Pro designera Zdeňka Vacka je rok 2025 velkým milníkem. Slaví čtvrtstoletí na šperkařské scéně, 20 let od první oceněné výstavy a zároveň se vrhá do nové, volnější tvorby, ke které jako by celé roky směřoval. Vy si jeho cestu budete moct projít na letošním Designbloku, od prvních úspěchů přes osobní prožitky až k sérii soch symbolizujících přerod a osvobození.
Se Zdeňkem jsme se setkali v jeho ateliéru na Vinohradech, ve vzdušném prostoru s výhledy do zeleně, kde voní lilie – zkrátka v místě jako stvořeném pro kreativní tvorbu. Na stole mezi námi jsou prsteny, krystalická lana i kresby z arteterapie, v ateliéru nechybí ani minulé instalace, o kterých mi Zdeněk dopodrobna vypráví. Náš rozhovor pluje mezi ezoterikou, sci-fi, transformacemi a životními zvraty a pokaždé se vrací k energii, která je ve všem, přelévá se a nemizí. To všechno bude odrážet také Zdeňkova velká výstava, oslava života, kterou uvidíte na letošním Designbloku.
„Dlouho jsem přemýšlel, jak nadcházející výstavu uchopit, chtěl jsem si připomenout výročí od svého prvního Designbloku v roce 2005, kde jsem představil svou vůbec první kolekci Nymfa. Už tehdy se v tom odrážela proměna z kukly do nové formy, to mě fascinuje dlouhodobě,“ říká Zdeněk a dodává, že v průběhu své tvorby se od šperků často dostával i k volnějším projektům. „Asi mi nestačí být jen zlatníkem. Myslím, že to umím, máma nás vždycky vedla k tomu, že pokud něco děláme, musíme to dělat pořádně. Zároveň ale rád utíkám k jiným formám. V roce 2021 jsem na Designbloku prezentoval techniku pukování, navlékání drahých kamenů zlatými nitkami. To u nás v ateliéru dělala právě moje máma, chtěl jsem tam proto vystavit její náušnice a přiblížit proces výroby. Nakonec z toho byl mega projekt. Vznikly úplně jiné, nové objekty, skeny a 3D tisky těla mojí mámy Jitky. Multimediální dílo, zahrnující několik forem včetně videa, které bylo vlastně hlavně o mámě,“ popisuje Zdeněk instalaci, která zaujala také Jana Dotřela, uměleckého ředitele galerie Kvalitář.
Právě ve spolupráci s ním připravuje nyní Zdeněk výstavu pro Designblok, teaser už však dvojice ukázala veřejnosti začátkem roku v Kvalitáři, kde byla k vidění série objektů Eidolon. Název pochází z řečtiny a znamená obraz ducha, kterého Zdeněk zachytil pomocí sedmi objektů. „Jednu noc jsem měl sen, viděl jsem v něm objekt z železného prachu a magnetů, což je materiál, který jsem už dlouho chtěl nějak použít. Je to fascinující množství neviditelné energie, jejíž pole sahá daleko od objektu. Baví mě pracovat s tělem a pohybem. Co všechno se beze slov dá gesty vyjádřit za pocity. A že naše tělo je objekt plný energie, která se neustále potřebuje formovat,” popisuje Zdeněk cestu k finální podobě Eidolonu. Z této až nadpozemské magnetickéhmoty jsou tři sochy, zbylé čtyři jsou potažené kůží.
„S tou jsem pracoval poprvé a byl to hodně intenzivní zážitek. Co všechno se do ní propisuje, jak se mokrá kůže smrskne a přizpůsobí se, že to vlastně je jako pracovat s lidským tělem. A uvědomil jsem si, jak dokážu sám sebe utemovat tak, že nemám východisko. V tom procesu mi došlo, že tyhle věci neřeším jen já, že se spousta lidí cítí podobně a že ta díla pochopí a napojí se na ně,“ vysvětluje a dodává, že předobrazem této série byla jeho vlastní postava, kterou v ateliéru naskenoval, a dokonce si pro tyto účely ušil i kuklu, z níž se postupně osvobozuje. Během příprav série vzniklo i narativní video, které je součástí objektů a celý koncept přibližuje a ukazuje, jak spontánní a surový prožitek za sérií stojí. „Když jsem pak vyrobil tu finální sochu, byla přesně taková, jako ta, o které se mi zdálo. Z toho šel mráz po zádech,“ doplňuje Zdeněk.
Výstava, kterou na podzimním Designbloku uvidíme, ještě nemá finální obrysy, zatím je jasné, že bude propojením minulé tvorby i nových věcí, jimž se Zdeněk věnuje od roku 2020. „Vyhrabal jsem super archiv, bude tam hodně zapůjčených šperků na zakázku, Zorya a naše řízená krystalizace, a pak ten můj nový začátek, posledních pět let. Během procesu se sérií Eidolon mě samozřejmě napadalo, jak velkolepě by se dala ta výroční výstava pojmout, tyhle sochy v životní velikosti by vypadaly skvěle. Teď to naráží jen na peníze, protože všechny materiály jsou hodně nákladné, tak sháním sponzory,“ vysvětluje Zdeněk a dodává, že výstava bude reflektovat nejen jeho profesní vývoj, ale i osobní cestu. „Architekturu výstavy si dělám sám, baví mě zpracovávat celý prostor. Myšlenka je, že návštěvník projde celým mým životem.
Jsou tam důležité momenty, moje poznámky i věci, co jsem maloval na arteterapii během odvykačky. Sám před sebou odkládám pomyslné masky, chci být hodně upřímný a tou výstavou oslavit celou tu svoji cestu. Zároveň je tam stále téma mojí mámy, její loňský odchod pro mě byl naprosto zásadním temným milníkem, ale teď po určité době vidím, že to vlastně je její oslava. Věřím na proudící energie, které se v rámci životního cyklu stále vrací. Proto chci, aby návštěvníci z výstavy odcházeli s dobrým pocitem,“ uzavírá svoje úvahy o koncepci výstavy Zdeněk. Plány jsou to velkolepé, tak si jejich výsledek nenechte ujít. Výstava bude k vidění na Designbloku od 7. do 12. října a dále do 2. listopadu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.