Gabriela Heclová
Herečka a influencerka
Cestujete raději na divoko, nebo s přesným plánem svých cest?
Mám ráda kombinaci. Ráda vím, kam a kdy jedu, abych se měla, jak těšit. A jak se tam dostanu, abych byla v klidu. Ale nemám ráda takové ty dovči nebo výlety, kdy bych potřebovala další dovolenou, protože jsem ve stresu, abych to stihla. Takže mám ráda lehce naplánováno, abych neztrácela čas hledáním na místě, ale rozhoduji se pak podle nálady, počasí.
Nej zážitek z cest, který se vám vybaví na první dobrou?
To jsou takové ty extrémy, kdy mě někde okradli nebo jsem nestihla letadlo… nebo jsem letadlo stihla, ale zapomněla jsem si doma občanku. Proto už právě raději plánuji.
Máte nějaký cestovatelský sen?
Asi Tibet. Nebo Himaláje. Jsem hodně na přírodu, nevadí mi spát pod širákem a tak.
Co byste popřála projektu Amazing Places do další dekády?
Já bych Amazing Places popřála minimálně ještě třikrát tolik. Ať jsou stále Amazing a ať roste jejich portfolio, abychom měli kam jezdit a mohli objevovat nová krásná místa!
Eliška a Jaroslav Janoušovi
Zakladatelé aplikace Placehunter
Cestujete na divoko, nebo máte raději přesný plán?
E: Já mám raději přesný plán. Jsem hrozný plánovač, a navíc mě to plánování i baví. Najdu si ráda předem místa, která uvidím, kam půjdu.
J: Plánujeme pořád. Eliška je opravdu plánovač, takže když se třeba rozhodneme, že pojedeme jen tak random na víkend do Švýcarska, tak je to fajn.
E: To jsme ale dlouho neudělali, protože máme všechno naplánovaný! Je načase udělat nějaký spontánní trip.
I když máte vše naplánováno, nestalo se, že by vás improvizace přece jen někam zavedla?
J: Třeba když jsme byli v Austrálii…
E: To je pravda, to byla naše loňská svatební cesta po Austrálii, Indonésii. A ta byla taková volnější. Věděli jsme, že budeme 10 dní na západě Austrálie. Tam, kde se nám líbilo, jsme pak zůstali déle. A to byla asi největší spontánnost, kterou jsem zažila za posledních několik let. Ale pár let zpátky jsme měli super spontánní nápad na víkend ve Švýcarsku. V pátek ráno jsme se rozhodli, odjeli a přespali někde na blind ve stanu. Ráno na nás přiběhl nějaký Švýcar s kosou, ať vypadneme, protože jsme spali na jeho zahradě.
J: Přijeli jsme v noci, nebylo to vidět. Nikde nikdo…
E: Takže jsme si tam rozbalili stan… ale vyloženě spontánnost u nás moc neexistuje.
Nej historka spojená s cestováním?
E: Tekoucí láva na Islandu! Viděli jsme ji úplnou náhodou, protože Jarda si usmyslel, že chce nový dron. Jeli jsme ho koupit do Reykjavíku a ta sopka byla jenom asi 30 kilometrů od něj. Tak jsme se na ni jeli podívat. Kdybychom pro dron nejeli, cestovali bychom po Islandu a do Reykjavíku bychom dojeli asi až za týden.
J: Nutno dodat, že my jsme na Island nepřiletěli, takže jsme nebyli v Reykjavíku, ale připluli jsme lodí, úplně na druhý konec Islandu. Jeli jsme přes celý Island asi osm hodin na jeden zátah jenom kvůli tomu dronu… jinak bychom to jeli pět dní a sopka už by nesoptila. Bylo to pompézní.
E: Byl to nejkrásnější cestovatelský zážitek za celých 15 let, co cestuji.
Máte nějaký cestovatelský sen, ať už společný, nebo každý svůj?
E: Antarktida.
J: Už to není Patagonie?
E: Ta je na druhém místě! Grónsko, Špicberky… chtěla bych jít nějakou dálkovou cestu, třeba měsíc. Pacifik mě moc neláká.
J: Mě cestovatelskými aktivitami zásobuje Eliška.
E: Určitě máš nějaký svůj vlastní cestovatelský sen!
J: Chtěl bych se podívat do Japonska. Ale sen… sen je něco, co je nedosažitelné. A Japonsko dosažitelné je. Sen vnímám jako třeba nějaký Everest, něco, co se asi spíš nepovede, nebo je třeba hodně tlačit, aby se to podařilo.
Co byste popřáli projektu Amazing Places do další dekády?
E: Mně by se hrozně líbilo, kdyby se projekt Amazing Places rozrostl do Skandinávie. Je tam neuvěřitelné množství „archikousků“, jak já říkám, to jsou architektonické skvosty. Tam by se Amazing Places určitě vyřádil. Jsou tam úžasná ubytování, chatky, podniky… myslím, že by to bylo velice přínosné. Tohle bych jim moc přála, aby se dostal do dalších zemí. Nejenom třeba do té Skandinávie.
J: Já jim přeji super tým. Kdo Amazing Places zná, ví, že je to o lidech. Navenek je to jenom o ubytování, ale pokud s Amazing Places spolupracujete víc, je to o lidskosti. Tak aby z toho nevyprchala!
Lukáš Hejlík
Herec a influencer
Jste typ plánovač, nebo máte raději spontánnost a cestování na divoko?
Na divoko. Ale jsou situace, kdy jsem v devět večer ve vlaku a hledám, kde budu spát. Pokud je to ale se ženou, tak to cestování samozřejmě musí být podle plánu. Ale pokud je to v „jen moje pracovní cesta“, od které nežádám zážitek, tak je mi jedno, jestli spím v penzionu Hanka, Mirka, nebo Lada.
Plánuje tedy spíše Veronika…
Plánuje Veronika, protože já si myslím, že náš rodinný rytmus ovlivňuji strašně moc, takže ve chvíli, kdy máme možnost strávit nějaký společný čas, tak si přeji, aby o tom rozhodovala ona.
A kam vás při cestování zavedla improvizace?
S Gastromapou je to složité, protože jdu vždy po nějakých tipech a tam neimprovizuji. Ale když se nad tím zamyslíme, tak improvizace je vlastně všechno, třeba změnit kurz, když se otočí vítr nebo přijdou jiné nepředvídatelné okolnosti. Teď jsem například jezdil s mojí dcerou, jak říká její generace, random. Že nevíme, kam pojedeme, a to mě hrozně baví, to mě vážně baví, takové toulání se. A ještě většinou nejedeme po dálnici, jedeme přes vesnice a okreskami, které ty vesnice a městečka spojují, já tomu říkám Edice Česka, koukám se na lidi, na krajinu, na tu naši zemi.
Máte z těch svých cest nějaký opravdu bizarní zážitek?
Mám spoustu takových zážitků a to je na tom právě hezké. Je dobré vyrazit i do zahraničí, aby člověk zjistil, že se doma máme hezky. Mám mraky zážitků. A přestože deset měsíců v roce neustále jezdím po Česku, tak stejně o prázdninách v době volna, zase rád jezdím po Česku. Je to vážně zvláštní. I když se už samozřejmě snažím co nejméně řídit a šetřím síly, ale to cestování jako takové mě stále naplňuje. A mám rád, že si člověk občas dopřeje takový jako posh zážitek, takový klid a trochu luxus, což je ale se mnou těžké. A potom naopak udělám nějakou totální improvizaci.
Máte vůbec ještě někdy dovolenou, nebo je to už profesní deformace a pokaždé dáte něco do mapy, když už na tom místě jste? Dá se ten profesní život u vás ještě vůbec oddělit?
Ale to já asi ani oddělovat nechci, pro mě to vlastně je dovolená, pokud u toho zároveň nehraji čtyři představení. Když už na tom konkrétním místě jsem, tak si tam občas něco večer dám. A nejvíce práce a mailů udělám vždy na dovolené.
Není to hrozné?
Ne, ne, to mě naopak baví. To není na úkor toho relaxu a rodiny, když vím, že si chce Vojta hrát nebo se na něco koukat se ženou, tak vím, že si to můžu dovolit. Důležité je to, že se jim věnuji ve chvílích, kdy oni očekávají, že s nimi budu naplno, kdy chtějí a těší se na moji pozornost, to je důležité se naučit. Ve chvíli, kdy chtějí po dnu plném zážitků relaxovat a nic nedělat, tak to je ta moje chvíle, kdy se můžu zase věnovat svým aktivitám, a mě to baví, pro mě je to také relax. Nevnímám to jako práci. To je hezké, když je práce hobby… Nevím, jestli je to přímo hezké, já říkám sám o sobě, že je Honza šílenec. Ono to asi není následování hodné, ale tak to je, je to prostě diagnóza. A důležité je, že moje žena pochopila, že to takto mám, a já jsem zase pochopil, že jsou věci, které já nezměním na ní. Sice to chvilku trvalo, ale teď už to oba víme a umíme se respektovat.
Když jsme domlouvali rozhovor, tak jste mluvil o Japonsku, že se vám tam tak úplně nechtělo, že to byl hlavně Veroničin sen. A máte vy nějaký cestovatelský sen, který jste si ještě nesplnil?
Ano, já jsem hodně Evropan, jsem hodně na Evropu zaměřený, takže bych se rád podíval do Portugalska, kde jsem ještě nebyl. Nedávno jsem byl vlakem ve Švýcarsku a tam bych se velice rád vrátil. A potom jsem ještě nebyl v zemích jako je Estonsko, Lotyšsko, Litva. To je ještě pár evropských míst, kde jsem nebyl a láká mě to. A příští rok chci být zase víc v Česku, což je paradox, jak už jsem zmínil. Když jsem v naší zemi zakletý deset měsíců, a stejně mě to Česko láká dál, abych ho prozkoumal ještě detailněji.
A co byste popřál Amazing Places do další dekády?
Tak já bych popřál ochrannou ruku nad tím trhem, který si sám projekt Amazing Places v podstatě vytvořil. Já jsem se za těch deset uplynulých let vždy s Petrem Kotíkem pravidelně scházel a vždy jsme si ty naše úspěchy bilancovali, protože jsme ty naše aktivity v podstatě založili ve stejnou dobu s rozdílem maximálně půl roku, o který já jsem začal dříve než on. Takže jsme se vždy navzájem sledovali, inspirovali a doplňovali. Takže vím, jak je důležité nejen vyrůst, ale zůstat tam nahoře a udržet se tam, to je velká zodpovědnost. Ale to se těžko vysvětluje, to si člověk musí zažít na vlastní kůži.
Nikol Trojanová
Influencerka
Cestujete raději na divoko, nebo s plánem?
Všechny varianty jsou super a je dobré je střídat. Jsem typ, který spíš cestuje neorganizovaně, říkám si, že to vždycky nějak dopadne. Ale můj manžel je naopak organizovaný typ, takže to jedeme podle itineráře, podle plánu.
A když už jste improvizovali, manžel ustoupil a bylo podle vašeho, kam vás taková improvizovaná cesta zavedla?
To vám takhle z fleku asi neřeknu. Ale je pravda, že když člověk moc neplánuje, je schopný najít ubytování last minute za lepší cenu. Nebo se přizpůsobit počasí. Takže tohle je dobré na cestách na poslední chvíli. Ale když jedete do zahraničí, navíc dál, je nutné mít nějaký plán. Díky tomu, že s manželem hodně cestujeme, jsme se podívali do Indie, Vietnamu, a to už byste měli nějaký ten plán mít.
Nej zážitek z cest, který se vám vybaví na první dobrou?
Jsou dva! Jeden je z Mexika, kde nás varovali, ať si dáme pozor na pouliční gangy a nevystupujeme z auta a tak podobně. Jeli jsme krajinou, ale bylo to v docela bezpečné zóně, Yucatan, což je turističtější část Mexika, a na obzoru jsme viděli plameňáky. Byly jich tam stovky a byla to nádherná podívaná, nikde nikdo. Řekli jsme si, že se na ně půjdeme podívat, protože tam bylo spíš sucho, mělčina. Nádherný zážitek! Vraceli jsme se k autu, u kterého zastavil motorkář. Celý zahalený, v černém, s kuklou… a my jsme u sebe neměli absolutně nic, ani mobil. Říkali jsme si, že to dopadne hodně špatně, že nás přepadne, sebere nám klíče od auta, odjede s ním a bude. Takže jsme k tomu autu šli jako na popravu a on to byl „jen“ místní ranger, který nám řekl, že nemáme plašit ty plameňáky… To se mi ulevilo asi nejvíc v životě!
Další zážitek mám z Vietnamu, kde jsme na divoko u vodopádů vlezli do jednoho jezírka a najednou mě něco začalo kousat do nohou! Říkám si, no to snad budou pirani nebo co to tady může být, a ony to byly ty rybičky Garra rufa, za kterými u nás lidé chodí na pedikúru. Nakonec to bylo super a nechali jsme se okusovat! Takže takové zážitky si já pamatuji, že jste úplně v tenzi, co se to děje, ale nakonec to dobře dopadne.
Máte nějaký cestovatelský sen?
V hlavě mám seznam, co bych chtěla, ale kdyby byla jenom jedna možnost, bylo by to Japonsko. Japonsko je úplně jiná kultura, je protkané takovou mysterií. Jet do Tokia nebude asi úplně ono, spousta lidí a moc civilizace, ale představuji si hory, nízké baráčky, jezírka, to na mě působí velmi uklidňujícím dojmem, to bych chtěla vidět!
Co byste popřála Amazing Places do další dekády?
Spoustu další krásných míst, která mohou sdružovat a dávat je na svoji platformu, aby si je zákazníci mohli vybírat. A s tím souvisí další přání; spousty dalších spokojených zákazníků a klientů!
