslechla svou intuici a navrhla klukům společné tvoření. Další den se shledáváme u kávy, sdílíme své životní příběhy, Joe vypráví o svých dalších plánovaných cestách, nadcházejícím retreatu na Kostarice, který tam příští měsíc pořádá, a vymýšlíme koncept focení. A víte co? Stalo se to. O pár dní později jednoho brzkého rána se scházíme na pláži zvané „Pig Stone Beach“, jedno z mých nejoblíbenějších míst na Bali. Maluju bílé linky na tváře kluků a jsem ve svém elementu. Tvořím, tedy jsem. Natáčíme a fotíme. Prožíváme nejlepší den na světě, což jsem zjistila, že je jedno z mála tetování, které na sobě Joe má. („Best Day Ever“)

Od té doby se scházíme na společné obědy, chodím na každý breathwork a vzniká nové přátelství. Netrvá dlouho a najednou i já držím s kluky prostor pro skupiny lidí, kteří na své cestě za dechem prochází niternými procesy a prožívají hluboko uložené neprožité emoce. Společně se vydáváme za poznáním a citem. Společně dýcháme do prostoru, do srdce. Poprvé v životě pronikám hluboko do medicíny, kterou každý máme v sobě a můžeme ji kdykoliv a kdekoliv použít. A navíc – zadarmo. Jmenuje se dech. Možná to někomu zní až moc ezo, ale vlastně je to celé jedna velká fyzická práce, ne nadarmo se tomu říká „breathwork“.

Blíží se červen a já stále oddaluju koupi letenek. Necítila jsem, že bych je „teď“ měla kupovat. Měl mě čekat výlet do Česka a následně přelet na Kostariku za mou přítelkyní Kamulkou. Talentovanou kuchařkou, spisovatelkou a úžasnou umělkyní, která je jedna z mých největších inspirací. Možná ji znáte jako „Kamu“.

Je slunné odpoledne a já dojídám s kluky oběd v jedné z našich oblíbených restaurací na Bali. Ptám se: „Už jste bylina sopce Mt. Batur?“ Joe odpovídá: „Ne, až uděláme poslední velkou session před mým odletem, bereme motorky a jedeme do hor ji společně vyšlápnout jako zakončení naší společné cesty na Bali!“ Liam i já se smějeme.

V neděli nás čekal poslední velký breathwork se skupinou asi 50 lidí. Byl to krásný a silný zážitek pro nás všechny. Hodně objímání, konverzací, společného sdílení a na závěr jsme se rozloučili s pár přáteli společnou večeří. Den nekončí, pokračujeme dál. Po půlnoci sedáme na motorky a cílová destinace je oblast zvaná Kintamani, kde se nachází aktivní sopka Mt.Batur, na kterou máme v plánu za pár hodin vyšlápnout. Před sebou máme 30 minut spánku a už na nás čeká lokální průvodce, který se vydává s námi. Cestou na vrchol vznikají krásné videozáběry a fotky. Pro představu přidávám jednu z nich ke článku.

Jsme tu, zvládli jsme to s úsměvem na tváři a užíváme si východ slunce a všechny barvy duhy. Po zdolání hory nebo sopky, zkrátka jakéhokoliv vrcholu, je mi jasné, že mě čeká další práce. Možná i to je jeden z důvodů, proč se nám v životě občas naskýtají momenty stagnace a rezignace. Někde hluboko v podvědomí to totiž víme, že za každým zdolaným vrcholem se otevírá nové prostranství, a tudíž další vrchol na obzoru a s ním další stoupání. Nejen v přírodě, ale i v našich životech a jeho peripetiích.

Vracíme se do kempu a konečně máme prostor k odpočinku a nabírání nových sil. Blíží se večer a my sedíme na balkoně našeho jogla, uprostřed hor, uprostřed ničeho. Povídáme si a děláme takovou malou ceremonii. Nikoho snad nepřekvapí, že společně dýcháme do noční oblohy plné hvězd. Najednou se děje okamžik, který se stal jednou z mých klíčových vzpomínek na tento výlet.

Joe si stoupá přede mě a říká: „Sedneš na stejné letadlo jako Liam a poletíš na Kostariku s námi, chceme tě s sebou na retreatu.“ Oči se mi zahrnuly slzami a na hrudi jsem cítila teplo. Tak proto jsem čekala tak dlouho a nedokázala se rozhoupat ke koupi letenek. Všechno má svůj čas a své místo. Jak říkám, žádná setkání nejsou náhodná. O pár týdnů později jsem opravdu nasedla do letadla směr Kostarika. Mezi zastávka byla v Los Angeles, kde jsem předtím nikdy nebyla. Tolik zážitků.

Retreat byl úžasný, mohla bych o něm napsat dalších milion stran. Nejenom, že jsme zažili společně kopec srandy a že jsem se o sobě naučila za měsíc tolik, co kolikrát není možné zvládnout ani za půl roku, ale jako bonus jsem po skončení naší cesty zbylé dny prožila s Kamulkou. Tvořily jsme, natáčely, fotily, dobře jedly, pomalovala jsem zdi v jejich jógové maloce uprostřed džungle a sdílely jsme oceány lásky.

Během této cesty jsem otevřela spoustu dveří novým úžasným příležitostem. Nebojme se dělat riskantní kroky v životě. Nebojme se dělat kroky do neznáma a nebojme se změn. Změna je opravdu naše jediná jistota. Všechny jsou svým způsobem nepříjemné, protože nás nutí stále být někým jiným, novým, vystupovat ze známého a komfortního, ať už je to jakékoliv. Být jedna velká proměnná stojí dost energie a my bychom si rádi alespoň na chvíli nechali to, co se nám tak líbí a v čem je nám tak příjemně, láskyplně, šťastně a vesele. Někdy ale zapomínáme, že kdyby to bylo věčné, omrzelo by nás to a ten pocit, co neustále honíme, by stejně dříve nebo později zmizel. Shledání s kluky mi otevřelo nové obzory a rozšířilo vnímání mne samotné. Naskočila jsem znovu na vlnu cestování, dobrodružství a otevírám se všem krásným příležitostem světa, pouštím kontrolu a omezující přesvědčení, protože ty mě na cestě k růstu omezují. Stanovila jsem si nové cíle, vím, kam směřuji a jaký je můj aktuální záměr.

A jak to dopadlo s tím výletem do Prahy? Potom, co jsem nechala propadnout letenku a cestu zrušila, protože jsem myslela, že tam jet prostě nemám, jsem se ale rozmyslela a za tři dny sedla na další letadlo směrem Česká republika. Místo, odkud pocházím. Čekalo mě celých 44 dní plného tvoření, lásky, sdílení a zábavy. Samotnou? Jasně že ne. S kým jiným než s Kamulkou, mojí nejmilejší přítelkyní. Naplánovaly jsme společně několik pobytů pro ženy, kde se vařilo, fotilo, hoooodně opečovávalo a kultivovala ženská energie. Není totiž nic důležitějšího než láska a čistý záměr. Pojďme společně tvořit lepší moment, lepší den a lepší život.

Pokud čekáš na nějaké znamení nebo impuls, cítíš se „zasekle“ a chceš něco změnit nebo jen toužíš prohloubit vztah se svým mentálním i fyzickým zdravím – tohle je ten okamžik.

Teď.

Že o vědomé praxi dechu nic nevíš? Přečti si knihu, poslechni podcast nebo zajdi na jednu z lekcí. Dej tomu šanci. Praktikuj zpomalování a návrat k sobě. Žijeme v uspěchané době a zpomalování je zásadní element. Pro mě se po našem seznámení s kluky dech stal každodenní vědomou praxí a nástrojem, jak lépe zvládat den a všechny s ním přicházející situace.

A nebojme se mluvit s „cizinci“. Myslím tím lidi, které neznáme. V parku, v obchodě, ve fitku nebo kdekoliv právě teď jsi. Nikdy nevíš, co ti to může přinést do života.

S láskou
Adela

TIPY:

Aplikace:
Othership – moc doporučuji vyzkoušet
Wim Hof

Podcast:
The Power of Breath: Big Joes Athletic and Spiritual Evolution
Robiczech – Easy Cast
Dr. Jak Feldman – Breathing for Mental and Physical Health
Wim Hof
Joe Dispenza

Knihy:
Dech – James Nestor
Wim Hof – Ledový muž
Joe Dispenza