Šéfkuchař, automobilový závodník, podnikatel a táta dvou dcer s energií kluka se díky své kreativitě, nadšení pro práci a rebelskému přístupu dostal velmi rychle mezi hvězdy svého oboru. Filip Sajler se stal veřejně známým díky pořadu České televize Kluci v akci a na letošním Světě knihy představil novou kuchařku prošpikovanou svým životním příběhem.
Filip mě vždycky okamžitě odzbrojí svou přirozeností a vtipkováním. Občas mi připadá, jako by byl na dvou až třech místech naráz, a jeho životopis plný překvapivých momentů a zahraničních zkušeností působí zrovna tak. Často dělá víc projektů současně, nemá problém přeskakovat z tématu na téma a nápad vydat kuchařskou knihu prošpikovanou osobním příběhem přišel spontánně krátce poté, co jsme společně dokončili kapitolu do knížky Emma a šéfkuchaři. Mimo Filipovo kuchařské umění v tom, jak celou věc uchopit, sehrály velkou roli i cit pro design a touha „uvařit neobyčejnou kuchařku“.
Listovali jsme si společně kuchařkami, které působily jako knihy o umění a jídla v nich se podobala sochám a malířským plátnům, hledali jsme způsob, jak zachytit co nejautentičtěji Filipův styl a vyprávět jeho příběh. Rozhodli jsme se spojit koncept s prostředím lesa, který od dětství hrál ve Filipově životě roli velkého hřiště, příjemného útočiště a který nakonec má pár kroků od svého domu. Jako nejlepší pro kreativní zpracování společných nápadů do obrazové části se nám oběma zdál styl Matěje Derecka Harda. A byla to skvělá volba partnera do týmu. Den, co jsme společně strávili focením s Filipem a jeho dcerami, byl dlouhý a intenzivní. Plný drobných příběhů i dobrého jídla. Tak jako Filip dělá svou práci srdcem a díky své kreativitě a odvaze posouvá už dvacet let hranice ve svém oboru, tak jsme se s Dereckem snažili dát jednotlivým kapitolám co nejoriginálnější podobu. Dalším základním kamenem týmu byl po celou dobu excelentní šéfkuchař a jeden z nejmilejších lidí, co znám, Martin Staněk, který je Filipovou pravou rukou a podílel se na vytváření mnoha receptů, které připravil také na focení pro kuchařku, jemuž se věnoval s profesionalitou a péčí opět Matěj. Bude se mi nejspíš stýskat po všech těch dlouhých telefonátech s Filipem, po tom více či méně emotivním ujasňování představ a po jeho někdy trochu drsném smyslu pro humor. Věřím, že kombinací všech těchto energií vznikla kniha, která bude čtenáře bavit a stane se součástí mnoha kuchyní i životů.
Filipe, jak jsi prožíval práci na knize? Přece jen je to velmi osobní záležitost…
Měl jsem příležitost se nad některými věcmi zpětně zamyslet, podívat se malinko do minulosti a bylo to docela zábavné, i když jak jsme se blížili do finále, tak jsem začal být k sobě docela kritický a spoustu věcí jsem měl tendenci měnit, abychom se dostali k tomu nejlepšímu možnému výsledku. Ale myslím, že se kniha povedla a klidně by mohla za čas vyjít dvojka.
Recepty v knize tematicky doplňují kapitoly z tvého života….
K těm jídlům, která se v knize objevují, mám většinou nějaký osobní vztah a v první kapitole například najdete obyčejná domácí jídla, jako jsou i knedlíky s vajíčkem a bramborové placky, které jsem měl jako dítě moc rád. A samozřejmě jsme tam nemohli dát všechny recepty, které mě napadaly, takže máme motivaci pokračovat. V knize najdete jak rodinné recepty mojí maminky, babiček i ty, co vařím doma, tak recepty z jednotlivých restaurací a speciálních akcí, které jsem dělal. Je to kombinace mých oblíbených jídel, oblíbených jídel naší rodiny, oblíbených jídel našich zákazníků z různých míst a taky některé recepty, které mi utkvěly v paměti při práci v zahraničí.
Jaké je momentálně tvoje nejoblíbenější jídlo?
V poslední době mám nejraději snídaně. O víkendu děláme často francouzské bezlepkové palačinky, to už je takový náš rituál. Dlouho na seznamu oblíbenosti vedl řízek, ale dneska už tolik maso nejím a raději si dám nějakou smaženou zeleninu. V poslední době mě asi nejvíc baví asijská kuchyně. Kari, sushi, rýže.
O vašich rodinných rituálech a oblíbených jídlech se dočteme v tvé knize, ale kromě vaření máte v rodině i lásku
k závodění…
Náš vztah se ženou je právě bohatší o zážitky ze závodění. Jedenáct let jsme spolu intenzivně závodili. Jezdili jsme závody do vrchu – mistrovství České republiky a mistrovství Evropy. To už jsme měli holky. Gábina začala závodit někdy v pětadvaceti letech a nechávala si prostor pro závodění vždycky. Ona si to možná ani nepřipouští, ale v českém motorsportu minimálně v její generaci a možná i v generacích plus minus tam a zpět je jednou z nejúspěšnějších žen. Závody do vrchu, to není úplně ženská disciplína. Má ženský pohár FIA a čtyři ceny Elišky Junkové. Ona je na sebe extrémně přísná a díky tomu má skvělé výsledky.
Například po Elišce Junkové vyhrála jako jedna z mála žen závod mistrovství Evropy v roce 2018. Gábina měla dvě těžké nehody. Jednou jsem ji z toho auta dokonce vyndaval já. Máme natolik silné společné zážitky, že je to nepopsatelné. Při závodění se otevírají úplně jiné dimenze a člověk se ocitá v nových situacích. Teď si o tom můžeme povídat a chápeme oba podstatu lásky k něčemu, co je na jednu stranu nebezpečné, ale na druhou stranu fantastické. Tím, že jsme začali závodit společně v době, kdy se nám narodila první dcera, děti v tom žily s námi. Já si dodneška pamatuji, když žena měla druhou těžkou bouračku, jak jsem řekl, že už takhle intenzivně závodit nemůžeme. Ale vymysleli jsme si způsob, jak závodit mnohem bezpečněji. To znamená nejezdit ty kopce mezi stromy. Starší dcera pak přišla a řekla nám: „Tatínku, maminko, vy přece nemůžete přestat závodit, když to milujete.“ I ty děti na dospělých poznají, když jim něco chybí nebo když v tom životě něco není kompaktní. My milujeme auta a je to pro nás taková společná vášeň.
Díky pořadu Kluci v akci jsi veřejně známou osobou. Sám jsi zároveň připravoval menu při různých příležitostech pro zahraniční celebrity…
Měl jsem to štěstí setkat se v průběhu let se skutečnými celebritami z mnoha oblastí díky tomu, že jsem vařil ve špičkových restauracích a cateringových společnostech v USA, Německu, Singapuru i u nás v Čechách. Vařil jsem a organizoval catering pro významné politiky i hvězdy showbusinessu, jako například Madonnu, Davida Bowieho, Johna Malkoviche, Bruce Springsteena nebo sportovce Tigera Woodse, Petra Čecha. Připravovali jsme catering pro Davida Copperfielda a jeho tým, dělal jsem catering pro Vivienne Westwood a Liběnu Rochovou. Zážitků s celebritami jsem měl spoustu už od učňovských let v InterContinentalu a později už mě nic v tom směru vyloženě nevyvedlo z míry, ale když jsme provozovali Perfect Restaurant v Soukenické ulici, tak u nás byli Brad Pitt s Angelinou Jolie na večeři.
Kuchařské umění ale není jen o tom, abychom si naplnili žaludek. Jak vnímáš svou profesi a její posun za tu dobu, co se gastronomii věnuješ?
Kuchařské umění jde ruku v ruce s kulturou, ve které zrovna žijeme v konkrétním čase a na konkrétním místě. Není to tak dávno, co byli kuchaři v Čechách vnímáni jako špinavá profese bez větší perspektivy. Naštěstí je doba dozvuků socialistických restaurací a jídelen za námi a z šéfkuchařů se staly celebrity a hrdinové televizních pořadů, kteří mají ambice bojovat o lepší úroveň gastronomie i michelinské hvězdy. Dobrý kuchař dokáže i z obyčejných surovin vykouzlit neobyčejné jídlo. Za posledních dvacet let prošla česká gastronomie neuvěřitelným vývojem. Je opravdu mnoho lidí, kteří ji posouvají kupředu každodenní poctivou prací. Fandím každému, kdo to myslí vážně. A osobně vnímám, že za posledních 10 let je ten skok radikální, skvělých hospod a restaurací už nejsou desítky, ale tisíce. Zásadní je i změna potřeb zákazníka, který je znalejší, zralejší a ochotný utrácet za kvalitu. Vyzná se a ví, co chce. Celý proces kvality za správnou cenu se díky tomu zrychluje a to je pro všechny super zpráva.
