Rodina Plojharových je jako vystřižená z časopisu. Olgu i Jakuba kamera miluje,a často tak pózují pro různé projekty jako pár, například pro svatební focení. Dohromady s dětmi a zvířecí smečkou působí jako reklama na venkovské štěstí. Bydlí totiž v malém městě za Prahou, v domku s rozlehlou zahradou a na ní samostatně stojícím ateliérem. Ten slouží jako prostor na focení nebo jako útočiště pro návštěvy, které zůstávají přes noc. Olgu můžete znát z reklam nebo díky jejím menším rolím ve filmu. Věnuje se totiž jak modelingu, tak také herectví.
Jakub se dlouho pohyboval v prostředí digitálních technologií, ale už více než dva roky vede rodinnou firmu Plojhar, jejíž historie sahá do roku 1888. Už před covidem je to táhlo k místu, které bude po většinu roku otevřené do zahrady a kde oni i jejich děti budou moct trávit co nejvíce času venku. Povedlo se jim to způsobem, že návštěvy, které si s nimi na zápraží stoleté vilky vychutnávají kávu, mají možnost cítit klid a pohodu, které toto místo vyzařuje. A také trošku závisti, protože kdo by si takovou idylku nepřál alespoň na chvíli pro sebe?
Překvapilo mě, že jste spolu spoustu let.
J: Jedenáct.
O: A přitom se pořád jeden druhého nemůžeme nabažit.
Jaká byla vaše cesta z Prahy na malé město?
J: Stěhovali jsme se tři měsíce před covidem. To bylo velké štěstí, tehdy nikdo o tom, co bude další měsíce a roky následovat, ještě nevěděl.
O: Oba jsme v tu dobu pracovali ve městě, ale každý víkend jsme z něj utíkali do přírody. Došlo nám, že touha být blíž přírodě a založit rodinu ve větším klidu a harmonii je už dostatečně silná na to, abychom se z města posunuli ven.
Bylo něco, co vás na bydlení na venkově, v domě, překvapilo?
J: Ta představa je romantická, ale zároveň si žádá spoustu práce. Nejde se o dům ani o zahradu nestarat, strašně rychle by oboje sešlo.
O: Když u nás přátelé stráví trochu času, vždycky jsou překvapeni, jak moc péče a energie věnujeme zahradě.
Část z nich si svůj sen o zahradničení kvůli tomu i rozmyslela. My bychom ale život mimo město rozhodně doporučili. Zároveň vnímám tu neskutečnou výhodu v tom, že jsme na vlaku. Byl by to ale zcela jiný život, kdybychom byli závislí na autě.
J: Také mi přijde důležité, že jsou naše děti nejšťastnější venku, a velkou část roku tak můžeme trávit společně na zahradě, kde my zahradničíme a oni zalévají, rýpou se v hlíně nebo si jen hrají kolem nás.
Takže život na venkově splnil vaše očekávání?
O: Naprosto. Zároveň musím dodat, že jsem si vždycky myslela, že bych nejraději žila někde na samotě. Teď už vím, že potřebuju vyžití. U nás v městečku jsou obchody, kavárna, restaurace i kino, všude se dostanu pěšky.
J: Spousta lidí se rozhodne pro život za Prahou, ale pak zjistí, že žije někde v satelitu, kde není ani večerka, ani chodník, a bez auta se neobejdou.
Původně jste oba z větších měst?
J: Pocházím z Českých Budějovic, ale prvních osm let života má rodina žila na opuštěném statku mezi lesy na jihu Čech. Po pár letech v Praze už mi příroda zase chyběla.
O: Já sice pocházím z pražských Nuslí, ale většinu dětství jsem strávila právě tady u řeky a na loukách. Do tohoto městečka jezdil na léto můj pradědeček, potom babička, máma a teď tu tvoříme svůj příběh my. Jsme ale první část rodiny, která tu bydlí nastálo.
Takže komunitu tvoříte už tady, nebo se stále vracíte do víru města?
O: Jsme sice na vlakové trati, ale na jedné z nejporuchovějších z celé země. V tomhle kraji je nadšený každý, kdo do Prahy dojíždí maximálně třikrát týdně. Když musí dojíždět častěji, umí to být náročné. Než přišel covid a já na focení jezdila i s dvouhodinovým zpožděním, byla jsem z toho dost nešťastná. S lockdownem se všechno změnilo a my byli vděční, že jsme tady mohli být a houpat se v síti na zahradě.
J: Myslím, že v tom máme teď dobrou harmonii. Olí je doma s dětmi víc, ale ráda si taky do města odskočí, já jezdím za prací velmi často.
Jaké byly vaše začátky s Amazing Places?
J: S projektem jsme takřka od jeho začátku. Vyhráli jsme tehdy výlet do Olomouce, udělali z něj výstup a na jeho základě jsme se shodli, že nás to spolu baví, a ta spolupráce vydržela až dodnes. Tehdy jsme toužili utíkat z Prahy do přírody a bylo skvělé, že jsme díky Amazing Places měli (a vlastně stále máme) tu skvělou možnost objevovat krásná místa po celé zemi.
O: Ale měli jsme i pár úžasných staycations! Třeba hotel The Emerald, Port X, Winternitzova vila nebo Hotel Maximilan v Praze, to byly zážitky.
Jaké zážitky vám nejvíce utkvěly z cestování v páru?
O: Pamatuju si, že obrovský zážitek pro nás byl třeba brněnský Anybody hotel. Užili jsme si tu jejich hru od začátku do konce. Měli jsme to štěstí si vyzkoušet dva pokoje, dva různé příběhy. Taky nás nadchnul pobyt v domečku Domesi. Tam by se asi dalo vystopovat naše nadšení do tohoto způsobu života. I podle nich jsme pak tvořili náš ateliér.
J: Já si vzpomínám, že moc dobře nám bylo také na Knížecí cestě na Lipně. A také ve Statku Salajna, kde se nám tak moc líbilo, že jsme tam pak vzali celou rodinu na Vánoce.
Zmínila jste, že jste rekonstruovali ateliér, který stojí na zahradě. Co s ním máte v plánu?
O: On už tam stál, když jsme se sem přestěhovali. Původně to byl sochařský ateliér. Akademický sochař, který zde po druhé světové válce žil, si ho v sedmdesátých letech postavil, aby měl kde tvořit. Akorát byl celý z azbestu, tak jsme se rozhodli azbest odstranit a dát ateliéru nový život.
J: Byl to takový domeček se skoro šestimetrovým stropem. (smích) Přemýšleli jsme, jestli ho zboříme a zvětšíme tím zahradu, nebo ho zkusíme zachránit. Spojil jsem se s mými kamarády architekty, které znám od dětství a kterým jsem v patnácti řekl, že mi jednou postaví dům. (smích) No, a tak se zrodil náš první společný projekt. Je to vlastně příklad našeho ideálního bydlení – vysoké stropy, velký prostor, obří okna.
O: Teď je to takový náš vejminek. Bydlí tam kamarádi a rodina, když za námi přijedou. V mezičase, když ho nevyužívají naši blízcí, ho pronajímáme pro focení a natáčení.
Oba se ve světě krásna pohybujete. I proto vám jsou blízká ubytování Amazing Places?
O: Určitě, mám pocit, že vždycky, když se vrátíme z nějakého kouzelného místa, máme potřebu doma všechno vyházet, přeorganizovat a uklidit. (smích)
J: Design a architektura nás určitě oba baví, já se ještě k tomu dost zaměřuji na servis. Můj primární byznys je práce s papírem, máme zakázkovou výrobu z kartonu. K tomu papírnictví v Českých Budějovicích a nově i pobočku v Jindřišské ulici v Praze. Většinu obchodu jsme vytvořili z papíru, abychom do něj propsali příběh firmy. Hlavně se ale snažíme nákupy u nás dělat zážitkem, to s Amazing Places sdílíme.
Cestujete více po Česku, nebo raději vyrážíte za hranice?
O: Moc rádi kombinujeme cesty po Čechách s cestami po Evropě. Nejsme cestovatelé, co by potřebovali obletět celý svět, místo Bali nebo Zanzibaru milujeme prozkoumávat Británii, Itálii nebo Řecko. Pořád nám má Evropa tolik co ukázat.
J: Oba jsme studovali v Británii, takže párkrát do roka naše cesty míří tam, mimo jiné na Vánoce, které tam pravidelně trávíme. Zarezervujeme si nějaké krásné místo a užijeme si tam svátky bez shonu a povinností.
Daří se vám vyrážet na cesty i s dětmi?
O: No jéje! Naše děti jsou po nás – nadšenci do zážitků a nejrůznějších výletů. Hlavně když jsme spolu. Jezdíme spolu po Čechách i do zahraničí, jen možná volíme trochu jiná místa, wellness, masáže nebo degustace teď na pár let odložíme.
J: Ať jedeme kamkoliv, vždy hledáme kouzelná místa podobná těm v Amazing Places – farmy, tiny housy, zapadlé domečky. Dost nás v tomto ohledu ta spolupráce rozmazlila. (smích) Zážitků nikdy není dost a teď na to máme navíc dva další parťáky.