Veronika Arichteva
Herečka
Máte raději na cestách spontánnost, nebo jste ten typ, co má přesný itinerář?
Než se narodil náš syn, tak pro mě cestování na divoko byl ideál, ale nemyslím tím úplný punk, já nejsem vysloveně baťůžkář, místo něj musím mít kufr. Ale je pravda, že velice miluji Thajsko a cesty do téhle země. A zjistila jsem, že mě nebaví být dlouhodobě, třeba i týden na jednom místě. I kdyby to byl hezký hotel, tak já už se tam potom začnu nudit a mám pocit, že nic z té země, kam jsem přijela, nevidím. Ale s příchodem syna se to samozřejmě částečně změnilo, ne že by už nešlo takto cestovat, to by určitě šlo, ale většinou volíme s ohledem na něj tu nejjednodušší variantu, vybíráme nějaké hezké místo, kde má člověk k dispozici kvalitní jídlo. Já jsem dříve all inclusive hotely nikdy moc nevyhledávala, s manželem rádi na cestách jíme mezi místňákama, takhle máme pocit, že člověk z té země pozná mnohem víc.
Je ale pravda, že já nesnáším změny, jsem člověk, který musí hodně plánovat. Ale to dítě tohle všechno často mění, a když si s Bisim máme teď něco naplánovat třeba měsíc dopředu, tak je to pro mě zase strašný stres, protože vím, že nám do toho s největší pravděpodobností hodí vidle nějaká dětská nemoc. Takže jsem došla k tomu, že se mi teď nejlépe žije, když se rozhoduju ze dne na den, když si večer řeknu oukej, zítra ráno zabalím Luku, máme tady před sebou dva dny volna a jedeme někam na výlet.
Co se týče oblíbených destinací, kam rádi jezdíte?
Tak je to samozřejmě to Thajsko, to miluju, ale nedostali jsme se tam vlastně od narození syna. Byl covid a já si vždy říkala, že až jednou budu mít dítě, že bych tam s tím miminkem chtěla strávit třeba půl roku a dopřát mu slunečný start života, ale to se nám úplně nepovedlo. Ale my máme samozřejmě hrozně rádi i Evropu, Bulharsko, což je jasné. Já jsem tam jezdila už jako malá s rodinou. Bisi je sice Čech, v Čechách se narodil, ale nějakou část rodiny v Bulharsku má, takže to tam máme oba rádi. Také společně milujeme Řecko, já miluji Španělsko a do Barcelony také jezdíme opakovaně, to jsou destinace, které nás hodně baví kvůli jídlu a pití a také kvůli tomu, že tam je teplo třeba v lednu a v únoru.
Máme také sen podívat se společně do Ameriky. Byla jsem tam několikrát, ale můj muž nikdy, takže to mám už dvanáct let na wish listu. My jsme spolu dvanáct let a říkám si celou dobu, že jednou k narozeninám nebo k Vánocům dostane New York. Jenom nám to pořád nevychází časově.
Máte nějaký bizarní zážitek z cest? Nějakou šílenost, která se vryje do paměti, ať už je to něco strašně moc krásného, nebo naopak strašidelného?
Teď si momentálně na nic takového nevzpomenu, ale pamatuju si na naši první dovolenou s Bisim, kterou jsme absolvovali asi po měsíci, co jsme spolu začali chodit. Odletěli jsme právě do Thajska, bylo to v období vánočních svátků a byly to první Vánoce, které jsem netrávila doma s rodinou. A musím říct, že vlastně i poslední, kdy jsem tuhle tradici porušila, protože máme velmi silné vazby a pro mě Vánoce bez toho, abych kolem sebe měla babičky, dědečky, sestru a její rodinu a rodiče, jsou nemyslitelné.
Ale tehdy jsem byla hrozně zamilovaná, tak jsem doma řekla: „Mami, tati, mám tady nového chlapce a jedu s ním přes Vánoce do zahraničí.“ A je pravda, že to byl super zážitek, ale musím stejně říct, že ty Vánoce doma v kruhu rodiny mi stejně chyběly. Pamatuji si, že jsem si tehdy dala nějakou rybu na grilu na ulici. Objednala jsem si k tomu brambory, které jsem smíchala s tatarkou, abych měla pocit bramborového salátu. Bisi si dal nějaké kari. Ale ano, chtěla jsem to zažít, Vánoce v teple, ale stejně si myslím, že tyhle krásné svátky patří k té zimě a k rodině.
A co byste popřála Amazing do dalších deseti let?
Já bych jim určitě popřála spoustu nových kouzelných míst, kam lidé mohou jezdit a objevovat je a mít se tam dobře. A samozřejmě také spousty nových nadšených cestovatelů, protože za mě je cestování a zážitky s tím spojené tou nejlepší investicí, kterou můžete udělat, pokud pomineme vzdělání, tak to jsou nejlépe utracené peníze. Navíc takto příjemně strávíte čas se svojí rodinou nebo přáteli. Takže bych jim popřála hodně nádherných zážitků z cest. A také bych jim ráda popřála super fungující tým lidí, kteří se tomu objevování kouzelných míst budou věnovat s nadšením tak, jak to dělali doposud.
Co vás konkrétně na Amazing Places nejvíce baví?
Já si pamatuju, že jsem Amazing Places objevila tak, že je můj muž začal sledovat na instáči, ukazoval mi to a vysvětloval mi, že je to jako takový sběr hezkých míst, takový katalog hezkých míst. A já říkala: „Ježíš, to je super.“ A tak jsem to také hned začala sledovat a hrozně moc mě to bavilo. Já jsem celkově svým založením estét, mám ráda hezké věci a jsem velký detailista, takže mě bavily všechny ty fotografie a místa, která na tom obyčejném vyhledavači člověk ani nenajde. Když si dáte do vyhledavače top deset hotelů, tak vám s největší pravděpodobností nevyjede to opravdové top z top. A nutně to top místo nemusí být současně to nejluxusnější. Amazing místo může být tvořeno zcela jinými detaily než jen luxusním nábytkem. A tohle mě strašně moc bavilo na tom profilu nebo na té značce Amazing Places, že je to soubor nádherných míst a že jsou to místa, která člověk ani normálně neobjeví. Říkala jsem si, že je super, že to takto někdo sbírá a věnuje tomu ten čas. A potom jsem se setkala s kamarádkou, která se znala s Petrem Kotíkem. A ona nás spolu seznámila a tak to všechno začalo.
Sharlota
Raperka
Jak cestujete nejčastěji?
Já nejčastěji cestuji autem, jsem člověk, který je schopen strávit v autě tisíce hodin, a vůbec mi to nevadí, nikdy se mi to neomrzí. To auto se pro mě stalo takovým domovem. Je to hodně tím, že dělám hudbu, a díky tomu pořád cestujeme. V autě trávíme hodně času a téměř veškerou svoji hudbu jsem vytvořila právě v autě, takže to je takové moje safe space.
Jaké země, destinace patří mezi vaše nejoblíbenější?
Stoprocentně Itálie a Španělsko. Já prostě Itálii miluju a je to vlastně i jediná kuchyně, kterou můžu jíst každý den. Takže tyhle dvě země – Itálie a Španělsko jsou jednoznačně moje nejoblíbenější.
Takže vás na těchto zemích nejvíce láká jídlo, místní gastronomie?
Jídlo určitě, ale nejen to, láká mě i ta atmosféra, energie toho místa, lidí. Jak tam ti lidé fungují, jak jsou všichni tak jako na pohodu, to mě baví.
Vzpomněla byste si na nějakou vaši cestu, se kterou máte spojené silné emoce?
Pro mne byly v poslední době dva velké emoční zážitky spojené s cestou do New Yorku, protože jsem byla poprvé v životě v Americe. Tam jsem si zažila ten shon, tu energii, pulz toho města, to je vážně něco nepřenosného. Ale současně je to velmi náročné, člověka to opravdu vyčerpá. Je to asi i tlak z toho nadšení. Únavu z toho města pro mne bylo dost těžké zpracovat. A hned po tomhle náročném pobytu v New Yorku jsme odjeli na týden na závod Gumbalkan, který se koná v Rumunsku. Jedná se o poloorientační nezávodní roadtrip, kdy posádky projíždí balkánskými zeměmi. Takže my jsme vlastně projeli v tom Rumunsku do míst, kam se běžný turista většinou v životě nedostane. Pastevecké oblasti, hory a podobně. A to byl extrémní rozdíl, kdy v New Yorku to bylo fancy a za týden v Rumunsku už jste cestovali autem drsnou přírodou bez mytí takzvaně na punk, takže tyhle dva obrovské rozdíly mne hrozně bavily a obohatily.
Takže vy ráda svoje cesty vyvažujete, monotematické výlety do wellness asi nebudou váš styl?
Ne, já jsem taková i v práci, snažím se neustále vymýšlet upgrady a nové směry a neustále se snažím vymýšlet něco nového. Nemám ráda tu monotónnost, musím mít neustále nové vjemy a zážitky, ať už je to v osobním životě, v práci, nebo na těch cestách.
Dorota Dostálová a Adam Rundus
Kreativní duo, které stojí za projektem SouZen či kulinářskou
talkshow SMASH-BA
Cestujete raději na divoko, nebo s plánem?
D: Cestování s plánem, který ale udělá Adam.
A: Dorka je ten typ člověka, který na letišti neví, kam jedeme, kde budeme ubytovaní, ale tímhle způsobem si to užijeme oba dva, protože mě naopak baví si tyhle věci vybírat a zařizovat. Třeba restaurace mám naplánované vždycky, plánuju si top výběr streetfoodu a tak dále.
D: Mně přijde, že i země vybíráš podle toho, jaké tam mají jídlo a jestli jsou tam kvalitní suroviny na vaření.
Když někde jste, plánujete si výlety po okolí, nebo se necháte překvapit, kam vás nohy zanesou?
D: Chodíme spíš intuitivně, občas se ptáme na tipy na Instagramu.
A: To mě hodně baví, protože jsme se takhle dozvěděli o spoustě super míst hlavně od mladších lidí. V Madridu jsme takhle objevili místo podobné třeba pražským Kasárnám Karlín nebo super kino spojené s barem a elektro hudbou. Mělo to super atmosféru.
Jaký je váš nejbizarnější zážitek z cestování?
D: Rozhodně našich společných 12 hodin v Atlantě, kde jsme přestupovali cestou na Kostariku. Řekli jsme si, že se půjdeme podívat do města, když jsme ale asi v deset večer nastoupili do vlaku směrem do centra, byl to hodně zvláštní zážitek. Lidi spali na zemi ve spacácích, kouřili, prodávali trávu.
A: Do 21 se tam neprodává alkohol, takže po vlaku chodili prodavači s plášti, ve kterých měli malé lahvičky alkoholu, jako by dealovali bony.
D: Tak jsme dojeli do downtownu, kde to bylo podobně strašidelné, otočili jsme se a jeli zpět na letiště. Gate byl ale zavřený, takže jsme museli zůstat v hale, kde bylo všechno zavřené a nefungoval ani automat na vodu. Celkově to vlastně působilo dost nebezpečně.
A: Pak se nám stala ještě jedna taky spíš nebezpečná věc v Rakousku, kam jsme jeli naším mini cooperem. Cestou do kopce začalo zničehonic sněžit, neměli jsme řetězy a podél cesty nebyla svodidla. Když jsem se chtěl rozjet, auto začalo popojíždět dolů, takže v tu chvíli jsem si myslel, že tam umřeme. Nakonec jsem kopec sjel v těsném závěsu za rolbou, která nás minula, takže jsme se dolů dostali v bezpečí.
Máte nějaké nesplněné cestovatelské sny?
A: Chtěli bychom navštívit Japonsko, Koreu a Čínu. Teď se chystáme do Thajska, což je z těch variant asi nejvíc cenově dostupné.
D: Adam má srdcovku Mexiko, takže bychom se tam chtěli jet podívat spolu, protože já jsem tam ještě nebyla.
A: V rámci Evropy bych Dorotce ještě rád ukázal San Sebastian a potom je naším snem Gruzie, jednak kvůli jídlu a jednak za krásnou přírodou.
Co byste popřáli projektu Amazing Places do další dekády?
D: Aby byl pořád takovou motivací pro ostatní malé podnikatele ve smyslu, co jde vybudovat za deset let. A aby uměl dopřát i sobě a svému týmu tak skvělý odpočinek, jako dopřávají svým zákazníkům.
A: Ať vás provází síla!
Martina Pártlová
Zpěvačka
Ráda cesty pečlivě plánujete, nebo se spíš necháte překvapit a dáváte prostor náhodám?
Vyjet úplně bez plánování, to není můj styl. Pokud cestujete dál, tak si musíte minimálně zajistit letenky, naplánovat si volno v práci, takže minimálně nějaký rámec tomu dát musíte. Nechat to zcela osudu a náhodě vlastně ani nejde. Od svých třinácti let si ale pravidelně šetřím na dovolené. Ve třinácti jsme byly s holkami v Itálii, potom ve Španělsku. Dále jsem si vysnila Ameriku, kde jsem byla poprvé v jednadvaceti letech. Amerika mě ale trochu zklamala. No a teď s dítětem to bez plánu už vlastně ani nejde.
A čím vás ta destinace dostane, čím vás ta země osloví, abyste se zamilovala. Říkáte, že vás právě Amerika zklamala…
Pro mě v Americe nebyla ta svoboda, o které všichni mluví. Já jsem si připadala, že tam vlastně nesmím dělat vůbec nic, a ještě bylo strašně vtipné, že tam nosili alkohol v pytlících, a přitom všichni věděli, že chlastají. Tak to bylo hodně divné a zrovna se tam slavil Den nezávislosti, bylo to v Bostonu, kde teda měli všichni všechno v pytlících, nesmělo se tam pít, ale na první pohled bylo vidět, že lidi byli zhulení a vyfetovaní. Jsou to takové paradoxy…
A potom si v Americe všichni říkají, že se milujou, což pro nás zní taky nezvykle a ne úplně opravdově. Ale zase na druhou stranu jsme tam potkali spoustu ochotných lidí. Pro mě je důležité, aby tam, kam jedu, byli dobří lidé, což se mi líbí na Bali, je tam dobrá energie, lidé tam milují děti, takže obzvláště teď, když jsem máma, tak se docela hodí, že si tu cestu můžu užít.
Taky je pro mě důležité dobré jídlo. Potřebuji dobré jídlo, abych byla na cestách spokojená, a potřebuji mít hezké ubytování. Nechci už bydlet v tree housu, jako jsem dříve na Bali bydlela, kdy jsem se štítila dotknout prkýnka.
Na Bali jste strávila nějaký čas i s Petrem Kotíkem, překvapil vás něčím kromě toho, že umí nacházet ta nejkrásnější místa v Čechách i po světě?
Já musím říct, že Péťa mě překvapil tím, jak výborný je tanečník, i když to bylo po dvou nebo po třech bacardi s colou. Potkali jsme se na Bali na večírku a byla jsem překvapená, jak velmi dobře tančí. A baví mě jeho smysl pro humor, je vtipný, takový srandista.
Co byste popřála Amazing do těch dalších deseti let?
Aby těch kouzelných míst bylo čím dál tím víc a aby si lidé dopřávali ty kouzelné zážitky, nejen pobyty na místech, na která za rok zapomenou. S Amazing se prostě nemůžete seknout, kamkoliv jedete, tak je to místo opravdu pěkné a přinese vám skutečný zážitek, takže každé to místo si tu nálepku Amazing Places skutečně zaslouží.
