Patricie Pagáčová
Herečka
Patricie, jak osobně vnímáte Amazing Places?
Můj vztah k Amazing Places je velice pozitivní. Celá ta idea mě strašně baví. Ten obrovský výběr krásných míst podle toho, na co má člověk zrovna náladu, je boží. Vybavuji si, že Veronika Arichteva pro Amazing Places točila spot, který se mi strašně líbil. Byl vtipný a originální, prostě jako Amazing Places. Osobně jsem měla to velké štěstí, že si mě z Amazing Places vyhlídli sami a oslovili mě s nabídkou spolupráce. Za mě je tohle jednoznačně nabídka, která se neodmítá, protože to je spolupráce snů. Jezdit na krásná místa, zkoušet je na vlastní kůži a pak lidem referovat o tom, jaké to tam je, je opravdu spolupráce za odměnu.
Jaký máte vztah k cestování a jaký typ destinací máte ráda?
Cestování miluju. I když od té doby, co mám malou, už to není tak „nalehko“, jak jsem byla dřív zvyklá, ale má to s ní zase úplně jiný rozměr a kouzlo. Takže mě moc baví poznávat a cestovat s ní, ať už je to do různých koutů světa, nebo na krásná místa u nás v České republice. Upřímně, je mi vlastně opravdu jedno, jestli letím někam do exotiky, nebo jedu v létě k Sázavě. Baví mě to všechno a jsem za každý výlet s nejbližšími vděčná.
Co byste popřála Amazing Places do dalších deseti let?
Spoustu dalších kouzelných míst, a hlavně spoustu spokojených lidí, kteří se díky nim vrací domů šťastní a vyzenovaní. A samozřejmě bych Amazing Places přála také další spolupráci se mnou, protože objevování kouzelných míst miluji a ráda se o zážitky dělím se svými fanoušky.
Kateřina Saint Germain
Bloggerka, autorka kuchařek My Cooking Diary
Cestuješ raději na divoko, nebo s plánem?
Já plánuju hodně na divoko. Většinou všechno řeším den před odjezdem, ale manžel hodně plánuje, takže to máme rozdělené.
Kam tě ta spontaneita v cestování dovedla?
Napadá mě třeba zážitek z Japonska, kde jsme se velmi spontánně dostali na nějakou party, kam nás vzala kamarádka. Přišli jsme do malinkatého baru, kde jsem si už představovala, jak se budeme mačkat se všemi dalšími hosty, ale pak se ukázalo, že to zdaleka není všechno. Prošli jsme takovými tajnými dveřmi, cítila jsem se, jako když jdu do Narnie, za nimiž se objevil čtyřpatrový dům plný lidí a party. To bylo velké překvapení.
Co při cestování s Amazing Places vyhledáváš?
Dřív to bylo hodně dobrodružné, ale teď když někam jedu sama nebo jen s manželem, je to čistě o odpočinku. Takže chci spát a nedělat vůbec nic. Co teď ale preferujeme úplně nejvíc, jsou místa pro rodiny s dětmi, aby tam bylo pohodlné zázemí, děti měly místo k rozletu a my si mohli v klidu na lavičce pít kafe.
Máš nějaký cestovatelský sen?
Chtěla bych s celou rodinou třeba na měsíc do Peru. Je to ale hodně vysoko, a tak si nejsem jistá, jakou přípravu na to musíme mít. S mojí povahou bych řekla, že prostě koupíme letenky a zítra odlétáme, zároveň ale s dětmi se člověk snaží zjišťovat ty opravdu důležité věci a je opatrnější, takže to asi úplně takhle spontánně nepůjde.
Co bys popřála projektu Amazing Places do další dekády?
Popřála bych, aby se pořád vracel ke kořenům toho, kde to všechno začalo. K lásce, ke sdílení, ke krásným místům. A aby se nevytratil entuziasmus z objevování krásných míst a z jejich předávání dál.
Nikol Moravcová
Influencerka a moderátorka
Cestuješ raději na divoko, nebo s plánem?
Nejraději cestuji s plánem na divoko. Protože si myslím, že ten náš život, který v Praze vedeme, je strašně pohodlný, a od každého výletu nebo cestování tak očekávám speciální zážitek a je jedno, jestli v dobrém, nebo ve špatném smyslu. Takhle myslím to na divoko. Ale co se nějakého komfortu týče, přeci jenom už mi bylo 37, mám ráda své pohodlí, a hlavně tím, že mám pětileté dítě, potřebuji nějaký standard. Potřebuji, aby ta místa byla trošku baby friendly.
Bylo někdy něco spontánní rozhodnutí, které tě na tvých cestách někam zavedlo?
Třeba minulý rok jsme měli výročí svatby a měli jsme v plánu, že pojedeme do Říma. Nakonec jsme ale jeli se 13 chalany na vodu, já jako jediná holka. To bylo hodně na divoko, ale samozřejmě byl penzion, já ve stanu, no to ne! Ale spali jsme na palandách, to bylo naše výročí, hodně romantické se 13 kluky! To bylo hodně spontánní, a nakonec to bylo skvělé! Kluci byli nadšení, protože já jsem jim pořád dohazovala nějaké holky, na vodě totiž bylo hodně mých sledujících, měli různé rozlučky se svobodou a tak, takže jsme soulodili a ve finále jsme byli taková obrovská parta, kde se ty holky různě míchali s těmi slovenskými kluky, bylo to super!
Nej zážitek z cest, který se ti jako první vybaví?
Těch mám hodně! Třikrát jsem byla na Burning Man v Nevadě. Je to festival, kde nefungují peníze, internet ani auta. Je v bývalé indiánské rezervaci, v poušti je na týden vystavěné město pro 80 tisíc lidí. Je těžké se tam dostat, ale když už, je určitě zajímavé to vidět. Je to vlastně největší outdoorová galerie. S každým, koho tam potkáš, si dáš small talk, nedá se to moc dobře popsat. Nikdo není víc, všichni jsou si tam rovni a i to mě přimělo zamyslet se nad materiálnem. Hodně se tam řeší například zero waste. Ovlivnilo mě to. I ti lidé, které jsem tam potkala. Jezdí tam třeba lidé ze Silicon Valley, kteří si potřebují vyčistit hlavu, někdo tam jede fetovat, někdo za zábavou, někdo tam chodí nahý… každý si tam najde to svoje. Je to jedno z nejlepších míst na světě. Byl to největší výlet mého života, takový gamechanger.
Máš nějaký cestovatelský sen?
Já jsem si hodně snů už splnila, než jsme měli Violku. Nejvíc se mi líbilo na takových klasikách jako Havaj, Maledivy jsou zajímavé… Líbilo se mi i v Argentině, na Barbadosu. Možná bych chtěla něco jiného. Moře, oceán, to teplo mě pořád láká, ale zkusila bych třeba Kanadu, přijde mi hodně vzdálená od kultur, které už znám. Myslím, že časem budu na sever cestovat víc. Přála bych si jet ještě také do Thajska. Ale protože jezdíme na destinace, kde jsou vlny a kde si zasurfujeme, asi tam nikdy nepojdeme! Vím, že manžel by se chtěl podívat na Tahiti. Možná bych dala znovu šanci i Indonésii, kde se mi kdysi nelíbilo. Chtěla bych objevit místo, kde jsou vlny podobné jako třeba na Bali, ale nebude tam úplně narváno.
A co cestovatelský sen s ohledem na tvoji dceru?
My jsme opatrní. Nebudu chtít, aby mi jezdila v 15 letech někde ve Vietnamu na motorce! Budu chtít, aby se dostala třeba do Ameriky. Máme příbuzné v Aspenu, tam chceme jet a podívat se tam společně, do Colorada, do přírody. Violce bych chtěla také ukázat Havaj. Zní to jako klišé, ale byla jsem na Big Islandu, ten ostrov mi přišel skvělý!
Co bys popřála Amazing Places do další dekády?
Chtěla bych Amazing Places popřát, aby měl pořád tak skvělé lidi v týmu. Protože ti to tvoří. To je gros jakékoli spolupráce, kterou dělám. Tak vidím, že když to není okay v té firmě, je to hrozně vidět navenek. A díky tomu, že je u Amazing Places tolik skvělých influencerů a že ty spolupráce fungují na takové smooth bázi, tak si myslím, že je to hodně o vnitřku. Péťa umí vybrat dobré lidi, všichni jsou kreativní. A tak bych všem lidem, kteří na tomhle projektu spolupracují, přála, aby byli pořád tak skvělí a Amazing Places ještě aspoň desetkrát víc!
Terezie Kovalová
Hudebnice, violoncellistka a modelka
Cestujete raději na divoko, nebo s plánem?
Dobrá otázka! Hrozně ráda cestuji na divoko, ale jsem sbalená, jako kdybych měla plán. Typická panna. V ideálním případě jsem připravena na jakékoli okolnosti a ty mohou být opravdu jakékoli. Je to zvláštní, ráda improvizuji, ale jsem ráda na tu improvizaci připravená. Je to asi jako s hraním. Improvizovat na cello se dá špatně, ale když je na to člověk dobře připravený, tak to problém nedělá.
A jak jste na svých cestách musela improvizovat?
Se svým známým jsem jela na nějaký veletrh, a když jsme tam v deset večer přijeli, zjistili jsme, že si to špatně zapsala, že je veletrh až za měsíc, v noci jsme pak hledali ubytování. Nebo když jsem letěla hrát do Zambie, tak mi neřekli, že je to charterový let a že to letadlo bude někde zastavovat. Takže mě ve tři ráno vylili z letadla v Tanzanii místo toho, abych byla v Zambii, a já až asi po hodině při vyplňování nějakého formuláře zjistila, že jsem v úplně jiné zemi, než bych měla být, a že do Zambie létá jenom jedno letadlo denně. Stanou se takové momentky… Víceméně mě to víc štve, když je to dopředu naplánované a pak se něco takového děje, než když se prostě sbalím a pak už je mi to jedno. Moji kolegové si ze mě dělali legraci, že já jsem schopná si s sebou zabalit i cestovní matraci. Pak to ale dopadlo tak, že já byla ta, která byla v pohodě, a oni byli nabručení, že neměli oblečení, jídlo…
Nej zážitek z cest, který se vám vybaví na první dobrou?
Asi to bylo, když jsme přelétávali přes Andy a jeli jsme hrát do Chile do Santiaga. Po příletu nás vzali zubačkou podívat se na sochu Marie, což je místní obdoba sochy Ježíše v Brazílii, a první moment nastal, když jsme čekali na tu zubačku nahoru, já byla hodně hlasitá, jenže pak jsem zjistila, že před námi ve frontě stojí Češi, a ještě ke všemu mě znají. To byl trapas fantastického kalibru! Když jsme přijeli nahoru, je to opravdu megalopole. Tak jsem se dívala, jak to vypadá, a říkám si, co je tohle, co to z dálky vidím. To jsou oblaka? Ne, byly to ty Andy. Jak je to město vysoko položené, pletly se mraky s horami. Byl to pocit absolutní bezvýznamnosti, úplně fenomenální, ještě speciálně uprostřed té megalopole. Paradoxně jsem se tam cítila bezpečně, oproti třeba Argentině. A to jsem v Santiagu byla zcela zřetelně jedna z mála bílých, a přesto jsem se cítila bezpečně.
Máte nějaký cestovatelský sen?
Určitě Taiwan. Protože mám spoustu přátel, kteří mají procestovanou celou Asii, a říkají, že je to pro ně suverénně země číslo jedna. Určitě Japonsko. Moje země, na které jsem vyrostla. Ve 13 letech jsem začala studovat metalurgii a samurajské meče. A rozhodně i Patagonie a Ohňová země.
Co byste popřála Amazing Places do další dekády?
Já bych toho popřála tolik! Ať se nebojí dál vzhlížet k výšinám a růst dál tam, kde si ostatní myslí, že to reálně ani není možné.
