Ester Geislerová
Herečka, umělkyně a kurátorka projektu Terapie sdílením
Cestujete na divoko, nebo máte raději přesný plán cesty?
Nejsem člověk, který by si dělal itinerář a věděl přesně, kam jede, a měl přesné trasy na každý den. V tom jsem asi spíš chaotik. Nejsem ale ani typ, že bych si ze dne na den vzala batoh, plavky a ručník a letěla. Já se potřebuji těšit. Mě nejvíc baví si naplánovat cestu třeba půl roku dopředu a tím mám před sebou bod, na který se mohu těšit.
A když už jste improvizovala, kam vás taková cesta zavedla?
Před časem jsme se s mým milým rozhodli, že pojedeme do portugalského Nazaré. Je to místo, které jsem si snad deset let googlila na YouTube, protože jsou tam nejvyšší vlny na světě, takoví ti giganti, kdy se člověk bojí už i u toho videa. Shodou okolností jsme si loni v létě pouštěli seriál Životní vlna, který mapuje začátky extrémního surfingu na takových gigantických vlnách, je to o jeho zakladateli, surfaři Garrettu McNamarovi, a my jsme se, jako fanoušci, kterým ruplo v bedně, rozhodli, že tam pojedeme! Zjistili jsme, kdy jsou v Nazaré největší vlny, což je v lednu, takže jsme jeli v lednu k oceánu. Měli jsme strašné štěstí, protože tam byla nějaká bouře a oni tam vyhlásili závody, na kterých byli všichni ti závodníci, surfaři z celého světa, které my jsme znali z toho seriálu, takže pro nás to bylo, jako by se tam sešel maličký Hollywood.
Jaký nejbizarnější zážitek vám cestování přineslo?
Už je to hodně dávno, třeba deset let. Měla jsem letět na deset dní do Dharamsala, do místa, kde žije dalajláma. Měli jsme tam chodit na jógu, rozjímat, ale můj tehdejší partner zapomněl vyřídit vízum. Takže jsme letěli do Dillí, kde jsme strávili dvě hodiny a pak nás vyhostili zpátky do Česka. To byl opravdu velice duchovní zážitek.
Máte nějaký cestovatelský sen?
Snů je strašně moc. Nový Zéland, Island, Srí Lanka, Vietnam. Lákají mě všechny exotické věci. Ale mám jedno místo, na které si myslím nejvíc. A to je Fudži. Tam má symbolický hrob od svých studentů náš táta Petr Geisler, japanolog. Je tam uložená část jeho popela. Znám to jenom z fotek, je to místo na 5th Station, je tam takový bílý padlý kmen. Tam bychom se jako jeho potomci chtěli vydat, protože my jsme nikdy v zemi, které on zasvětil celý svůj život i svoji profesi, nebyli. Je to 15 let, co zemřel, chystáme o něm výstavu, dokument… Je to pro nás velmi zvláštní. Japonsko bylo přítomné celý náš život, v dětství, výchově, byl to takový paralelní proud našeho života, ale vlastně jsme tam nikdo nikdy nebyl. Mám tušáka, že tohle bude krásný zážitek! Jenom o tom mluvím a jsem naměkko.
Co byste popřála projektu Amazing Places do další dekády?
Místa jsou super, ale přála bych Amazing Places dobré lidi. Protože to je strašně důležité. Přála bych mu, aby se Amazing Places obklopil lidmi, kteří s ním ladí.
Michaela a Petr Říbalovi
Modelka, influencerka a CEO kreativní agentury LAVRS
Míša a její manžel moderátor Petr
Cestujete raději na divoko, nebo s plánem?
M: Většinou s plánem. Dovolené mám u nás na starosti já, protože Péťa hodně pracuje a nemá na to čas. Je to často přemlouvání o tom, abychom někam vůbec jeli. Takže když už jedeme, vytvářím itinerář toho, co budeme dělat a kam půjdeme.
P: A fakt je v tom dobrá! Míša nám z nuly naplánovala celou dovolenou v Mexiku. Já jsem teda nejdřív frflal, protože jsem si musel vzít dlouhou dovolenou, ale teď zpětně jsem za to vděčný. Vlastně nechápu, jak to ta holka takhle skvěle zvládla. (smích) Plánovat je pro nás důležité, protože času je málo. I do takové dovolené je ale možné vložit trošku punku.
M: Je pravda, že když jsme v zahraničí, tak tam máme program připravený, ale v případě víkendů s Amazing Places si rádi necháváme poradit od místních. Jsme za tyto výlety vděční, jsou takovou nadějí společně stráveného času. Když jsme na nějakém krásném místě, snažíme si užívat jeho atmosféru a to, že jsme tam spolu.
Kam vás naposledy spontaneita v cestování dovedly?
P: Výlet na Lysou horu byl docela punkový. Tehdy byla zima, vzali jsme si proto s sebou snowboardy, nakonec ale nebyl sníh…
M: … a mně začala chřipka, bylo mi strašně špatně. Když už jsme ale byli na místě, nechtěli jsme výlet vzdát a rozhodli jsme se proto, že horu vystoupáme. Po cestě jsem málem umřela (smích), ale nahoře jsme si dali kynuté knedlíky, tak to vlastně dobře dopadlo.
Jaký je váš nejbizarnější zážitek z cestování?
M: Když jsme letěli do Mexika, naplánovala jsem cestu tak, abychom viděli i New York, protože to byl Péťův cestovatelský sen. Měli jsme čtrnáct hodin, museli jsme ale přejet na jiné letiště, které se podle mapy zdálo poměrně blízko. Ale nebylo. (smích) Zároveň jsme si nemohli nechat kufry v úschovně, protože přes noc byla zavřená, tak jsme ta velká zavazadla tahali po celém městě.
P: Do toho bylo asi minus sedm stupňů. Po cestě zpátky jsme zjistili, že naši zastávku zrušili, další nám ukázal místní bezdomovec. Na letiště nás v noci nepustili, tak jsme spali u jeho dveří. To už jsem říkal, že je mi všechno jedno, ať nás klidně okradou. (smích) Jo a ještě si pamatuju na jeden zajímavý zážitek. To bylo na výletě s Amazing Places v Dolomitech. Vystoupali jsme nahoru, kde jsme doufali v krásné výhledy, místo toho byli všude kolem nás nahatí Němci. (smích) Ale bylo to nakonec super, objímali jsme se s nimi a zpívali německé písničky.
Máte nějaké nesplněné cestovatelské sny?
M: Já jich mám hodně. Za čtrnáct dní ale čekáme miminko, tak je momentálně posouvám na druhou kolej. Kdybych se ale měla zasnít, tak pro mě by to bylo Japonsko nebo Čína. A v Česku by mě bavil nějaký glamping nebo krásné místo v Praze. Musí být romantické být turistou ve svém městě.
P: Pro mě taky Čína. Chtěl bych vidět i ty průmyslové oblasti, to musí být neuvěřitelné. Slyšel jsem, že tam jsou tzv. města duchů. V centru je nájem kanceláří strašně drahý, je tam proto prázdno. Jezdí tam autobusy, do kterých nikdo nenastupuje ani z nich nevystupuje. Většina lidí žije na okrajích a pracuje v továrnách mimo střed města. Můj úplně největší cestovatelský sen je ale let do vesmíru. Sázím na to, že se z toho stane komerční záležitost a Amazing Places bude vysílat lidi do kosmu. Tak se kdyžtak hlásím předem! Co se týká Česka, zbytečně podceňované regiony jsou Ústecko a Mostecko. Za poslední roky se strašně vyšvihly, příroda je tam nádherná. Spousta lidí netuší, jaký drsný osud ta místa měla, bavilo by mě je tam provázet a vyprávět jim o tom.
Co byste popřáli projektu Amazing Places do další dekády?
M: Aby měl stále tak kvalitní zaměstnance, to je v rámci fungování jakékoliv firmy strašně důležité. Aby měl stále tak skvělý marketing a krásná kouzelná místa. Amazing Places vytvořil standard ubytování, který posunul celé odvětví o level dál. Přála bych tedy vám i místům, abyste společně rostli tak jako doposud.
P: Já vám přeju, aby se vám dařilo, a taky, aby vyšel ten nový projekt Amazing Space.
Jiří Burian
Hudebník, producent, DJ a moderátor alias Kapitán Demo
Cestuješ raději na divoko, nebo s plánem?
Jsem v tomto konzervativní, takže většinou s plánem. Nemám moc času cestovat na divoko, mám tři děti, takže se s ženou snažíme organizovat společný čas tak, aby to vyhovovalo všem.
Jak si užíváte výlety na kouzelná místa projektu Amazing Places.
Tam jezdíme především tvořit alba. Jsou to taková soustředění s umělci na chalupě, kde tři dny nahráváme hudbu. Pro mě je důležité, aby to místo mělo krásný výhled na přírodu, který mě inspiruje.
Máš nějaký zvláštní zážitek z cestování?
Mám jich několik, třeba v Paříži jsme nestihli letadlo do Prahy, a to rovnou třikrát. Byli jsme se ženou na výletě, hodně jsme kalili (smích) a popletli jsme letiště. V New Yorku se nám stalo něco podobného, tam se nám zalíbil jeden bar, tak jsme v něm zůstali.
Jaké místo v Česku máš při cestování s rodinou rád?
Často jezdíme do Pece pod Sněžkou, máme moc rádi Aparthotel Svatý Vavřinec. Ale vlastně kamkoliv jedeme s mou ženou, tak si to užijeme, je to vždycky silné.
Máš nějaký cestovatelský sen?
Snažíme se každý rok vyjet někam a takový sen si splnit. Letos se chystáme na Havaj, minulý rok jsme byli na Bali. Tam jsme ale chytili horečku dengue a týden po příletu do Česka jsme strávili na kapačkách v nemocnici. To nás tak říkajíc očistilo. (smích) Čím víc cestujeme, tím víc zjišťujeme, že milujeme Evropu, máme se tu fakt dobře.
Co bys popřál Amazing Places do další dekády?
Chtěl bych popřát hlavně Petru Kotíkovi hodně zdraví a kreativity. Každá dobrá firma má svoji rockovou hvězdu a pro mě je to Péťa.
Václav Matějovský
Herec a moderátor
Cestujete raději na divoko, nebo s plánem?
Vůbec neplánuju, nemám rád dělat si rešerši a zjišťovat si všechny věci kolem. Zjistil jsem, že to jde i bez toho, takže vyrazím a doufám, že něco pěkného najdu, že narazím na dobré restaurace a uvidím krásná místa. Upřímně, ne vždycky to vyjde a občas se proklínám, že jsem si předem víc věcí nezjistil. Na druhou stranu ale často objevím opravdu nádherná místa, a tím překvapením je to pro mě kouzelnější. Jednou jsme byli u Kravických vodopádů, což jsou krásné divoké vodopády v přírodě, ale zároveň je to turistická atrakce, takže je tam spousta lidí. A ta komerční stránka nás vlastně zklamala. Potom jsme se ale prodrali lesem a křovím za těmi vodopády, kde jsme našli divokou řeku, u které bylo lano, mohli jste se na něm zhoupnout a skočit do vody. Tohle místo bylo nakonec v rámci výletu k vodopádům mnohem krásnější a bylo jenom naše, to člověk v rešerši na internetu nenajde.
Na co by měl člověk myslet, když vyráží takhle bez plánu? Máte nějaký osvědčený tip?
Já jsem si oblíbil stan, co se dává na střechu auta, je to rychlé, pohodlné, navíc je v něm matrace. Takže potom jenom vezmu auto a někam jedu, projíždím hezká místa a odpoledne začnu hledat místo na spaní. To si podle mě lidi často představují tak, že pár minut jedete a tam najdete krásnou řeku nebo místo s výhledem, kde zakempujete. Já ale vždycky všem, kdo semnou jedou poprvé, říkám, že místo na spaní můžeme hledat dvacet minut nebo pět hodin. Zároveň musí člověk počítat s tím, že se to nemusí povést přesně podle představ, že to nemusí být to nejlepší, co kdy zažil. Jde o to nastavení mysli, pak bude vlastně každý zážitek dobrý.
Stalo se vám při podobných dobrodružstvích někdy něco bizarního?
S kamarádem jsme podobným způsobem projížděli Balkán, a když jsme byli v Bosně a Hercegovině, omylem jsme zajeli do údolí, které působilo hodně strašidelně, bylo opuštěné a my projížděli kolem rozbořených zapálených domů a prostřílených cedulí. Vypadla nám mapa, nebyl tam internet ani signál a za celou dobu jsme nepotkali nikoho jiného než jednoho pána, který stál u cesty se starou ladou s otevřeným kufrem. Když jsme projížděli rychle, kufr zavřel a podezřele si nás prohlížel, co na tom místě chceme. Projeli jsme kolem něj a já ve zpětném zrcátku viděl, že bere telefon, kouká na nás a někam volá. Tehdy jsme samozřejmě začali být paranoidní a představovali si ty nejhorší scénáře o nájemných vrazích a podobně, takže já jsem jednou rukou držel volant a druhou sekeru, kamarád držel nůž, ale nevím, co bychom s tím v případě boje o život dělali. Každopádně jsme byli připraveni. (smích)
Co byste popřál projektu Amazing Places do další dekády?
Hodně zdraví ve smyslu, aby všechno fungovalo tak, jak funguje, a nic se nedělo. A aby vedení Amazing Places a lidi, co to mají pod palcem, stále věděli, kterou cestou jít a kam směřovat.
